Jarmilo, co jsou ty vaše nadbytečné kila? Není to problém?nedá se Jana, Petrův matka, ze sebe.
Myslím, že žádná přebytečná nemám, a navíc se mi líbí, že takto vypadám pro mého budoucího manžela. Ne každému může být jen hůlka a štíhlý kousek,Jarmila s úsměvem obhlíží Lenku a Janu. Jana se zčervená.
Mami! Koupila jsi mi čaj na hubnutí? A chia semínka? Proč jsi mi nasypala do kaše tolik másla, to jsou přece ty nadbytečné kila!Petr, zase jsi koupil žitný chléb? To je škodlivé! Ráno bych měl vypít tři sklenice vody, jinak hubnout nepůjde kde je moje voda?Takové poznámky Petr poslouchá už od dětství.
Jeho matka a starší sestra jsou stále znepokojeny svým vzhledem. Lenka už má třicet osm let, nikdy se nevdala a připomíná Petrovo úzké, zkrvavené koně s neustále hladovýma očima. Jana je naprosto rovná, jako přímá jehla na šití.
Petr už má z toho dost, a proto se vždy přitahuje k veselým lidem s dobrým apetitem. Touží po tom, aby jeho budoucí žena nebyla jako jeho matka a sestra. A takovou najde!
Jmenuje se Olga.Jarmila.Její jméno je měkké, příjemné a sladké jako čerstvý koláč. Jarmila není tlustá, ale měří 173cm a váží 85kg.
Ty kilogramy vyzařují zdraví a dobrou náladu. Má vysoké ňadra, štíhlý pas, ženské křivky a líbezná jizlíčka na tvárce, kterou by se chtělo jen poštipnout. Petr se do ní zamiluje na první pohled.
Jednoho večera odveze Lenku do banky v centru Prahy řešit úvěr. Lenka si vezme lístek a posadí se do správného křesla, zatímco Petr se potulně povaluje po halě a čeká.
Najednou zaslechne stříbřitý, zvonivý smích, tichý, ale nakažlivý. Petr se neúmyslně usměje a chce vidět, kdo je paní smíchu. Rozhlíží se a zaslechne dívku, která obsluhuje staršího klienta. Ten řekne něco vtipného, dívka se znovu rozesměje.
Petr ji sleduje od vlnitého vlasu až po rty sevřené v malém úsměvu. Vidí, že i ona má tělo v pořádku stačí se podívat očima.
Jel autem s Lenkou, poslouchá její monotónní řeč, ale myslí na dívku v bance.
Petr, posloucháš mě?ptá se znepokojená sestra.
Samozřejmě, Lenko, poslouchám,on napjatě přemýšlí, o čem mluví.
Říkám mu, že nejím smažené maso, jen vařenou kuřecí prsa,stěžuje si Lenka na svého nového nápadníka. Petr přikývne soucitně a zaklepe jazykem: Takový podvodník
Druhý den, blíže k večeru, běží do banky. Vše, co hledá, je na svém místě, a Petr si oddechne. Po zavření banky vytáhne z auta kytici růží a jde k dívce.
Slečno, nevyhledáváte manžela, nebo snad zubaře pro svou matku?zakřičí, jakoby sám sobě vymýšlel vtip, a podá jí květiny.
Jeho tvář vypadá tak zmateně a legračně, že se dívka rozesměje, ale květiny přijme.
Bože jaká krása! Jak voňají!ponoří tvář do růží, vdechuje vůni, a Petr se na ni dívá s úžasem.
Od té chvíle jsou neoddělitelní. Přichází okamžik, kdy Petr pochopí, že našel svou životní lásku; po měsíci seznamování jí navrhne ruku a ona souhlasí. Zbývá jen poznat rodiče.
Rodiče Jarmily ho přivítají štědrou hostinou, koláči, smíchem a brouzdáním. Jana, vysoká krásná žena, ho líbá po obou tvářích a on se zčervená. Mikuláš, její otec, přátelsky poplácuje Petra po rameni a vede ho do kuchyně.
Drž se dál od žen, jinak tě zničí. Ale neboj se, Natálie, Jarmilina matka, je klidná! Už třicet let ji miluji. A Jarmila je náš diamant, opečuj ji, synku.Mikuláš se na Petra usmívá.
Pak všichni dlouho sedí u stolu, jedí s chutí, hlasitě se smějí a vypráví legrační historky. Po jídle Pavlík, Jarmilin otec, hraje na kytaru a všichni ho doprovázejí. Petr cítí, že je v této rodině jako doma.
O tři dny později jedou k Petrovým rodičům. Cestou zastaví v cukrárně a Jarmila si koupí ručně vyrobené eclairy pro všechny ženy. V pátých odpoledne jsou u domu.
Dveře otevře Petrova matka, Alena.
Ach Dobrý den, milí,řekne překvapeně, když uvidí Jarmilu, a zůstane stát s otevřenou pusou, chytá se za madlo dveří.
Mami, i já tě miluji. Nezůstávejme jen na prahu, pojďme dovnitř,šeptá Petr a společně vstoupí.
Samozřejmě, synku A vy jste určitě Jarmila, že?Alena se snaží zachovat chlad a podívá se na Jarmilu od hlavy až k patě.
Ano, já jsem Jarmila! Ráda vás poznávám.Jarmila protáhne ruku Aleně a vejde dovnitř. Alena zůstane stát s údivem, hledí na dívku.
Táto, Lenko, tatínek, to je Jarmila, má snoubenka. Podali jsme žádost a brzy se bude konat svatba. Jarmila, to je moje rodina sestra Lenka, matka Alena a táta Mikuláš.Petr představí Jarmilu svým blízkým.
Zpráva o svatbě překvapí Petrovy příbuzné; všichni jsou tiše a lehce šokovaní. V místnosti zavládne ticho, slyší se jen cinkot příborů.
Tak! Jarmilo! Vítejte do naší rodiny. Máte už něco připraveného? Oh, to je výborné! A nějaké dobroty pro vás, holky.odlehčí atmosféru Mikuláš.
Ne, ne, nejíme koláče, hlavně večer. Co ty, JarmiloAlena odsunuje krabici s cukrovinkami, jako by ji nepovažovala za vhodnou.
Vy nejíte, my jíme! Přinesme tu krabici, podíváme se, co je uvnitř. Myslím, že Jarmila nic špatného nepřinese.vesele zavrčí Mikuláš.
Všichni si nakonec sednou, klidně se usadí. Na stole je čokoláda, lehké předkrmy a láhev sektu. Otevřou láhev, připijí si a nastane opět nepříjemné ticho.
Mami, právě jsem se setkal s Jarmilou rodiči. Jsou skvělí lidé, budou se vám líbit.říká Petr, aby něco řekl. Jarmila zírá do sklenky, Lenka nedává oči od Jarmily. Táta začne vyprávět vtip, všichni se zasmějí a napětí se uvolní.
Jarmilo, nebojte se, mám skvělého specialistu, který vám pomůže s vaším problémem.náhle řekne Alena.
Problém? Já žádný problém nemám.Jarmila neváhá a ukáže překvapení.
No tak, Jarmilo, co jsou ty vaše nadbytečné kila? Není to problém?nedá se Alena.
Myslím, že žádná nemám, a pokud je to má budoucí manželova, tak mu to vyhovuje. Není třeba, aby všichni byli tenky jako hůlky.Jarmila se posmívá, obhlíží Lenku i Alenu. Lenka se rozčílí.
Jarmilo, máte dvacet kilo navíc! To je špatné pro zdraví. A když porodíte, ani si nedokážu představit, co se staneříká Alena.
Když porodím, budu ještě krásnější a budu mít svého milého muže a dítě. A vy, Lenko, jste vdaná? Jsem si jistá, že tak štíhlé ženě musí být přidělen hezký muž a alespoň dvojčata.odvádí Jarmila a s radostí kousne do koláče.
Lenka si polkne a chce něco říct, ale Mikuláš přeruší konflikt, nalije víno a vyhlásí přípitek.
Na ženy v této rodině, různé, ale milované!zvolá.
Vyjdou na ulici po dvou hodinách, podívají se na sebe, vydechnou souzně a oba se rozesmějí.
Tak nečekala jsem, že budu slyšet od tchyně, že jsem tlustá.
Jarmilo, drahoušku, jsi krásná a to víš! A tvoje matka a sestra? Odpusť jim. Příbuzní si nevybíráme.
Svatba je naplánována na 25. srpna. Toho dne se rodina a přátelé shromáždí na obřadě v matrice, potom v restauraci.
Nevěsta září ve šik úpravě, která podtrhuje její ženskou, okouzlující postavu. Ženich nemůže od ní odtrhnout oči. Matka nevěsty, Natálie, nedává dceři pokoj, a její šaty zdobí elegantní siluetu. Muži v místnosti se pohrabávají s údivem. Jarmilin otec, Pavel, hraje na kytaru a všichni zpívají. Petr se v té rodině cítí jako doma.
Hudba zazní a novomanželé tančí první tanec. Krouží se pod magickou melodií, jen oni dva, svět kolem nich zmizí. Hosté jsou v naprostém úžasu.
No nevěstě by se neublížilo, kdyby si trochu schudla. Je tak velká, šaty ji tlačí.zazní nespokojený hlas Petrův matka.
Jak se říká, slovo není vrabec, když ho pošlešA na konci večera se všichni shodli, že láska, smích a přijetí jsou tím nejcennějším, co si mohou navzájem darovat.