Vy si odlišujete kopr od petržele jen podle štítků v obchodě! A bobule jste jen v džemu poznali! zapískala pobouřená sousedka Bára.
Valentýna a Václav přijeli na svou chalupu v Křtinách. Koupili ji na podzim, a teď se rozhodli vše vyladit. Dům byl pěkný, i když v zimě se v něm dalo žít, ale pozemek i ostatní věci práce bylo spousta.
Starý sad museli proměnit v božský vzhled. Novou saunu už objednali, za týden ji přivezou a postaví, stačilo jen vybrat místo.
Současně chtěli postavit přístřešek na prádlo, dřevěnou šoupací kůlnu a altán u sauny. Děti slíbily, že přijedou a pomůžou se vším.
Tady je klid, ticho, můžeme tu žít celý rok. Jsme už důchodci.
V domě jsem prohlédl sklep, jen dveře je potřeba vyměnit.
Já jsem se podívala na zadní verandu. Pamatuješ, mluvili jsme o altánku? Ten už není potřeba. Na verandě je velký kulatý stůl a starožitná židle.
Jen je potřeba je opravit, vydrží ještě stovku let. A výhled na zahrádku. Budeme pít čaj a užívat si výhled. I tam je potřeba výměna dveří, protože se zdá, že někdo byl v domě zima nebo nedávno.
Přesně tak. Dveře jsou na prvním místě. Všechno uděláme na zadním dvoře, aby to nebylo z ulice moc vidět a aby to bylo hezké. Před domem bude louka a květiny.
Květiny už jsou, jsou to trvalky, stačí jen rozhodnout, kde co zasadit. Možná něco přepošleme. Ale toto léto to necháme tak.
Za týden přivezli saunu, přijetí děti i sousedka Bára. Začalo úpravy pozemku. Bára přišla pozdravit, její vnoučata se točila kolem chalupy.
Máte vnoučata?
Ano, přijdou.
Proč stavíte tak vysoký plot? My s ostatními sousedy jsme se bez plotu obejít dokázali.
Bez plotu? Co tu pak bylo? Právě jsme ho rozebírali. Plot byl, jen spadl. Vám to nevadilo, ale nám jde o pořádek. A žádné metry vám neodčerpáme, plot leží přesně na hranici pozemku.
Nebude tam branka? Vždycky jsme měli vstup.
Myslíte mezi námi? Ne, taková vstupní brána není. Vstup jen z ulice.
A jak budou děti běhat, vaše i naše? Vidím, že jste káceli jabloně, děti je rády šplhaly.
Neukáceli jsme, jen provedli prořezávání a vyčistili. Nové jsme zase zasadili. A vaše děti ať se šplhají po vašich jabloních.
Všechno je u vás nové. Proč pak vysazujete keřky pod náš plot?
Keřky jsou jen pro ozdobu!
Bára odešla, ale vrátila se s dalšími otázkami. Její vnoučata běhala po pozemku Valentýny a Václava, dokud nebyla postavena nová brána.
Usadili jste se tady pořádně řekla Bára znovu. Budete v zimě tady žít?
Čas ukáže.
Proč jste zamkli bránu? Děti u vás vždy hrály míčem před domem, bylo to pohodlné a rovné. Na silnici jsou auta, tady je bezpečně.
Mám vše v záhonech, ne jako vy. Vy odlišujete kopr od petržele jen podle štítků v obchodě a bobule jste viděli jen ve džemu. S námi se kamarádit musíte.
Brána je uzavřena před cizíma očima, aby vaše vnoučata nepřebývala. Před dvěma dny uvolnili naše sliepky, žádnou z nich jsme nikdy nenašli.
Máte i slepice? Takže jste se tady usadili?
Už tady žijeme.
Ke konci srpna oslavili narozeniny Václava. Přijeli děti i vnoučata. Celá rodina se sešla. Muži opékali maso, ženy připravovaly saláty a prostřely stůl na verandě.
A jsme tu, přišli pozdravit sousedsky, jak se říká. Vždycky tak předem, bez pozvání. Jsme sousedé. Děti už ráno vědí, co se chystá.
Připravujete se, hosté přišli, je to svátek. Posadíme se. Dětem bude společně veselitěji. A už dlouho nastal čas, abychom se spřátelili.
Tedy jsme vás nepozvali. U nás se schází jen rodina, svátek rodinný. Naše vztahy jsou sousedské, ne rodinné.
Možná se jednou změní. Děti vyrostou. Možná se i přátelíme odpověděla Bára s úsměvem.
Ať jí kdo řekl cokoli, ona vše přetvářela a neodcházela. Vnoučata už lezla všude po jablonech, hruškách, šplhala i na střechu sauny, jenže neupadla.
Pak se zaujaly kameny kolem stavby. Některé začaly házet do nafukovacího bazénu. Nezaznamenali to hned. Děti se rozběhly s radostným výkřikem, když voda vytryskla.
Přemýšlíš. Už brzy podzim, bazén se musí uklidit řekla Bára. Děti se pobavily.
Je čas domů!
Ještě jsme si nesedli, děti jsou hladové. Přijďte ke stolu!
Oslava se rozpadla, ale další čekala. O týden později děti přijely znovu. Oslavovali už třicet pět let společného života Valentýny a Václava.
Někdo hned zamkl bránu. Později se ukázalo, že to byl nejmladší, sedmiletý vnouček.
Zvuk klapání na bránu byl slyšet. Celá rodina předstírala, že se nic neděje. Vonělo po šašlíkách a čerstvosti. Zchladlo.
Kdy se vám ve městě setkáme?
Přemýšlíme. Přichází podzim, budeme se najíst, pak uvidíme. Musíme ještě sklidit jablka. Úroda letos je skvělá. Líbí se nám tady všechno, kromě sousedky, ale nevadí nám to. Naučili jsme se, jak se s ní vypořádat.
Všichni se zasmáli.
Hosté se rozjeli, a Valentýna s Václavem zůstali. Před nimi byl podzim, pak zima Zkusí to. A když to nevyjde, vždy se mohou vrátit do městského bytu v Praze.
A Bára odjela. Ukázalo se, že s vnoučaty má čas do školy. Dcera nezvládá, babička bude pomáhat. Václav a Valentýna si jen oddechnuli. Kéž Bůh stvořil takové nesnázné sousedy
Co na to říkáte? Napište v komentářích, dejte lajk.
