Pavlínko, uvidíme se za tři dny! A nezapomeň upéct ten svůj slavný masový koláč, je naprosto božský… veselým hlasem cvrlikala do telefonu tchyně Hana Novotná.
Pavlíně ale vůbec do smíchu nebylo. Jakmile hovor skončil, ztěžka se sesunula na židli. Za pár dní byly Velikonoce a všichni příbuzní od manžela Petra měli dorazit právě k nim.
Máte tak prostorný byt, všichni se v klidu vejdeme. My se dříve tísnili v našich malých pokojích, ale tady je konečně dost místa! Skvělé místo pro naše rodinná setkání. prohlásila tchyně, když se před dvěma lety stěhovali.
Teď už Pavlína ten velký třípokojový byt upřímně nenáviděla. Ještě k tomu jim zbývalo hodně let splácet hypotéku. Právě kvůli tomu bytu teď k ní jezdila celá armáda příbuzných, všechno rozházeli, a ona kvůli tomu nemohla v noci spát.
Do kuchyně přišel Petr a políbil manželku na hlavu.
Všechno s mámou domluveno? zeptal se.
Jo, zase se bude slavit u nás. Petře, zaúpěla, nemohl bys s mamkou promluvit?
Petr nakrčil obočí.
Pavli, vždyť už jsme to probírali. Má tě moc ráda, zbožňuje tvoje jídlo! Jak jí mám říct, ať nejezdí? Navíc už je v důchodu. Nemůžeš přece po ní chtít, aby vařila pro všechny. Už tolik nezvládne, vychovala čtyři děti, zaslouží si odpočinek.
Zase se nechala přesvědčit. Ale v duchu jí běželo hlavou: A kdo se postará o mě? Proč já musím na svátek vařit a obsluhovat celý dav?
Na stížnosti ale nebyl prostor. Nechtěla se s Petrem hádat, aby nerozbila rodinné štěstí. Další den proto vyrazila nakoupit. A den před Velikonocemi začala od rána vařit.
Stála u plotny až do noci, aby bylo pro všechny hotovo. Mělo přijít všechno Haniny děti s rodinami, tedy přes deset lidí!
Proč to všechno táhnu sama? Nikdo nepřijde pomoct? Fajn, tvoje máma nemusí, ale co třeba některá ze švagrových? Nebo mají taky nárok na zasloužený odpočinek? rýpla si, zatímco zadělávala těsto na koláč.
Petr na ni užasle hleděl.
Vždyť znáš bratry, nevaří, stejně jako já. Švagrové jsou buď v práci, nebo lítají kolem dětí. Nemůžu je jen tak odvolat, Pavli. To by nebylo správné.
Ale mě odvolat z práce můžeš? Pracuju z domu, ale to znamená, že se neunavím? povzdechla si unaveně.
Nezlob se, objal ji kolem pasu. Bude to fajn. Všichni se sejdeme, oslavíme svátky, budou tě chválit a nálada bude hned lepší.
A Pavlína zase ustoupila. V noci, když se konečně dostala pod peřinu, nemohla ani zamhouřit oka, i když měla být po celém tom dnu mrtvá. Myšlenky běhaly hlavou a nervy byly napnuté.
K čemu mi je ta chvála? Taky bych si někdy ráda sedla ke stolu a nemuset na to vynaložit energii, čas ani peníze.
Ráno, sotva Pavlína na chvilku usnula, ji probral zvonící telefon. Hana chtěla být první, kdo popřeje svému nejstaršímu synovi sváteční ráno. A pak oznámila:
Za hodinu jsme všichni u tebe. Všem dětem jsem dala vědět už včera, tak začni prostírat, hlas byl veselý a plný energie.
Pavlína se nemohla zvednout z postele. Prostě na ten den neměla sílu. V hlavě si přehrávala, jak prostírá stůl, stokrát běhá do kuchyně, servíruje a uklízí.
Nechci, zavzlykala do polštáře.
Pavli, proč jsi ještě v posteli? Máma dorazí co nevidět! A hosti. Petr stál ve dveřích, oči na ni upřené s výčitkou.
Už jdu, odpověděla neochotně a posadila se. “Zvládneš to, vydržíš, jsi silná,” šeptla si a odploužila se do koupelny omýt tvář.
Opakovala si povzbudivé fráze. Stihla vše načas připravit a ohřát.
…Hluk u stolu byl přímo elektrizující. Jedna rodina vyprávěla zážitky od snídaně, druhá plánovala společné léto, třetí se smála vtipům. Hana seděla přímo vedle Pavlíny a nedala si pokoj s uznalým komentářem:
Naše Pavlínka vaří naprosto úžasně! Všechno je dokonalé, holka. Sama bych takový stůl nikdy neseskládala, usmívala se zářivě, stiskla jí ruku a hleděla na ni tak, až se Pavlíně chtělo zmizet.
Ocenění přijímala s úsměvem, který brzy převládl za nucený. Nejednou se omluvila od stolu a utíkala na balkon, aby unikla hluku a všetečným otázkám na děti. S Petrem se rozhodli ještě počkat, než se jejich život trochu srovná, ale rodinu to příliš nezajímalo.
Pavlínko! ozvalo se z kuchyně. Už je čas na moučník, kam ses schovala?
Dveře na balkon se otevřely a do úzkého prostoru vstoupila Hana.
Ty kouříš? vydechla s překvapením.
Cože? Samozřejmě že ne! zjevně vyvedená z míry zareagovala Pavlína. Jenom tu chci trochu čerstvého vzduchu. Doma je dusno.
To je pravda, děti uvnitř, nemůžeš větrat. Už jsem si myslela, že snad zakoušíš Ale hledej si jiné zábavy, budeš mi ještě rodit vnoučata! žertovala tchyně a pohrozila jí prstem.
Pavlína se slabě usmála. Hana nic nepoznala.
Pojď, musíme odklidit a přinést moučník.
Už jdu…
Jakmile vstoupily do obýváku, Hana si sedla na své místo a Pavlína tam zůstala sama. Posbírala použité talíře, odnesla je do kuchyně, nakrájela koláč na porce a hostům rozdala čistá terina, vše sama.
Ten tvůj dortík je vážně nejlepší na světě, chválila dál tchyně.
Pavlína se co nejrychleji vytratila zpět do kuchyně. Začala hned mýt nádobí, aby se nějak zaměstnala. V tu chvíli litovala, že už dávno nekoupila myčku, odkládala to pořád dokola.
Po dvou hodinách se hosté začali zvedat.
Péťo, odvezeš mě domů? otočila se Hana na syna.
Jistě, mami, jen najdu klíče.
Když Pavlína zůstala sama, prošla obývákem a ztěžka dosedla na pohovku. Byt byl vzhůru nohama. Deset hostů a několik dětí tu zanechalo pořádnou stopu. Včerejší úklid jakoby nikdy neproběhl.
Musím vstát a všechno dokončit, zamumlala si pro sebe. Když to nechám být, zítra to bude ještě horší. No nic…
S tichým povzdechem vstala. Sepsala špinavé nádobí, ubrus a utěrky dala prát, stůl opět složila do kouta. Jako první umyla všechno nádobí, příbory a skleničky. Zbytky jídla dala do krabiček. Poté vysála a umyla podlahu ve všech pokojích.
Za tohle bych si měla dopřát něco pěkného…
Napouštěla vanu, hodila do vody oblíbenou koupelovou bombu a pustila si muziku. Horká voda pomalu uvolňovala svaly. Po dlouhé době vzala telefon. Čekala ji zpráva od Petra:
Máma mě přemluvila zůstat. Přijedu až zítra.
No, co jsem čekala. Jako vždy…
Péťa věděl, že dnes bude mít Pavlína úklid. Ale přesto zůstal u matky, místo aby jí pomohl.
Pokud takhle ke mně přistupují, já se podle toho zařídím. Už toho mám dost! rozhodla pevně.
Měsíc utekl jako voda. Blížily se další svátky. Telefonát od tchyně na sebe nenechal dlouho čekat:
Pavlínko, chystej stůl! V pátek přijedeme slavit narozeniny mladšího bráchy Petra.
Samozřejmě, stůl je připravený. Ale vařit bude muset někdo jiný. V práci mám frmol, volají mě do kanceláře. Ani nevím, jestli se vůbec ukážu na oslavě, povzdechla si Pavlína smutným hlasem. Opravdu nevím, jestli dorazím…
Jak to myslíš?..
Práce je práce.
No dobře, něco vymyslím. Škoda… povzdechla Hana.
Mějte se hezky, zavěsila Pavlína a s radostí se pousmála.
Slavnostní večer strávila u kamarádky. Ráno donutila Petra poklidit koneckonců, byla to akce jeho bratra, ne její.
Přišel den tchyniných kulatin. Pavlína si raději vzala volno a odjela do Olomouce ke svým rodičům. Dala Haně dárek předem a při té příležitosti oznámila:
A kde to tedy oslavíme?
Péťa vás rád pustí do bytu, ale já doma nebudu.
A vaření?
Můžete objednat, nebo ať něco připraví ostatní švagrové. Určitě to zvládnete!
Další svátky už byla Pavlína doma. Ale stůl tvořila jen klobásová mísa a dort z cukrárny. Stále opakovala to samé:
Na vaření nebyl čas, v práci je to katastrofa. Když budete chtít, objednejte si sami.
Ale nikdo nechtěl tahat koruny z peněženky. Do Silvestra rodině došlo, že se na Pavlíně už nesvezou a zájem o společné oslavy utichl.
Tenhle Silvestr slavili s Petrem ve dvou a Pavlína byla spokojená. Její plán vyšel. Když pozvedla sklenku sektu, pomyslela si, že je dobrá a za to si připila.
