Na vojenské katedře učila jedna paní doktorka, paní MUDr. Jana Zahradníková. Celý život makala v dětské nemocnici. A jednou nám vykládala zajímavou věc! Její děti prošly všemi možnými infekčními nemocemi a to je jejich máma doktorka! Věčně u nich doma lítal nějaký virus, až si Jana zoufala, jak je furt léčit. Přitom její prckové byli akční, samý smích a pohyb.
Samozřejmě, že Jana dbala na hygienu jako vzorný lékař: doma hned hupsla do sprchy, oblékla čisté, myla ruce skoro dohola. A stejně děti lapily přesně ty bacily, co léčila v práci. A hned, jak měla v nemocnici těžší případ, mohla se vsadit, že děti to chytí okamžitě. Vitaminů snědli jako na školní výlet, otužovala je ve stylu finského saunování, ale stejně nic nepomáhalo. Takže máma doktorka už byla pěkně zoufalá.
Jednoho dne byla Jana v práci úplně vyřízená zas extrémně těžký případ. A jak kráčela domů, už předem se bála, že její děti zase skolí nějaká patálie. Tak se rozhodla, že domů hned jít nebude. Zamířila nejdřív do kina, šli zrovna na dobrodružného Indiana Jonese. Po filmu se sice cítila trochu provinile, ale souběžně nadšeně, a teprve pak šla domů. A ejhle děti byly v pohodě, nadále řádily a skákaly po gauči.
Potom zašla jeden večer na návštěvu ke kamarádce Lence na čaj a koláč, pokecaly, zasmály se dobrému vtipu a dorazila domů až později. A opět děti zdravé jako řípy!
Jana tomu nemohla přijít na kloub. Nakonec z toho udělala nový zvyk: místo okamžitého sprintu z nemocnice domů si udělala malou zastávku v městském parčíku v Letenských sadech, kde rozkvétají jarní narcisky a zurčí fontánka. Projde se, posadí na lavičku, chvilku si užije klidu a až pak zamíří domů. A bum najednou děti nemocné nebyly vůbec.
A tak si paní doktorka udělala vlastní diagnózu: není to jen o bakteriích a virech. Ale taky o náladě, se kterou člověk přichází domů. Jana usoudila, že domů nenosila jen mikroby, ale hlavně špatnou energii a tíživé zážitky. Od té doby pohoda, zdraví, klid.
Takže: když vás něco rozladí v práci nebo jinde, není dobrý hned běžet domů ke své rodině s hlavou jak meloun a náladou jako pondělní ráno. Nechceme byť nezáměrně své blízké nakazit tím, co nás tíží. Raději si udělejte malou zastávku: projděte se kolem Vltavy, skočte na kávu, nebo si pusťte nějakého toho Indiana Jonese. Až se rozveselíte, můžete v klidu mazat domů.
Jak přesně to celé funguje? To nechme na vědce na Karlově univerzitě, ti na to možná jednou přijdou. Ale jedno je jasné: posedět si pod rozkvetlou lípou s tatrankou nebo jít do kina funguje stoprocentně. A doma si pak můžete užít zdraví, pohodu, a omluvu za ten rozbitý talíř později.