Natálie Štěpánová, nebudu už s vaším synem žít, ať mu to takhle řeknete, pronesla Světlana.A s kým pak budete? Komu jste s dcerou? Za tady v řadě na zahradě prince nevidím, přikývla zevní tchyně.
Světlana sbírala věci dcery. Svou vlastní tašku už měla připravenou jen pár nezbytností. Zbytek si později zařídí.
Ručně a klidně vložila do koše teplý overal Sofie v duchu si udělala souhlasný křížek. Pak zabalila další dvojici bot.
Už neplakala, neškodila si. Po dlouhé bezesné noci se rozhodla s Karlem už musí skončit.
Slyšela, jak se vrací domů. Přišel k ložnici, neviděl tam ženu, otevřel dveře dětského pokoje. Světlana předstírala, že spí.
Ráno, když Karel míval do kuchyně, zastavil se před dveřmi Sofiiné místnosti. Zahanbený, neodvážil se vstoupit odložil rozhovor na večer.
Ale večer už nenastane. Světlana během půl hodiny zavolá taxi a s dvouletou Sofií odjede k rodičům.
Po včerejších událostech už nechce mluvit s Karlem, ani ho vidět.
Zvykla si, že přijde pod myškou každé pátky. Včera ale byl středa. Navíc ráno prosila Karla, aby přišel dřív a zůstal s dcerou, dokud se setká s kamarádkou Věrou, která jí měla najít dálkovou práci.
Nenechala Sofii jen na otci, zavolala Věře a požádala o posunutí schůzky. Karel to nebral v potěchu:
Komu to voláš? O jakou schůzku jde? křikl na Světlanu.
S Věrou se dohadujeme. Nemůžu ti Sofii nechat, odpověděla.
Proč ne?
Podívej se do zrcadla koho vidíš? Jdi spát, zítra máš do práce, řekla Světlana a šla do kuchyně.
Stůj! zakřičel Karel a chytl ji za ruku. Co ti vadí na mém stavu? Jo, kamarádi dnes mají narozeniny, a ty si myslíš, že jsem princezna! Já si sám řídím, kdy přijdu domů. Rozumíš?
Pusť mě! Bolí to! Už jsi úplně ztratil rozum!
Světlana se snažila ruku uvolnit, Karel se zachvěl a málem spadl.
Ach, tak to! zvolal a úder dopadl do její tváře.
Světlana si sevřela ústa. Karel, překvapený vlastním výlevem, pustil ruku a snažil se něco říct, ale ona se otočila a odešla k dceři.
Princezno! křiknul znovu a vyběhl z bytu.
Světlanu nazývala tchyně princeznou. Natálie Štěpánová ji hned neobdržela.
Jedna dvacet let a už máš na krku rodiče! Já už v té době mám jedno dítě a druhé už na obzoru.
Manžel, dům, zahrada, hospoda! A ona studuje! Princezno! Budeš s ní trpět, Karle. Vzal bych si prostou dívku!
Rodiče Světlany také neměli Karla v oblibě.
Světlano, kam spěcháš? Karel není poslední muž na světě! Zamilovala ses? No, můžete se scházet, i žít spolu, ale já k tomu mám výhrady.
Nechoď rovnou k oltáři! Zvaž, jestli jsi připravená s tímhle člověkem žít celý život. Podívej se na jeho rodinu a pak rozhodni.
Světlana nakonec rozhodla. Za šest měsíců pochopila, že rozhodnutí nebylo správné. Mohla odejít, ale byla ostuda přiznat, že rodiče měli pravdu. Navíc už byla v naději.
Příchod Sofie nic Karla neproměnil. Stále tvrdil, že všechny domácí povinnosti a péče o dítě jsou jen ženiny.
Jeho špatná nálada, nemoc dcery a jiné události neospravedlňovaly, když nebyla připravená večeře nebo uklizený byt.
S jedním dítětem nezvládneš! Jak to ostatní ženy zvládají? Když já jdu do práce, ty spíš!
Není možné, že celý den nenajdeš čas na nákup a vaření, křičel ke Světlaně.
Sofie má hrčky, náladí, a já ji nemůžu na ruce mít a vařit. Objednala jsem rozvoz. Umíš si sám udělat knedlíky? Nebo drž dceru, a já ti večeři připravím.
Růžové brýle už dávno zmizely. Světlana čím dál častěji myslela, že matka měla pravdu, když radila neuspěchaně vstupovat do manželství a dobře si prověřit Karlovu rodinu.
Několikrát už chtěla odejít, ale Karel slíbil, že se změní. Světlana mu věřila a stále doufala.
Po včerejší události, když mu poprvé podal ruku, uvědomila si, že dál nemůže snést.
Je hanba před rodiči, ale žít s mužem, který se nebojí zvednout ruku, nechtěla. Taky nechtěla, aby pod takovým podmínkám vyrostla Sofie.
Matka Světlany spatřila z okna, jak před jejich domem zastavilo taxi, a z vozu vystoupila dívka se Sofií v náručí.
Kubo, podívej, Světlana přijela s věcmi. Pomoz jí nést kufry, řekla manželovi.
Když Světlana vstoupila a sundala temná brýle, rodiče si všimli: levé oko otoklé, pod ním modř.
Je to Karel?! zeptala se matka.
Světlana pokývala.
Tak mu to udělám, vyběhl otec k dveřím.
Tati, ne, ne, já to udělám jinak. Pomoz mi jen sbírat naše věci a Sofiiný kočárek z jeho bytu, přerušila ho dcera.
Otec a jeho bratr, svěřenecký strýc Světlany, odvezli věci a otec ji odvezl na traumatologii.
Když chcete Karla obvinit, úrazová zpráva nestačí, musíte jít do soudního lékařství, vysvětlil strýc.
Zítra jedeme, tam si naplánujem termín, řekl otec.
Karel přišel z práce s kyticí a hračkou pro dceru. Doma však nebyla ani Sofie, ani jejich věci, ani kočárek.
Zkusil Světlanu volat, ale mobil byl vypnutý. Pak volal tchyni. Ta odpověděla:
Ano, Světlana s Sofií jsou u nás. Nechoď sem, táta má stále rozepnuté pěstí. Světlana podá rozvod sama.
Karel se snažil Světlanu chytit, i když ji potkal u otcovy zahrady. Ona však neodpovídala na jeho volání a když šla ven s dcerou, zůstala jen na dvoře.
Po týdnu Karel dostal rozvodové papíry. Pak přišla těžká artilérie: u vrat se objevila tchyně Natálie Štěpánová.
Mami, nechtěla bych s ní mluvit, řekla Světlana.
Myslím, že bychom si měli promluvit, ať jsou všechny tečky nad i, odpověděla matka. Pojďme, nepřesouďme ji do domu, raději v zahradě.
Už se chystáš na rozvod? hned se zeptala tchyně. Když ti to nevyhovuje, hned papír podáš?
Karel mě napichl, řekla Světlana.
Tak jsi ho rozvedla! Přijel domů pod myškou, neházej se s ním, nevybírej práva počkej, až usne.
Ty se prý ptala na vztahy, a tak tě trefil pěst. Teď rozvod? Nech dítě v osamění!
Natálie Štěpánová, nebudu s vaším synem žít, říkejte mu to, pronesla Světlana.
S kým budeš? Komu jsi pro dítě užitečná? Za zahrádkou nevidím žádné prince. podotkla tchyně.
Není problém, sama to zvládnu.
Tak nepočítej s Karlovým bytem ani s výživou, protáhla tchyně.
Byt nepotřebuji, ale výživu si vymáhám, soud bude na mé straně.
Rozvod proběhl ihned znalecký posudek o tělesných zraněních sehrál roli. Výživné stanovili čtyři tisíce Kč měsíčně, dokud Sofie nedosáhne tří let.
Pět let uběhlo. První září před školou probíhala slavnostní pochod: hlučné řady starších žáků, prvníci s obřími kyticemi. Sofii doprovázeli prarodiče i matka.
A tatínek přijde? zeptala se dívka, otočená k matce.
Určitě přijde. Už volal, že přijíždí, odpověděla Světlana. A tady je!
Světla mávala vysokému muži, který se v davu snažil najít jejich rodinu.
Nebyl to však Karel. Světlana před třemi lety vzala za muže kolegu Alexandra. Teď čekají další dítě.
Karel zůstává sám. Měl několik přítelkyň, ale když šlo o vážný vztah, vždy se dozvěděli, proč odešla první žena.
Městečko je malé, všichni se znají. Karel získal přezdívku gaučový boxer.
Možná jednou najde ženu, co na to nebude koukat, ale zatím ne. Zákon bumerangu i když v něj ne všichni věří
Co na to říkáte? Pište své názory v komentářích. Lajkujte.
Přátelé, pokud chcete víc našich příběhů zanechte komentář a nezapomeňte na lajky. To nás motivuje psát dál.