Už nejsi moje dcera. Kdo je on a odkud je? Stydím se za tebe. Přesuň se do babiččiny chalupy a žij jako dospělá. Cítíš odpovědnost za své činy.
Libuše, slyšela jsi? Přivézli k nám lidi na služební výpravu, aby nám pomohli. Půjdeme večer do klubu? spokojeně se rozvalila Bára na křesle.
Báro, cože? A co s Vladíkem udělám? Vezmu ho s sebou? smála se Libuše.
A kdybych požádala tetičku Ludmilu? zeptala se opatrně Bára.
Libuše beznadějně zamávala rukou.
Co to máš? Ta mi stále neodpustila, že jsem mu porodila syna. Přec chtěla, abych se provdala za Andreje, ale já jsem místo toho vyrazila do města. Nepřijela jsem, ale s těžkým břichem jsem se vrátila. Celý rok na mě práskala, teprve dva měsíce už se mnou mluví. Tak tedy, jdi s kýmkoli. Možná budeš mít štěstí a najdeš někoho.
Bára povzdechla.
Dobře, půjdu s Terezou. Zítra ti vše povím.
Olga Novotná položila syna spát a sama vyšla na verandu. Zvuk hudby se nesl až k jejímu domu. Zabalená do šátku si představila, jak všichni tančí a baví se. Bára pravděpodobně znovu nasadila své tygrí šaty. Libuše se tiše usmála, v tom oblečení vypadala jako tygří housenka. Zhluboka vzdychla a šla spát.
Ráno, už při úsvitu, dorazila Bára. A jako vylákáno, přišla také maminka Olgy. Libuše si přiložila prst k ústům, ale Báru nikde nezastavit.
Škoda, že jsi včera nebyla. Byli tam chlapci. Jeden mě dokonce doprovázel, jmenoval se Václav. Mluví jako ryba a má smysl pro humor. A dnes jdu na rande vykládala rychle Bára.
Maminka Olgy se znechuceně zeptala:
Už je ženatý?
Bára si povzvedla rameny.
Nevím, do pasu jsem nepohlížela. Kdyby byl, aspoň něco k připomenutí.
Ach, holky, co to děláte? Andrej není žádný ženich. Já jsem už přišla o své štěstí, ale ty, Báro, ještě můžeš klukovi roztočit hlavu nadšeně řekla teta Ludmila.
Tati, tati, co to říkáš? Kdo ho potřebuje? A hlavně matka! Bože, čím víc štěstí, tím méně! zakřičela Bára.
Obrátila se k Libušě:
Tam byl chlap, očím se nedalo odtrhnout. Všichni naše dívky se mu zachvěly. Pak si s přáteli poseděl a odešel sám. Nikdo ho ani na tanec nepozval.
A pak se stalo neuvěřitelné. Teta Ludmila zamyšleně promluvila:
Libuško, i ty bys měla zajít do klubu. Já si s Vladíkem posedím. Možná potkáš někoho seriozního a spolehlivého. Vladík potřebuje otce, ale neber si ženicha. Ti cítí čich, že je žena před nimi osamělá. Rozumíš?
Libuše, neuvěřitelně šťastná, přikývla. Nemohla si pomoci a políbila maminku. Pak zamumlala:
Jdi už, šmejdu.
Libuše ve svém nejlepším šatečku stála s kamarádkami a žoviálně cvrlikala. Jak jí chyběly bezstarostné večery.
Podívejte, to je on. Znovu přišel zašeptaly dívky.
Libuše se zvědavě podívala směrem k muži, nohy jí podráždily. Náhle se otočila a pošeptala Báře:
Asi půjdu domů. Vladík určitě brečel bez mě.
Zaražená, Bára se zeptala:
Libuško, co to děláš? Poprvé utečeš z domu po tanci? Ani jednou se nepromíchala.
Libuše se rozhodně ozvala:
Jdu. A tvůj Václav určitě přijde. Bez mě nebudeš mít nudu a vyrazila ke východu.
U dveří ji nečekaný muž chytil za ruku:
Zatančíme, slečno?
Libuše se snažila ruku odtáhnout:
Nespustím se.
Ale číšník byl neústupný.
Dej mi jeden tanec, prosím.
Konečně se otočila a srdce jí poskočilo. Byl to ten samý chlap, jehož náhodné setkání změnilo její život navždy. Přesto ho nepoznal. Srdce mu jen trochu přidalo a ona se usmála:
Dobrá, jen jednou, spěchám.
Kroužil ji v tanci.
Rozumím, možná se váš muž obává?
Libuše suchě odpověděla:
Nejsem vdaná.
Přimhouřil oči, a tak se jí zachvátil dech.
Takže mám šanci? provokativně se zeptal.
Libuše se od něj odsunula.
Ani nesni, a vyběhla z klubu.
Cestou domů plakala. Vzpomínala na toho muže, řekla, že se do něj zamilovala na první pohled, a přesto ho nepoznala.
Později se setkali ve vlaku. Libuše byla smutná po neúspěšných zkouškách. On jel na návštěvu k rodičům. Viděl, že je skleslá, a snažil se ji rozveselit.
Jmenuju se Marek. Maminka mě volá Markem, syn je Matěj. Vyber si, co se ti líbí.
Libuše se usmála.
Raději Matěj.
Podal ruku:
Už jsme se skoro potkali. A jak se jmenuješ, krásná bytost?
Usmála se:
Olga.
Marek přikývl vážně:
Myslel jsem si to. Královské jméno.
Po slovu za slovem vyprávěla o neúspěšných zkouškách na vysokou školu a o tom, že maminka jí to bude dlouho připomínat.
Připrav se na zimu a zkus to znova poradil Marek.
Olga se zaradovala:
Skutečně jsem na to nepomyslela. Děkuju.
Zamyslel se a podíval se na ni:
Není zač. Neřekla ti někdo, že jsi krásná?
Olga zrudla.
Jsem jen obyčejná, nepřeháněj. Ale díky za to.
Marek se přiblížil.
Je to pravda, a nečekaně ji políbil. Olze se zatočili hlavy. Co následovalo, bylo najednou jak hanlivé, tak sladké. Marek odešel dříve.
Určitě tě najdu.
Až později si Olga uvědomila, že se vůbec nezeptal na adresu.
O pár měsíců později zjistila, že čeká dítě, a maminka s nesnášenlivostí řekla:
Už nejsi moje dcera. Kdo je on a odkud? Stydím se za tebe. Přesídlíš se do babiččiny chalupy a žij jako dospělá. Cítíš odpovědnost za své činy.
Olga během těhotenství pracovala v knihovně. Dočerpala si dovolenou. Z porodnice ji přivítala Bára. Maminka vůbec nepřišla. Až když Vladíkovi bylo pět měsíců, srdce už to nevydrželo a přišla.
Nejsme naše plemeno vyhlásila.
Ale začala chodit častěji a přinášela synovi hračky.
Co tak brzy? zeptala se maminka. Nic zajímavého tu nebylo. Jak Vladík?
Maminka se usmála.
Tvůj chlapec spí. Když už jsi tady, jsem doma.
Olga zavřela za ní dveře a snažila se usnout. Podařilo se jí jen do rána. Ospalá krmila syna. Vladík si hrál a nechtěl jíst kaši.
Nebudeš jíst kaši, nepůjdeš růst jako tvůj táta. A on je tak silný a hezký.
Mluvíš o mně? To je milé. A co můj syn? ozval se hlas za dveřmi.
Olga pustila lžíci.
Ty? Odkud? usmál se Marek.
Říkal jsem, že tě najdu. Nevěděl jsem, že už mám syna. V té chvíli jsem byl tak ohromen, že jsem se nepodíval, kde bydlíš. Ale snad osud rozhodl, že máme být spolu řekl a udělal grimasu Vladíkovi.
Ten se rozesmál.
Ráno maminka našla šťastnou Olgu a cizího muže, který nosil spokojeného syna na rameni.
Je to on? zeptala se.
Ano Olgu potěšilo štěstí.
Maminka přistoupila k Markovi a podala ruku:
Jmenuju se Ludmila Svobodová. Budu sledovat tvého muže a otce přísně.
Marek ji pevně podal a přikývl.
Rozumím.
Marek si položil ruku na Olginu tvář a v očích mu jiskřila nová naděje. V tu chvíli se ozval hlas Vládička, který se rozléhal po celé chalupě jako písnička ukrytá v srdci starého domu. Děti se rozběhly k zahradě, kde pod rozkvetlým bílým lískovým stromem čekala tábornická houpačka, na které si Vladík poprvé v životě odvážně překročil svůj vlastní strach.
Ludmila, která dosud stávala v rohu a sledovala vše s úzkostí, pomalu přikročila blíže. V očích se jí zrcadlila slza, ale tentokrát to nebyla litování, nýbrž úleva. Přikývla Morkovi a podala mu malý svazek sušených květin, které nasbírala na okraji lesa. Takto, řekla tiše, se rodiny uzdravují s vůní země a s úsměvem dětí.
Olga se usmála a vzala svazek ke svému břichu, kde už nyní pulzoval další život. Myslela jsem, že jsem ztracená, špitla, ale najdu se v příběhu, který píšeme společně. Přes její slova se nesl záblesk odvahy, který přilákal i ostatní přítomné.
Bára, která dosud váhala mezi svými sny a povinnostmi, se rozhodla zítra otevřít vlastní kavárnu uprostřed vesnice, kde bude podávat čaj a povídat si s lidmi, kteří se ztratili v labyrintu svých osudů. Libuše, která se po dlouhém boji se svými démony, konečně našla klid v tanci tentokrát však ne pro únik, ale pro radost, kterou chtěla sdílet s ostatními.
Večer se pod hvězdami rozsvítilo velké dřevěné ohniště, kolem něho se sešla celá skupina. Každý z nich položil na oheň něco, co představovalo jeho minulost papír s roztrženým dopisem, starý kožený deník, roztrhanou suknu z tanečního večera. Oheň pohltil tyto fragmenty a z něj vyletěly jiskry, které se rozprostřely po temném nebi jako drobné diamanty.
Když poslední jiskra splynula s hvězdným prachem, Marek vzal Olgu za ruku, podíval se na ni a řekl: Naše cesta teprve začíná. A tak se všichni rozptýlili do svého domova s pocitem, že i když se život rozpadá na kusy, tyto kusy lze složit do krásného obrazu, pokud se držíme blízko a věříme v sílu lásky.
Nad chalupou zaznělo první jaro, a s ním i nový začátek, který sliboval, že žádná temnota už nikdy nepřekryje světlo, které společně vytvořili.