Velký rozvod
Už je to dávno, co Novotní žili čtyři roky v manželství. Ač dělali, co mohli, aby udrželi iluze věčné lásky, jejich vztah nezapustil kořeny v zahrádce rodinného štěstí. Na obzoru se objevoval rozvod jako nevyhnutelný konec.
A to se prostě takhle rozvedete a tím to celé skončí? ptala se tehdy jedna kamarádka Aničky Novotné, když ji Anička pozvala do kavárny, aby zahladily smutek čerstvými sladkými koláči.
Ano. Co nám jiného zbývá? Probrali jsme to a bude to tak nejlepší pro oba
To není řeč přímo o tom rozvodu, ale o akci samotné! Musíte to nějak pořádně uzavřít. Udělat za tím tlustou čáru!
Anička se zatvářila uraženě a ukusovala nervózně makový koláč i ovocný štrúdl. Teď nechci, aby mě někdo znovu trápil s tímto tématem
Ale přece nemluvím o tobě, ty moje milá, ale o té slavnosti! Svatbu jste měli velkolepou, pamatuju si, jak jsem tři měsíce platila za ten váš svatební dort. Tak proč by neměl být rozvod stejně velký? Hostina, auta, moderátor, slavnostní pálení mostu za minulostí Já bych si to užila!
To jde takhle?
To se přece musí!
Ale já stejně nemám peníze nazbyt. Teď přijde na rozdělení majetku, budeme půlit prostěradla a hrnky.
Znám jednu známou, která ti to všechno připraví jen za pytel brambor. Zbytek dostaneš v darech zpět. A teď pojďme naplánovat rozlučku. Něco domáckého a slušného, abys mohla důstojně rozloučit se starým životem.
Takže jako vždy domluvíme setkání s holkama, které se pak nerealizuje, protože všechny mají manžely a děti?
Ideální scénář!
Druhý den už s kamarádkou seděly v nemocniční kantýně před organizátorkou, kterou zvala Katka. Katka obsluhovala v takové té oblíbené palačinkárně, za pultem přijímala hosty i objednávky zároveň.
Pomůžeš nám? požádala Aniččina kamarádka a vysvětlila situaci.
Bez problému! V hlavě už to vidím, Katka obrátila oči v sloup a začala vymýšlet: Nevěsta v černých šatech slibuje, že ‘už nikdy’… Ženich, v těch trapných kraťasech, co si teď bude moci nosit pořád, pronese radostné ‘ne’. Celá parta potom vyráží do zastavárny a slavnostně odevzdá snubní prstýnky, hosté skandují: ‘Hořký! Sladký!’ Ještě to promyslím, usmála se Katka a zakřičela přes celý podnik: Šedesátčtyřka je hotová!
Kupodivu byl Aniččin muž rozvodovou slavností nadšený, zato rodiče nesouhlasili.
To jsou ty vaše moderní výstřelky! Za nás se prostě rozvedlo potichu a pak se nenávidělo až do smrti, bručeli rodiče z obou stran. Peníze na rozvod nedáme.
Za týden bylo všechno připravené. Podle Katčina scénáře začínala slavnost výkupným. Ženich měl opustit byt a projít řadou úkolů: soutěže, zpěv, přátelé za něj mladili, nebo platili výkupné, jen aby už odešel a nezdržoval. Protože patřili k paneláku s dvanácti patry, dostal Petr povolení jet výtahem. V něm odvezli i poslední z jeho krabic a svědka.
Díky Katčinu bratranci, policejnímu důstojníkovi, přišel profesionální fotograf, který vše pečlivě dokumentoval. Po tom rozvodu devět lidí z účastníků skončilo jako ilustrační případy u Okresního úřadu.
A teď na matriku! slavnostně zvolala Katka, když se všichni sešli dole.
Podle nové tradice Novotní usedli do jednoho auta, aby se po rozvodu rozjeli každý jinam, ostatní dostali lístky na tramvaj, drobné na jízdenku a ve fotografa autě pokračovaly žertovné soutěže: otisky prstů, hraný výslech. Při vstupu na radnici zpívali sborově Já jsem volný od Olympicu.
Jakmile byly razítka v průkazech a společné oddělení zavřeno, všichni se vyvalili ven. Katka vytáhla velkou klec a navrhla chytit holuba. Zpívalo se, veselilo, přálo čerstvě rozvedeným. Muži gratulovali Petrovi a s pobavením mu přáli dlouhý oddělený život. Jejich ženy jim to později spočítaly a nakonec i vybraly zásnubní kytici z účtenek za elektřinu a vodu.
Tohle je teprve pořádná párty! Asi to tu dlouho chystali! utrousil někdo z hostů jiné, skutečné svatby.
Ne, slyšel jsem, že tihle se rozvádí, vysvětloval další.
Když hosté viděli šťastné Novotné, nemálo párů si ten den vzalo pauzu od svých naplánovaných svateb.
Když na mostě přestřihli společný zámek a prstýnky prodali ve zlatnictví, aby pokryli část nákladů na rozvodovou oslavu, přesunuli se všichni do restaurace. Tam už je čekal najatý pohřební orchestr podle Katčiny staré známosti, obědové menu a palačinky s medem. Banquet sponzorovala Palačinkárna č. 8, kde Katka dělala pokladní. Dort, jak jinak, byl palačinkový.
Tohle jsou snad nějaké tryzny… povzdechla si Anička a rozhlížela se po smutně slavnostní atmosféře.
Vždyť dnes pohřbíváme manželské štěstí, usmívala se Katka a vyzvala již ne mladé ke svému poslednímu tanci.
Zazněl Chopin.
Víš, nebylo to nakonec tak špatné, řekla Anička Petrovi, když v kruhu kroužili uprostřed sálu.
Souhlas, přikývl. Poprvé vidím naše rodiče, jak si rozumí.
Protáčeli se po parketě a Anička zahlédla, že její táta a Petrovo otec se objímají jako nejlepší kamarádi, zpívají a tiše pláčou, ačkoliv bývali odvěkými soky.
Stůl se prohýbal pod dárky. Našli tam nové ložní prádlo pro jednotlivce, lístky na koncert Lucie Bílé, činku, hrnek pro jednoho, dárkové poukazy na jógu, do posilovny i na strip show Závěrem rozvedení dostali klíče od různých hotelových pokojů v různých částech Prahy, slevové kupony do Palačinkárny č. 8 a certifikát na dvě společné jízdy policejním vozem.
Na konci zazářil ohňostroj, dort prodávali se slevou. Hosté, nadšeni z hostiny, se rozjeli domů ke svým rodinám, dětičkám a manželkám, a Novotní šli každý svou cestou.
Za tři týdny byl hotový fotoalbum. Petr se stavil k Aničce, aby si vzal svoje kleštičky na nehty.
Povedlo se to, ne? poznamenala Anička, když listovali černobílými fotkami se šťastnými tvářemi a vtipnými momenty.
No jo, nebylo to špatné, souhlasil Petr a dodal: Budeš měnit i příjmení?
Ne. Už jsem si zvykla. A Mrkvičková taky nezní moc líp.
To je pravda, zasmál se Petr. Tak já půjdu?
Hm počkej ještě!
Petr se překvapeně otočil na Aničku.
Nemáš chuť zajít na večeři do palačinkárny? Ty naše kupony dneska vyprší, byla by škoda
Škoda, přikývl Petr. Víš, že palačinka je symbolem obnovy? Třeba je to náš nový začátek. Takže, je to rande?
Myslíš… zarazila se na okamžik Anička, myslíš, že to není chyba po tak hlasitém rozvodu? Slyšela jsem, že o nás byla reportáž i v televizi!
Nevím, ale kdo nás může odsoudit? Teď jsme svobodní a můžeme si vybírat, s kým a kdy chceme. Mimochodem, svědek i svědkyně se za týden rozvádějí. Pozvali nás. Nechceš jít se mnou?
Možná, usmála se Anička. Zrovna mám od nich nové povlečení, tak to bude pěkný dárek.A tak se spolu vydali do Palačinkárny č. 8, tentokrát už bez svatebních šatů, slz i starých křivd. Seděli naproti sobě, oba o něco svobodnější i moudřejší, a smáli se u palačinek s citronem a medem. Katka jim s úsměvem přinesla dvě šampaňská zdarma a šeptla: Na nové začátky, ať mají jakkoli zvláštní tvar.
Na ulici před podnikem zněla harmonika. Anička a Petr se na sebe podívali přes talíře, možná poprvé po letech skutečně upřímně. V tu chvíli jim bylo jasné, že konec může být jen další začátek, a že některé lásky neuhasí ani rozvodové ohňostrojejen změní podobu.
Tak co bude dál? zašeptal Petr.
Anička se usmála, podepřela bradu dlaní a zadívala se do jeho očí. Možná jen společná snídaně. Uvidíme. Dneska začínám ochutnávat, co je to život po rozvodu.
A když pak odcházeli domůkaždý do svého vlastního pokoje, v nových peřinách a se slevovou kartou v kabelcerozhodla se Anička nepátrat, jak to bude s láskou dál. Protože zjistila, že každý konec může být sladký, když máte odvahu ochutnat palačinku navíc.