Zdeňko, co jsou ty tvoje přebytečné kila? Není to snad problém? neustále se ptala Jana, Milanaova matka.
Podle mě žádná neexistují, hlavně když se svému budoucímu manželovi zalíbí. Ne každý musí být krémová bábovka a tenká štíhlá větev. Zdeňka se pohrdavě podívala na Lenku a Janu. Tenhle drzý úsměv Lenku rozproudil:
Mami! Koupila jsi mi čaj na hubnutí? A chia semínka? Proč jsi mi do kaše nalila tolik oleje, to jsou přece ta kila! Milane, zase jsi přinesl ten kváskový chléb? To je nezdravé! Ráno musím vypít tři sklenice vody, jinak se váha neudrží Kde je moje voda?! takové výkřiky zaslechl Milan už od dětství.
Milanova matka i starší sestra věčně drásaly svou postavu. Lenka už měla třiatřicet, nikdy se nevdala a připomínala Milana křehký ohnutý kůň s věčně hladovýma očima. Jana byla jako přímá háčkovací jehla ostrá a neúprosná.
To všeho už měl dost, a tak se Milan snažil obklopit veselými lidmi s dobrým apetitem. Toužil po ženě, která by se lišila od jeho matky a sestry. A takovou našel!
Jmenovala se Olga. Olya už jen jméno znělo jako čerstvý koláč, měkké, voňavé a sladké. Ne, Olga nebyla tlustá. Měla však 173cm a 85kg.
A všech těch kilogramů vyzařovalo zdraví i dobrou náladu. Vysoký poprsí, štíhlý pas, ženské křivky a lícní jamky tak křehké, že byste je chtěli popiskovat. Milan byl při první její schůzce v naprostém úžasu.
Jednoho večera odvezl sestru do banky v Praze za úředními záležitostmi. Lenka si vzala lístek a posadila se do vyhrazeného křesla, zatímco Milan se rozhlížel po sále.
Najednou zaslechl cinkavý, téměř zvonivý smích. Byl tichý, ale tak nakažlivý, že se Milan neúmyslně usmál. Chtěl vidět, kdo je toho úsměvu majitelem, a vydal se za zvukem.
Smála se mladá operátorka, která obsluhovala staršího klienta. Ten něco řekl, ona se znovu rozesmála a Milan nemohl od ní odtrhnout oči od vlasů vlnících se jako mořské vlny po boku až po úsměv s papírovým mašlíkové.
Jel autem se sestrou, poslouchal její monotónní řeč, ale myslí byl jinde v bance, se smějící dívkou.
Milan, posloucháš? zeptala se sestra nesouhlasně.
Samozřejmě, Lenko, poslouchám. zamumlal a snažil se rozplést, o čem Lenka mluví.
Takže, říkala jsem mu, že nejím smažené maso, jen vařené kuřecí prsa, stěžovala si Lenka k dalšímu nápadníkovi. Milan přikývl soucitu, zakřičel jazykem: To je teda hrdina
Následující den, blíže k večeru, zamířil do banky. Objekt jeho snů byl na místě a Milan ulevil. Po uzavření vytáhl z auta kytici růží a šel za dívkou.
Slečno, nechcete muže nebo zeť pro svou maminku? řekl trochu přehnaně a podal růže.
Jeho tvář byla tak rozpačitá, že se dívka přeložila a rozesmála se, přičemž růže přebírala.
Bože, jaká krása! Jak voňají! ponořila nos do květin a Milan ji pozoroval s úžasem.
Od té chvíle byli nerozluční. Stává se, že potkáš někoho a hned víš to je tvé, už nic dalšího nehledáš. Tak to bylo s Milanem a Zdeňkou. Po měsíci seznamování jí položil ruku a ona souhlasila. Zbývalo jen setkání s rodiči.
Zdeňčina rodina ho přivítala štědrou hostinou: koláče, smích a hlasité šrumocení. Zdeňčina maminka, krásná a štíhlá, ho políčila po tváři tak, že se mu zčervenalo. Otec přátelsky poplácal po rameni a vedl ho do kuchyně.
Drž se dál od žen, aby tě nevyčerpaly. Ale neboj, Natálie, Zdeňčina matka, je klidná! To je důvod, proč ji miluji už třicet let. A Zdeňka je náš diamant. Chraň ji, chlapče. promluvil Zdeňčin otec a upřeně se na Milana podíval.
Pak seděli dlouho u stolu, jedli s chutí, hlasitě se smáli a vyprávěli legrační příběhy. Karel, Zdeňčin otec, vytáhl kytaru a všichni zpívali s ním. Milan se cítil, jako by byl součástí té rodiny celý život.
O tři dny později se vydali k Milanovým rodičům. Na cestě zabočili u cukrárny, kde Zdeňka koupila ručně vyráběné ekléry pro ženy. Ve pátých odpoledne dorazili.
Dveře otevřela Milanova matka, Galina Anatolievna.
Ó Ahoj, milí podívala se překvapeně na Olgu a zůstala stát s otevřenými ústy, držíc se za dveřní kliky.
Mami, i já tě miluju. Nezůstávejme na prahu, pojďme dál. pošlapal Milan k matce a vstoupili dovnitř.
Samozřejmě, synku Vstupte, vstupte A vy jste snad Zdeňka, že? rozhlédla se od hlavy až k patě.
Ano, jsem Zdeňka! Moc ráda vás poznávám. podala ruku Galině a vešla. Milanova matka zůstala stát s údivem, zírajíc na dívku.
Tati, Lenko, mami, to je Zdeňka, moje snoubenka, podali jsme žádost a brzy bude svatba. Zdeňka, to jsou moji rodinní sestra Lenka, mamka Jana a tati Karel. představil Milan svou snoubenku.
Zpráva o svatbě šokovala rodinu a všichni zůstali tiše překvapení. V místnosti byl jen šum příborů.
Tak! Zdeňko! Jsme moc rádi, že jste s námi. Máte tady něco na pití? Ó, to je vhodné! A nějaké drobnosti, ale jen pro vás, děvčata. rozptýlil napětí tati Karel.
Ne, ne, my nebudeme koláče, hlavně ne večer. Cože, Zdeňko Galina odsunula krabici s cukrovinkami.
Vy nejíte, my jo! Přineseme krabici, podíváme se, co je uvnitř. Myslím, že Zdeňka nic špatného nepřinese. Jo, Zdeňko? zvolal veselě tati.
Po chvíli se všichni usadili, na stole byl čokoládový fondán, lehké pochutiny a láhev šumivého sektu. Otevřeli láhev, připítí se, a opět nastala nepříjemná ticho.
Mami, poznal jsem Zdeňčiny rodiče. Jsou úžasní lidé. Budou se vám líbit. řekl Milan, aby něco řekl. Zdeňka koukala do sklenice, Lenka neodvracela oči od Zdeňky. Tati začal vyprávět vtip, všichni se zasmáli a napětí trochu uvolnilo.
Zdeňko, nebojte se, mám skvělého specialistu. Dovedu vás k ní a pomůže vám vyřešit ten váš problém. najednou pronesla maminka.
Problém? Já žádný nemám. neukryla Zdeňka překvapení.
No tak! Zdeňko, co jsou ty tvoje přebytečné kila? Není to problém? opakovala Jana, milostně neústupná.
Podle mě žádná neexistují, hlavně když se mému budoucímu manželovi líbí. Ne každý musí být drobný jako mravenec. Zdeňka se pohrdala a podívala se na Lenku a Janu. Ten drzý pohled Lenku rozproudil.
Zdeňko, máš dvacet kilo navíc! To není dobré pro zdraví. A až porodíš, ani si nevyobrazuju, co se stane
Až porodím, budu ještě krásnější a budu mít svého milovaného muže a dítě. A ty, Lenko, jsi vdaná? Jsem si jistá, že štíhlá žena musí mít krásného manžela a nejméně dvě děti posmrkala Zdeňka a s chutí si zakousla koláč.
Lenka se snažila něco říct, ale tati Karel ji přerušil. Naplnil sklenice a vyhlásil přípitek:
Na ženy v této rodině, každou jinou, ale všechny milované!
Vyšli na ulici kolem dvou hodin později, podívali se na sebe, povzdechli se v souznění a najednou se oba rozesmáli bez přemýšlení.
Tak vůbec jsem nečekala, že mě budoucí tchyně nazve tlustou.
Zdeňko, drahá, jsi krásná a víš to! A mamka ssestrou? Odpusť jim. Rodinu si nevybíráme.
Svatební den byl 25srpna. V ten den se sešli příbuzní i přátelé na radnici, aby byli svědky manželství. Po obřadu všichni dorazili do restaurace.
Nevěsta zářila v luxusní šatech, které krásně zvýraznily její ženskou a okouzlující postavu. Ženich nedokázal odtrhnout oči od ní. Matka nevěsty, Natálie, se nesnažila předčít svou dceru v kráse a eleganci. Šaty elegantně podtrhly její siluetu. Muži zde se nemohli odvrátit; vypadala jako oslnivá květina, na rozdíl od suché, nízké švagrové, zahalené v šedém plášti. Lenka byla kopií své matky, jen mladší.
Zazněla hudba a mladý pár se roztočil na svatební tanec. V prvním tanci se točili pod kouzelnou melodií. Neozbrojený pohled ukázal, že pro ně v tom okamžiku neexistuje nikdo jiný než oni dva. Hosté zůstali v tichém úžasu.
No jo Nevěstě by nepřehodilo trochu shodit pár kilogramů. Je prostě obrovská, šaty jsou špatně. To ji naplní promluvil nespokojený hlas Milanaova otce.
Jak se říká, slovo není vrabec, neletí a nechytnete ho Natálie se chtěla vrátit zpátky, kam slovo vyklouzlo, ale bylo už pozdě už slyšela.
Mimochodem, spousta mužů se nevrhá na kosti. Volejí normální, živé ženy. Váš syn, mimochodem, patří mezi ně. A vy, švagrová, buďte opatrnější, já jsem žena, i když jemná, ale nervózní. Nemohu se ovládnout, když jde o mou dceru Natálie napínala ruce a s rozlehlým poprsím přitlačila Galinu k zdi.
Ženy se na chvíli dívaly na sebe očima jako jehly. Galina se tvářila vyděšeně, Natálie rozzlobeně. Situaci uklidnil Ivan, Zdeňčin otec, který okamžitě zasáhl.
Hej, holky! Vidím, že už jste kamarádky. Ale musím si “ukrást” mou ženu, milá Galino! Natálko, přijď na tanec. Mladí už tančili, teď je řada na nás.
Popadl Natálii za pás a oba se roztočili ve valčíku. Hudba hřála, kolem byli úsměvy. Svatební hosté zpívali a tančili, jako v té známé písničce.
Zůstává jen naděje, že mladí budou žít, milovat a mít štěstí
Protože to je přece to nejdůležitější, že?