Promiňte nám to, začal jeden z policistů, ale tato paní tvrdí, že váš kocour přeskočil na její balkon, napadl ji a pak jí ukradl koťátko
Vzpomínám si, že ve starých činžácích v pražských čtvrtích, kde se domy na rozích stýkají v pravém úhlu, bývaly takové zvláštní balkony. Dvě stěny se tu potkávají, a balkony v nejbližším rohu dělí sotva metr a půl.
No a
Jednou se mladí manželé, Radek a Libuše Novákovi z pátého patra, vraceli domů z práce. Pracovali totiž v jedné firmě nedaleko Karlína a měli společné auto.
Na dvorku zahlédli, jak zdivočelí voříšci napadají zuboženého kocoura, kterého s dalšími sousedy občas krmili. Radek psy zahnal, ale kocour, ač zraněný, měl štěstí nebylo to smrtelné. Zvedli ho a jeli rychle do veterinární ordinace v Holešovicích.
Rány mu tam vyčistili, zašili, dostal kapačku s fyziologickým roztokem a vitamíny, antibiotika a instrukce: přinášet toho chudáka denně na kontrolu a injekce po celý týden.
Tak se Gusta ocitl v jejich bytě.
Proč zrovna Gusta? ptávali se sousedé. Prý podle výrazu Gustl byl tvrdý chlapík. Ale jak se ukázalo
Drsný Gusta si rychle oblíbil domácí pohodu. Už za pár dnů se rozvaloval na dece na gauči, přístal spokojeně a vrněl, když mu Libuše drbala břicho.
No podívej, jaký je z něj rozmazlenec, smála se, když mu poškrabávala podsadité bříško.
Gusta občas zamžoural bolestí rány se ještě hojily ale jinak byl ve svém živlu.
Zotavil se, omyl se, přibral a jeho srst začala zářit zdravím. Nový domov miloval a vděčně spal na kolenou těch dvou.
Jeho minulost zima, hlad, bouchání, strach jako by patřila k něčímu špatnému snu, na který není radno vzpomínat.
Teď chodil Gusta na balkon, usazoval se na samý okraj a pozoroval cvrkot na dvoře. Ven se mu už nechtělo. Volnost poznal až moc dobře, znal její cenu.
Balkony sousedů ho nechávaly chladným, dokud
dokud se na téměř dotýkajícím se balkonu vedlejšího vchodu neobjevilo koťátko. Malé, huňaté, naleštěné.
Panáček z rodokmenu Co může vědět o životě? zamumlal Gusta opovržlivě, odvrátil se a pyšně máchl ocasem.
Jenže druhý den ho vyrušil zvláštní zvuk. Hned zbystřil uši. Hlas šel od panáčka.
Gusta se přiblížil.
Koťátko se tisklo do koutku a tiše plakalo.
Ty co ti je? zavolal Gusta. Brečíš snad kvůli granulím?
Maličký se ještě víc přitiskl, zmlkl a koukal s obavami na Gustu.
Proč pláčeš? zeptal se znovu Gusta.
Koťátko nesměle šeptlo:
Ona mě třískla bačkorou a to bolí
Gusta nikdy nezažil ránu bačkorou. Teď byl přece milován a rozmazlován, vše mu odpouštěli. Ale bolest si kdysi pamatoval dobře.
Bačkorou? Proč?
Přivolal jsem ráno mňoukáním. Měl jsem hlad
A co jako? divil se Gusta.
Hned na mě začala křičet. A udělila mi ránu
Gusta zmlkl. Ten malý šedý chomáček se celý třásl v koutě a bál se i pohnout.
Najednou mu vyvstaly v hlavě vzpomínky na vlastní tulácké dětství, kdy zažíval mráz, hlad a strachy.
Bije tě často? zašeptal.
Skoro pořád, vzlyknul malý. Za každé šustnutí, hraní. Nikdy mě neměla ráda
Ale přitom se chlubí sousedkám, kolik korun jsem ji stál. A já sotva chápu, co znamená drahý
Gusta chápal. Jeho Libuše mu často říkala můj drahý. Ale tady znělo to slovo jinak.
Zamračil se. Situace byla zoufalá. Bylo mu líto koťátka, ale nevěděl, co si počít teď, když žil život domácího mazlíčka.
Koťátko z bytu zavolala paní. Přikrčilo uši, ocas a zanechalo po sobě na prahu malou kaluž ze strachu. Rychle zmizelo v otevřených dveřích.
Gusta sledoval to mokré místo a vzpomněl si, jak se kdysi jako kotě strachy počůral před starým ovčákem na ulici
Od té chvíle trávil Gusta skoro všechen čas na balkoně. Malého souseda pojmenovali prý Korunek.
Gusta mu v duchu říkal Chudinka.
Chudinka si na něj zvykl a denně mu chodil lamentovat:
Dneska mi řekla, šňupal, že když nepřestanu šustit, klidně mě shodí z balkonu. Už ji nebaví po mně uklízet
Gustovi vstávaly chlupy na hřbetě a zuby se mu samy vycenily.
Často slyšel vzteklé výkřiky ženy, křik, někdy i
zvuk bačkory, která dopadla na malé tělíčko.
Gusta už dávno věděl, co je správné, ale stále ho brzdil strach.
Vyhodí nás, to je jasné! proběhlo mu hlavou. Za tohle mě pošlou na ulici.
O návrat do chladu a hladu nestál. Nechtěl ztratit lidi, kteří mu zachránili život.
Ale představa, že by to ta žena mohla malého utlouct, mu nedala spát.
Vše se seběhlo pár dní poté.
Gusta seděl na balkoně a naslouchal. Ze sousedního bytu rozlíceně křičela paní z postele na Chudinku.
Ve skleněných dveřích se zrcadlil obraz. Žena vztáhla ruku s bačkorou, napřáhla se nad podlahou přikrčeným kotětem a zaječela:
Já tě rozšlápnu, ty zloději!
Ani nevěděl jak, už byl na sousedovic balkoně. Prostě skočil přes těch pár kroků.
Žena nestačila bačkoru hodit. Před ní na posteli stanulo
Ne kotě, ale stín, zjevení z nočních můr.
Obrovský kocour s tváří mazaného grázla, s výhružným sykotem a drápy vytaženými jako dýky. V jejích očích z tlamy šlehal oheň a z očí jiskry.
Tak jí to aspoň připadalo.
Žena zaječela, pustila bačkoru, a v pyžamu ji stekl teplý proud po nohách.
Zdál se jí samotný ďábel.
Ďábel zvedl tlapu s vytaženými drápy. Žena si chránila hlavu a omdlela.
Za deset minut zazvonili policisté u Novákových. Za nimi stála sousedka s rozcuchanými vlasy a šílenýma očima.
Váš kocour mě napadl a unesl mé velmi drahé kotě! Zavolala jsem na vás policii!
Paní, pravila klidně Libuše, náš kocour je stále doma, nikam nechodí. A vaše koťátko u nás není.
Sousedka nespokojeně zasyčela, chtěla ještě protestovat, ale nezmohla se na slovo. Otočila se na podpatku a práskla jejich dveřmi.
Za chvíli přišla policejní hlídka. Ta sousedka vzrušeně vysvětlovala, která že to zvířata a peníze jim kdo ukradl.
Omlouvám se, začal policista, ale paní tvrdí, že váš kocour přeskočil na její balkon, napadl ji a unesl její kotě
Prosím? vyhrkli zároveň Radek s Libuší.
Jejich upřímné překvapení nešlo přehlédnout.
Pánové, pojďte dál, navrhl Radek klidně. Můžete se přesvědčit sami: kocour je doma, na gauči spí. Kotě tu žádné není.
Všichni nakoukli dovnitř. Gustík opravdu klidně spal rozvalený na gauči.
To je on! vykřikla sousedka. Ten mě napadl, poškrábal a unesl mého Korunka!
Pardon, co unesl? divili se policisté. On vám ukradl peníze?
Jste snad padlí na hlavu? Moje koťátko se jmenuje Korunek!
Policisté se na sebe podívali a šli zkontrolovat balkon.
Skoro dva metry, poznamenal jeden.
Chcete říct, že kocour skočil takovou dálku s koťátkem v tlamě? podivil se druhý.
Nevěříte mi?! vybuchla sousedka a začala pobíhat po cizím bytě: Korunku! Korunku! Korunku!
Otevírala skříně, vytahovala zásuvky, shazovala povlečení, až museli policisté nešťastnici usadit.
Paní, právě porušujete zákon. Majitelé vás za ten nepořádek můžou klidně zažalovat, varoval ji jeden.
Cože, mě?! Po tom všem, co mi jejich kocour udělal?!
Když už jsme u toho, ukažte, kde vás poškrábal, doplnil druhý.
Sousedka se zarazila, pak začala křičet:
Já si vás podám! Všechny!
Promiňte, ale dost silně cítím moč, poznamenala Libuše potichu. Mohla byste vstát z mé židle?
Oči sousedky se vytřeštily. Nejdřív zrudla, pak zezelenala a nakonec zbledla. Vyběhla ven a zabouchla za sebou dveře.
Budete podávat trestní oznámení? ptal se policajt.
Ne, souhlasili oba manželé svorně.
Připadá mi trochu mimo, dodala Libuše tiše.
Omlouváme se za vyrušení, rozloučili se policisté.
Radek s Libuší se otočili na Gustu, který už byl vzhůru na gauči.
Tak pojď sem, usmál se Radek.
Ty taky, ujistila ho Libuše.
Gusta na ně provinile kouknul, seskočil z gauče, škrábl packou do dvířek skříně, vyšplhal na polici a opatrně vytáhl zpod ručníků třesoucí se šedivé koťátko.
No nazdar vydechli oba.
Usadili se na sedačku.
Gusta k nim došel a položil ustrašené klubíčko vedle. Libuše ho vzala do náruče.
Co budeme dělat? zeptala se tiše.
Chudinka sebou trhl a ještě víc se schoulil.
Neboj se, chlapečku, uklidňoval Radek.
Tebe tu už nikdo nezbije, pohladila Libuše jeho malá záda. A ty, můj drahý, obrátila se na Gustu, máš zaracha. Takové věci se prostě nedělají. Nějak jsme to mohli vymyslet jinak
A jak jinak? podivil se Radek. Vždyť ho vytáhl z pod rukou ježibaby! Měla bys mu spíš poděkovat!
A upřímně, žádné kotě jsme tu nikdy neměli, sama jsi slyšela, co řekli policisté.
Typicky, povzdychla si Libuše k Chudince. Pánská solidarita. Ještě navrhni Gustovi metál!
Přesně to udělám! potvrdil Radek vesele. Jdem, Gustíku, mám pro tebe kousek pečeného kuřete.
Koukej na ně! pohoršovala se Libuše, jakoby čekala podporu z koťátka.
Ale to se najednou natáhlo, opatrně objalo pacičkama její teplou dlaň a přitisklo se k ní.
Libuše se jemně usmála:
Dobře poprvé ti to odpouštím.
Radek s Gustou odešli do kuchyně a Chudinka zůstal Libuši na klíně, tiše příst. Tehdy poprvé pochopil, že pohlazení znamená blaho.
A taky přemýšlel nad slovem drahý.
Nějak mu připadalo, že v ústech téhle dobré paní zní to slovo úplně jinakVenku zatím nastal večer, město za okny šeptalo svá každodenní tajemství a v bytě Novákových bylo ticho, jaké vznikne jen tam, kde se promění osud.
Gusta seděl vedle Radka u kuchyňského stolu, olizoval si tlapu od kuřete a po očku sledoval, jak Libuše hladí Chudinku. Kocour spokojeně mžoural: nejenže ochránil slabého, ale přinesl do toho starého bytu cosi nového naději, že žádné ztracené kotě není navždy opuštěné.
A když se Chudinka poprvé hlasitě rozvrněl, radostně a od srdce, Libuše s dojetím políbila kotě mezi ouška.
Tady začíná nový život, zašeptala.
A Gusta, starý tulák, věděl, že domov není střecha nad hlavou, ale srdce, které má pro každého slabého místo.
Za stěnou vrzla postel a sousedka vztekle zaklela na celý dům, ale za těmi dveřmi už plakala jen osamělost a na balkoně v pátém patře, v teplém světle lampy, spali dva kocouři a jedna žena. Nikdo z nich už neměl strach ze zimy.
A tak na otázku co znamená drahý dostala odpověď i Chudinka: být někomu drahý znamená být poprvé v životě skutečně doma.