Probuzená uprostřed noci, Běla pocítila prázdnotu, která se rozlévala po celé místnosti. Zmatená, natáhla ruku, doufajíc, že ucítí známé teplo svého manžela, Jana.
Však spánek se nevracel a Jan se nezdálilo, že by se během patnácti minut vrátil do postele. Bělino srdce poskočilo úzkostí a posadila se, zahlédla temnotu ložnice. Co když se něco stalo? Možná mu něco bylo?
Snažila se uklidnit představou, že Jan možná jen probudil ze spánku a řeší nějaké pracovní záležitosti. Ale nepokoj ji neopouštěl.
Nechtěla zbytečně přemýšlet, proto se opatrně vymanula z postele, tiše otevřela dveře ložnice a po špičkách vyklouzla ke kuchyni. Když se přiblížila, zůstala stát na půli kroku.
Uslyšela mužský hlas Jana, který mluvil po telefonu. Reproduktor byl nastaven dost hlasitě, aby zachytila slova jeho protějšky.
Ano, miláčku, už jsem si zarezervoval letenky do Řecka, ozval se Jan s nádechem očekávání. Strávíme tam nezapomenutelné chvíle. Nikdo se o tom nedozví.
Běla pocítila, jak jí země mizí pod nohama. Její svět se v jedné vteřině rozpadl. Každé slovo, každá fráze jí řezaly jako ostré břitvy.
Tolikrát spolu, tolik plánů, radostí i strastí, které sdíleli bok po boku. Jak mohl takhle?
Vrátí se zpět do ložnice. Ležíc v temnotě, sledovala, jak slzy stékají po tvářích. Srdce se jí svíralo bolestí, duše bouřila ve směsi hněvu, křivdy a hořké zklamání.
Nakonec, když pocítila rozhodnost, vstala, přistoupila ke skříni a začala balit Janovy věci do kufru.
Když Jan vešel do ložnice, zahlédl ji s kufrem a zmateně se zeptal:
Co se děje?
Běla mu zvedla oči, v nichž se blyštila zklamání i tvrdost.
Sbalila jsem tvůj kufr, řekla klidně. Aby sis ho mohl vzít do Řecka.
O čem mluvíš? usmál se nervózně Jan.
Není potřeba se tvářit, Jane. Slyšela jsem tvůj telefon v kuchyni.
Jan se evidentně zachvěl, ruce mu zatřásly. Chtěl něco říct, ale Běla ho přerušila.
Zbytek věcí si sám poskládáš. Teď vezmi ten kufr a jeď do hotelu, kamkoli chceš. A po té dovolené, abych tě už tady neviděla.
Tu noc se Bělino život zásadně změnil.
Když Jan odešel, znovu se položila na postel, i když věděla, že už nikdy neusne. Jedna myšlenka ji neodcházela: teď bude všechno jiné. Už žádné iluze, žádná bolest z podvodu. Konečně je svobodná.
Co si myslíte, udělala Běla správně? Nebylo by lepší mlčet? Sdílejte své názory v komentářích!
Přátelé, pokud máte chuť číst další naše příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na lajky. To nás motivuje psát dál!