Mami, chtěla bys darovat náš byt bratrovým synovi? A pak k nám přijet žít? To nebudu dovolit!
Ani o tom nesni! Mami, co to děláš? Slyšíš sama sebe? Ten tě hned vyhodí, nevidíš to?
Jitko, neházej se se mnou! Rozhodla jsem se tak!
Nejprve se matka snažila zachovat tvář, ukázat svou nezávislost a pevnost ve svých slovech. Pak se rozplakala, protože v hloubi duše chápala, že jedná nespravedlivě vůči vlastní dceři.
Záleželo na tom, že Matěj, mladší bratr Jitky, byl vždycky její miláček. Tak se stalo, že Božena, matka, přivedla ho na svět, když jí přes třicet let. A Jitka přišla už v mládí, jako by někdo vtrhl do jejího života.
Proto k dceři přistupovala tak je, a fuk. Výchova zůstala většinou na matce, protože Božena v té době slíbila dokončit vysokou školu. A právě Matěj byl plánován už od chvíle, kdy se po druhé svatbě znovu usadila v mateřství.
Jitka vše pozorovala, ale nerozuměla jedné věci proč matka tak otevřeně dává přednost bratru? Většinou rodiče něco zakrývají, ale ona nic neskrývala, že Matěj je jí blíže.
Pak ještě zůstávala v údivu, proč sourozenci nikdy neměli vřelé vztahy. Podivné, že? Možná na to byly důvody?
Matějovi už od dětství padalo to nejlepší. Zatímco Jitka musela vyhovět tomu, co je, a ani se neodvažovat stěžovat. Peníze mu přicházely vždy víc. On je muž, tak to má být. A že je o pár let mladší než Jitka, nemá žádný význam.
Pamatuj! Když Matěj vyroste, bude sám vydělávat a uživit svoji rodinu. A zatím mu musím pomáhat!
Mami, a co se mnou?
Co s tebou? Tvým úkolem je dobře se provdat a držet se manžela prohlásila matka, zatímco kladla talíř na stůl.
Jitka se bránila a řekla, že nechce být závislá na muži, chce se rozvíjet jako osobnost, i profesionálně.
Co to prokládáš, čestná slova! Není ti to vůbec legrační?
Co jsem řekla, že je legrační?
Přinejmenším to, že nikdo v naší rodině tak nepřemýšlel.
Tak budu první.
Jitka nechápala matčinu logiku a nechtěla jí napodobovat. Díky tomu brzy vyklidila pronajatý byt. Ten krok byl pro ni jako doušek čerstvého vzduchu. Být pod jednou střechou s bratrem a matkou už bylo nesnesitelné, čím starší byla, tím těžší.
A přesto se nechtěly zlobit. Bylo v bytě víc místa. Pěti let uplynulo. Během té doby Jitka získala hypotéku na svůj byt a splácela ho. Mezitím Matěj stále bydlel s matkou a přivedl domů svou manželku Alenu. O pár měsíců později se jim narodilo dítě.
Božena byla totiž člověk, který se spokojil s tím, co měl, a tuto pozici držela dlouho.
Víš, dcerko, naše sousedka si koupila myčku nádobí. No ne sama, samozřejmě. Děti jí ji darovaly.
To je hezké.
Kéž bych i já měla takovou, ale bojím se škrábanců!
Proč?
Protože Matěj teď má problémy s prací. Když ji zkrátí, bude muset hledat novou, a Alena je na rodičovské dovolené a dostává jen drobné.
Matěj měl ještě jednu zvláštnost nerad sdílel své peníze. Spokojeně žil na matčinou podporu, jako by se potraviny v lednici samy objevovaly.
Matěji, kdy se konečně probudí tvé svědomí? nemohla už vydržet Jitka, když se setkala s bratrem v supermarketu.
On si v té chvíli kupoval chipsy a limonádu před fotbalovým zápasem.
Na co tyhle výčty?
Pomoz matce penězi! Její penze není elastická. Všechno nakupuje ze svých vlastních prostředků!
Matěj odvrátil oči a hleděl někam jinam, protože dobře chápal, že má pravdu.
Co ti to přinese? Přesto s námi nebydlíš.
Lítost mi je k matce!
Lítost k sobě. Nemáš rodinu, nemáš manžela. Jinak tu jenom bloudíš!
Po těch slovech se otočil a odešel, a Jitka stála v šoku. Matěj věděl, kam udeřit, aby to bolavě ucítil, a šikovně to využil.
V třicetpětiletém věku Jitka ještě nebyla vdaná. Její bývalý přítel, se kterým se roky scházela, ji podvedl, a ona nebyla připravená na nová vztahy.
Paní prodavačko, potřebujete pomoc? zeptala se prodavačka.
Ne, ne, vše v pořádku, děkuji.
Jitka přesně věděla, co dělá správně. Matěj už není teenager, je muž, manžel a otec novorozence. Musí nést odpovědnost místo toho, aby se přepínal na matku a žil jen pro sebe.
Jitko, jak jsi mohla takhle mluvit s bratrem? začala Božena s výčitkami.
Mami, řekla jsem jen pravdu a bránila jsem tě.
Žádala jsem tě o to? Mimochodem, kvůli tobě Matěj zakřičel po celé bytě. A máme malé dítě, nerozumíš?
Kvůli mně? Co tím myslíš?
Jitka netušila, jak reagovat na matčiny slova.
Neměla jsi mu to říkat. Víš, jak je křehký.
Matka mluvila o Matějovi tak, že nikdy nepřemýšlela o pocitech dcery, která ji milovala. I když Jitka zasahovala, aby bratra podpořila, zůstala opět viníkem.
Zhruba půl roku po té hádce Jitka s rodinou vůbec nemluvila, až jí jednou nečekaně zavolala matka a pozvala ji domů. V bytě se nic nezměnilo. Myčka, samozřejmě, se nekoupila.
Kde je Matěj s manželkou?
Pozvali je na výročí. A já tu sedím s malým Sášou. Přijdeš na čaj?
Ne, mami, nechci. Chtěla jsi se mnou o něčem mluvit, že?
Ano, učinila jsem rozhodnutí. Ten byt chci darovat synovi mého bratra.
Jitka nejprve myslela, že si matka jen dělá legraci, nebo testuje její reakci.
Chceš darovat společný byt bratrovému synovi? Mami, co to děláš? Slyšíš sama sebe?
Jitko, neházej se se mnou! Rozhodla jsem se tak!
Jitka se snažila vysvětlit, že takový krok má vážné následky, ale Božena se nezměnila.
Takže kromě toho, že je tu všechno obsluhuješ, chceš taky převést byt?
No, ne přeháněj, jen pomáhám.
A co dělá Alena teď?
Stará se o dítě. Víš, že to bude těžší než jakákoli práce.
Řekla ti to Alena? Vidím, že pořád něco postuje na sociálkách.
Nic nechápeš, Jitko! Protože nemáš vlastní děti, tak to berete tak lehce.
Jitka pochopila, že neměla přijít. Půl roku se neviděli a nic se nezměnilo.
Vidím, že přijela novým autem. V úvěru? zeptala se matka.
Ne, koupila jsem ho hotově.
I tak? A bratrovi nepomohla? Slyšela jsi, že ho propustili, a dokud hledá práci, má málo peněz.
Jitka se stále divila matčiným úvahám. Nakonec Matěj, jako dospělý, jednou převzal odpovědnost za svou rodinu.
Na co narážíš?
Ne narážím, říkám to otevřeně. Mohla bych koupit dítěti nové postýlky, protože museli použít starou. A potřebuji myčku, ruce už bolí od mytí nádobí.
Mám čas, mami.
Jitka šla ke dveřím, ale matka se stále rozčilovala. Před odchodem položila jedinou otázku:
Mami, když přepíšeš byt na jejich dítě, vyhodí tě to snad, kam pak půjdeš?
Božena opět odmítla poslouchat dceru.
Ach, Jitko, jaká jsi hloupá! Sáša je můj jediný vnuk! Od tebe už vnoučata nečekám a ani se oženit nedokážeš. Nic mě nepřekvapí, charakter máš špatný, jen o sobě přemýšlíš!
Po těch slovech v Jitce vyhaslo jakékoli úsilí něco dokazovat. Řekla, že když jsou všichni tak úžasní, ať si koupí svoji myčku. Ona si se svým životem poradí sama. Není to lehké, ale kam jít? Božena už učinila své rozhodnutí dávno.
No nic Jak se řekne, co se narodí, to se narodí, a staroba už klepe na dveře
Co na to říkáte? Pište své názory do komentářů a lajkujte.