Leničko, pamatuješ, že v neděli jdeme k mamince na narozeniny? zeptal se manžel u snídaně.
No to bych zapomněla Ty jsi mi to připomínal už tolikrát. Tchyně mi to opakovala minimálně čtyřikrát jen za poslední týden Člověk aby si to vyryl do hlavy, proletělo hlavou Lence, ale jen se usmála a řekla:
Pamatuju, Vašíku, pamatuju tiše si povzdychla. V poslední době bylo setkání s tchyní pro ni jako procházka po rozbité dlažbě každý krok bolel. Božena se tvářila nespokojeně, jakoby měla v ústech citron. Lenka si byla jistá, že dělá všechno dobře milovala svého muže, děti měla krásné, domácnost vzornou. Ale očividně se člověk nemůže zavděčit všem
Seznámili se v podivně moderním duchu přes internet. V nějaké skupině o zdravé výživě na Facebooku. Lenka tam nakupovala vitamíny, Vašek proteinové tyčinky. Vedli běžný rozhovor, který plynule přešel na její profil. On jí začal dávat lajky na fotky a tím začalo něco, čemu se dalo sotva věřit. Za sedm měsíců byla svatba.
Leničko, budu úplně nejlepším tátou! Fakt! Chci spoustu dětí. Čtyři. Dva kluky, dvě holky! Nemám rád jedináčky ti vyrostou do sobců. Když je jich víc, drží pospolu a jsou z nich dobří lidé.
Ale no tak usmála se Lenka. Ty jsi taky byl jedináček a žádný sobec nejsi
Já jsem u tebe výjimka, mrkl na ni a lehce ji políbil na tvář.
Když se s Lenku poprvé přišla představit Vaškova maminka, upřela na ni přísný pohled, s obočím výrazně zvýrazněným, až uměle. U stolu se vyptávala na rodinu, studium. Když zjistila, že Lenka není z Prahy, ale studentka z početné rodiny v Brně, s matkou žijící v malém bytě, bylo znát zklamání zbytek oběda mlčky koukala do talíře, rty pevně sevřené.
Svatbu měli velkou a pořádnou v jedné vyhlášené pražské restauraci. Z Brna přijela Leniččina mamka, dvě sestry a tři bratři všichni mladí a hluční. Oslava byla divoká, radostná a bylo jasné, že ti dva se do sebe opravdu zamilovali nehnuli se od sebe ani na okamžik.
Dva měsíce po svatbě oznámili radostnou novinu čekají přírůstek. Vašek byl šťastím bez sebe. Leničiny sourozenci posílali gratulace, matka dojatě poplakávala do telefonu, když jim oznámili, že z ní bude babička. Ale Božena na tu zprávu jen hluboce vzdychla a sevřela už tak úzké rty.
To jste se nemohli ještě chvíli bavit životem? Jste ještě děti, kam spěcháte, zamručela.
Maminko, vždyť je to dar! Už brzy budeš babička. Vždyť my jsme šťastní! chlácholil ji Vašek, rozzářený jak lampion. Sevřel ji za ruce a roztočil po pokoji. Božena jen odvrátila hlavu.
Když přišel čas, narodila se jim krásná holčička, Eliška, úplně celá po Lence. Vašek byl dojatý a šťastný. Lenka se ponořila do mateřství i budování domova. Vašek vydělával dobře, mohla by si dovolit i pomocnici, i chůvu, ale všechno chtěla zvládnout sama. Šlo jí to skvěle, byla báječná maminka i hospodyňka. Vašek se podílel ochotně v práci odvedl co měl, pak šel na procházku s Eliškou, krmil ji a měnil plínky jako profík.
Na první Eliščiny narozeniny zrovna ten den zjistili, že čekají další miminko. Vašek snil o synovi. Devět měsíců nato měla Lenka v náručí malého Tomáška.
Ve dvou dětech už to bylo náročnější, proto najali paní na úklid, aby Lenka mohla být úplně pro děti. Všechno bylo jako v pohádce Vašek ji nosil na rukou, miloval děti, o peníze se nemuseli starat, v lednici bylo vždy vše, co bylo třeba. Prostě život jak ze snu. Až na jednu skvrnu, která kazila jejich medový věnec Vaškovu matku.
Vašku, proč mě tvoje maminka vůbec nemá ráda? Ani vnoučata k srdci nepřirostla. Vždyť já vše dělám, jak nejlíp umím. Proč? zeptala se Lenka jednou večer.
Leničko, nevšímej si toho. Maminka byla vždycky taková. Má svůj svět a zjevně se do toho našeho nevejdeme pohladil ji a políbil do vlasů. Pro mě jsi nejdůležitější ty, chápeš?
Děti rostly, Vaškovi podnikání jen vzkvétalo. Lenka byla šťastná, že kdysi kývla na to rande s klukem ze sítě A teď ho milovala víc, než si kdy dovedla představit.
Jednou večer se rozhodli, že si spolu vyrazí do Divadla na Vinohradech. Lenka milovala divadlo, byla to její vášeň. Pohodlně se usadila, připravila si dalekohled, když vtom ji přepadla nevolnost.
Vašku Není mi dobře Asi ten salát v bistru nebyl čerstvý. Už když jsem ho cítila, bylo mi divné
Zkusila se nadechnout, polkla vodu, ale nic nepomáhalo. Se smutkem museli odejít, zamířili domů. Lenka si šla hned lehnout, a zhruba za půl hodiny povolilo. Přesto si udělala těhotenský test pro jistotu. Dvě čárky.
Leni! To je nádhera! Tři! Budeme mít tři děti! Přesně, jak jsem vždycky chtěl! tančil Vašek po kuchyni radostí.
Jo, tři jsou fajn Ale není to trochu moc rychle? Tomášek s Eliškou jsou ještě malí pochybovala Lenka.
Ale prosím tě, Leni, naše rodina! To zvládneme! Bude veselo. A mamince to oznámíme na její narozeniny, jako překvapení k dárku.
No to bude reakce Tchyně se složí. Zase řekne, že jsme jako králíci Nejspíš i něco horšího. pomyslela si Lenka, ale navenek se jen usmála a kývla. Co má být, to bude.
A tak v neděli, když svítilo slunce, vyrazili všichni do tiché části Smíchova, koupili cestou kytici a krémový dort, dorazili trochu později. Božena je přivítala ve dveřích s úsměvem a s vůní drahého, možná až přehnaně sladkého parfému. Políbila syna, snachu i děti, posadila je ke stolu.
Hosté už byli v dobré náladě rozmluvení a hned do Lenky a Vaška hnali panáka, za zpoždění. Vašek pronesl přípitek:
Naše milá maminko a babičko! K narozeninám ti přejeme jen to nejlepší a ať jsi pořád tak krásná, zdravá a šťastná! My, tvoje děti, uděláme pro tebe všechno. A teď hlavní dárek a překvapení! podal jí krabičku se zlatým náramkem, posázeným českými granáty, a na něj položil bílou obálku. Později každému v sále podivně hučelo v hlavě
Božena pohladila šperkovnici, krátce se potěšila, odložila ji. Pak otevřela obálku, vytáhla papírek s dvěma čarami a její tvář potemněla. Položila test na ubrus, jako by v něm byla žába, a otočila se na Lenku.
Tak to je ten tvůj dárek? Copak nemáš jiného, co bys nabídla? Umíš jen rodit, jako kočka, a doma se flákat? To jsi se dobře zařídila, holka. Jen sedíš doma, děti a děti, zatímco můj syn maká, aby vás všechny uživil! Máš uklízečku, chůvu Skoro jak nějaká pijavka! pronesla tiše, v hlase zášť, v očích slzy nebo snad vzdor.
V místnosti se rozhostilo napjaté ticho. Hosté si s rozpaky začali hrát s příborem. Vašek zbledl jako stěna, rty se mu třásly smutkem.
Mami Jak tohle můžeš říct Já Já tomu nevěřím. Jako bych snil noční můru. Vždyť si myslel, že nás máš ráda, mě, děti Ale ty Ty máš ráda jen sama sebe
Zvedl se od stolu a Lenka za ním, tiše, potlačujíc vzlyk. Rychle oblékli děti a vyšli z bytu. Tchyně na ně už ani nepohlédla, hosté jako zkameněli, nikdo nic neřekl.
V autě Lenka tiše plakala, aby nevyděsila děti. Slzy padaly jedna za druhou, Vašek na ni pokukoval a těžce si vzdychl. Domů dorazili v tichu. Po bytě byla zvláštní ospalá atmosféra, sny a myšlenky se tu vznášely jako obláčky.
Uložili děti, sedli si na kuchyň, v tlumeném světle staré lampy, s hrnkem čaje v dlaních, a zapředli rozhovor plný podivné ospalosti, zasněného smutku.
Leni, přemýšlel jsem nad vším. Víš, nemůžeš za to. Lenka na něm ulpěla pohledem, nechápavě. Ne, opravdu. Kdybys byla Klára, Pavlína, Soňa nebo třeba Heda, bylo by to stejné. Ona si vždycky něco najde děti, polévku, uklizenou podlahu Žárlí na mě. Nikdy mě doopravdy nepustila. A taky závidí. Máma mě celý život vychovávala sama, táta odešel, neplatil ani korunu alimentů. Dřela, aby mě uživila. A teď ty máš vše, co chceš, já u tebe, děti, plný dům. A ona to nemůže vydýchat, ani když je to štěstí jejího syna Promiň jí to, zkus být velkorysá, odpusť, uvidíme, co bude
Dlouho spolu seděli, objímali se u čaje, ponoření do snového ticha kuchyně. Vašek myslel na to, jak vlastně vůbec neznal svou mámu a jak moc ho to mrzí. Lenka přemítala, že možná odpustí, ale znovu ji uvidět nebude chtít, aspoň nějaký čas. V hlavě jim pluly obrazy a scény, vše plynulo, jakoby se svět zhoupl v ospalém snu
Ale měli něco důležitého lásku svou a děti, co spolu vytvořili. A to, snové nebo ne, bylo to hlavní.
