Překvapení od bývalého
Michale, počkej! volala Tereza z otevřeného okna.
Ale její volání zůstalo bez odezvy.
Michal už seděl ve svém autě a startoval motor. Tereza popadla mobil a rychle vyběhla ze dveří.
Cestou ze čtvrtého patra několikrát zkoušela vytočit jeho číslo, ale marně, Michal to nezvedal.
V hlavě jí běželo jediné: Hlavně abych to stihla!
Možná ji slyšel někdo tam nahoře, protože když Tereza, celá zadýchaná, vyběhla před dům, Michal auto teprve zahříval.
Když zahlédl Terezu bez kabátu, překvapeně stáhl okénko: Co se děje? Vůbec nevypadáš dobře!
Máš tam pod autem
Tereza byla tak zadýchaná, že ze sebe nemohla dostat slovo. Radši rovnou padla na kolena a vlezla pod auto.
Vůbec jí nevadilo, že klečí v rozbředlém sněhu a kalhoty má celé mokré a špinavé.
Brzy se zase vynořila s vyhublým zuboženým kocourem v náručí a Michal na ni nechápavě zíral.
Terezo, co proboha děláš? Co to tady předvádíš? Já fakt spěchám do práce.
Pod tvým autem byl kocour, zahlédla jsem ho z okna. Bála jsem se, že jedeš pryč, a…
Kocour pod autem? Kvůli tomu jsi tady letěla dolů jak blázen? No to teda
Podle tebe snad kocouři nechtějí žít? podivila se Tereza.
Ale prosím tě Když by kocour chtěl žít, neschovával by se pod auto. A stejně by utekl, jak bych nastartoval. Myslím, že jsi zbytečně zpanikařila…
Neutekl by, Michale. Podívej na něj. Nemá sílu ani mňouknout. Ty bys taky neutekl, kdybys byl na umření.
Dobře, Terezo, zachránila jsi kocoura, tak si za odměnu vem bonbón z mísy a napiš o tom post na Facebook. Ale já opravdu musím jet. Večer na viděnou.
Tereza zůstala stát s kocourem v náruči a dívala se za autem, které mizelo za rohem.
Nerozuměla, odkud se v Michalovi vzalo tolik chladu. Dřív si toho nějak nikdy nevšimla.
Pak pohlédla na kocoura.
Byl skutečně dost slabý, skoro nemohl otevřít oči. Ale když na ni koukl, Tereza v nich zahlédla vděk. Ano! To byl opravdový vděk.
S kocourem se pak vrátila domů, oblékla se, vzala pár tisíc korun a zavolala si taxi.
Kam to bude? usmál se taxikář, když Tereza nasedla dozadu.
Říkala jsem do telefonu, potřebuju do veterinární kliniky. Čím dřív, tím líp.
Jasně, klinika! Máte nějaký problém se zvířetem? koukl do zrcátka na jejího kocoura.
Ano, potřebuje pomoc.
V pořádku, už mlčím. Znám jednu opravdu dobrou kliniku nevadí vám, když vás tam zavezu?
Hlavně ať je nejlepší.
Přesně tam vás vezu. V té klinice dokážou nemožné, mnohým zvířatům tam zachránili život.
Za čtvrt hodiny už Tereza seděla v přeplněné čekárně v klinice a čekala, až ji s kocourem přijme lékař.
Co se vašemu kocourovi stalo? zeptala se starší paní s malým pejskem.
Nevím jistě… Našla jsem ho pod autem. Asi tam mrznul celou noc…
Celou noc na mrazu? No to je hrozné, holka. Víte co? My s Maxíkem máme jen preventivní prohlídku, klidně vás pustím před sebe. Vám jde o čas.
Opravdu? Moc děkuju!
Jsme přece lidi…
Konečně přišla na řadu. Seděla nervózně na židli, zatímco veterinář pečlivě prohlížel kocoura.
Po vyšetření musela ještě čekat na výsledky. Vše se táhlo neskutečně pomalu.
V té době jí několikrát volal Michal, ale Tereza hovor odmítala na žádné hovory teď neměla sílu.
Tak, slečno řekl zamyšleně veterinář. Říkáte, že jste toho kocoura našla venku?
Ano, schovával se pod autem. Nevím, jak dlouho tam byl, ale asi celou noc…
Má počínající omrzliny, ale to není ten hlavní problém. Má celou řadu nemocí, jeho léčba bude dlouhá i nákladná. Takže se chci na rovinu zeptat zvládnete tu odpovědnost? Jinak bychom pro něj museli hledat nový domov.
Tereza počítala, že léčba nebude levná, ale nečekala, že to bude na tak dlouho.
Zadívala se na kocoura.
A on ji neprosil, jen se na ni díval pohledem plným vděčnosti: Pokud to nezvládneš, pochopím.
Ano, přijímám tu odpovědnost! řekla Tereza rozhodně. Udělám pro něj, co bude potřeba, třeba celý život.
Tak dobře, usmál se doktor. Necháte ho u nás na pár týdnů na hospitalizaci a pak vám dám instrukce pro další období.
Děkuju, málem se rozplakala Tereza.
Já děkuju vám řekl veterinář vážně. Dnes je málokdo jako vy.
Tereza se rozloučila s kocourem, pohladila ho a slíbila, že si pro něj přijde.
A on jí věřil. A dokonce námahou slabě zamňoukal na rozloučenou.
Domů se Tereza dostala až večer, totálně vyčerpaná. Chtěla jen padnout do postele. Ale to se nepovedlo, protože na ni už čekal Michal. Ve tváři měl vztek.
Terezo! Kde se touláš? Volal jsem ti, ale nereaguješ. Co se děje?
Promiň, byl to těžký den, řekla unaveně a sundávala kabát, boty volně pohozené přes dveře odkládala stranou.
Docela zajímavé… Vždyť máš dneska volno, uchechtl se Michal. Co jsi mohla dělat, že jsi tak unavená?
Strávila jsem den s kocourem u veterináře.
S jakým kocourem?!
S tím, kterého jsem ráno vytáhla zpod tvého auta, odsekla Tereza. Jsem fakt vyřízená. Probereme to zítra?
Hele, počkej! Chceš mi říct, že jsi obětovala celý den nějakému toulavému kocourovi?
Je snad jedno, jestli je toulavý. Potřeboval pomoc. Jinak by nepřežil.
A nemyslela jsi na mě? Já tu umírám hlady a ty nikde! Přijdu domů a jídlo žádné…
Michale, nejsi přece dítě, povzdechla si Tereza. V mrazáku jsou knedlíky, mohl jsi si je ohřát. Jasně, víš, že radši jíš něco lepšího, ale pokud umíráš hlady, tak…
Knedlíky? To bych si rovnou mohl jít žebrat na Hlavák! Já jsem celý den pracoval, proč bych měl ještě vařit?
Ač byla Tereza úplně hotová, šla a uvařila Michalovi večeři, jakou měl rád.
Ne že by si to zasloužil, ale neměla sílu se s ním hádat. Ani jí nepoděkoval…
Po dvou týdnech si Tereza konečně přivezla kocoura z kliniky domů.
Sehnala pro něj vše potřebné, ale Michal o tom nevěděl, aby zbytečně nebublal.
Ani nevěděla, jak mu říct, že s nimi bude bydlet teď i kocour.
Upřímně věřila, že to nakonec přijme byt je koneckonců její a Michal nebyl ani její manžel.
Jenže se mýlila. Jakmile uviděl kocoura, udělal šílenou scénu.
Ty sis dotáhla domů nějakého toulavého kocoura?! Terezo, to snad nemyslíš vážně! Asi jsi spadla na hlavu, když jsi ho lezla vytahovat.
Michale, uklidni se. Zachránila jsem ho, teď za něj ručím.
Kolik jsi už dala za jeho léčbu?! A kolik za něj ještě rozházíš?!
To jsou moje peníze. Na rozdíl od tebe je neutrácím za blbosti a žrádlo si jakživ skoro nekoupíš.
Říkal jsem ti, že musím dávat do auta. Práce je teď taky horší, nemusíš to obracet na mě. Jde o toho…
Jmenuje se Mirek.
Ty už mu dala i jméno? Asi jsi fakt na hlavu! Potřebuješ psychiatra!
Tu noc spala Tereza v druhém pokoji. Měla čas přemýšlet o svém vztahu s Michalem.
Byli spolu sotva rok, ale v poslední době to skřípalo víc a víc.
Michal byl čím dál náročnější, začal jí ponižovat a křičet na ni kvůli maličkostem. To určitě nebylo zdravé partnerství. Ale Tereza mu chtěla dát ještě šanci.
Každý si šanci zaslouží, záleží, jak s ní naloží.
Bohužel, Michal šanci zahodil. Stejně ho rozčiloval kocour, pořád říkal, že patří ven. Tereza poslouchala a dělala si závěry. Nakonec to už nevydržela a jednou večer řekla:
Michale, už tě nemiluju. Ani ty mě vlastně nemáš rád. Nenamáhejme se.
Kam tím míříš?
Zítra si prosím sbal věci a odejdi z mého bytu. Mám dost tvých scén. Potřebuju klid.
Takže ty jsi dotáhla domů kocoura bez souhlasu, a já prý dělám dusno?! Ty seš teda…
Jestli nedokážeš přijmout, že tu bude žít kocour, tak pro nás nemá cenu společné bydlení. Najdi si někoho jiného nebo si kup vlastní byt.
Zrovna měla Tereza volno, tak lepší chvíli, kdy se rozejít, si nemohla přát.
Michal se chvíli snažil ji zviklat, ale když přišla řeč na kocoura, začal zase běsnit. Tereza věděla, že s ním jí klidu ani štěstí nepřinese.
Během dopoledne si Michal konečně sbalil věci; Tereza ho musela postrkovat, až jí to lezlo na nervy.
Zrovna popíjela čaj, když jí volala šéfová:
Terezko, vím, že jsi prosila o volno, ale narychlo potřebujeme pomoci v kanceláři.
Opravdu nevhodná chvíle, paní Havelková, odešla z kuchyně a pohlédla na Michala, který zuřivě cpal věci do tašky.
A musel si také odnést počítač a nářadí z balkonu.
Prosím, jen na hodinku! Pomůžeš nám moc.
Tereza si povzdechla a šla se obléct. Řekla Michalovi, ať nechá klíče ve schránce. Mávnul hlavou a probodl ji nenávistným pohledem.
V práci ji opravdu nezdrželi dlouho; za čtyřicet minut si vzala taxi zpátky domů.
Tak co, jak se má váš kocour? usmál se taxikář.
Tereza si řidiče vybavila byl to jeden a ten samý, co ji odvážel s Mirkem na kliniku.
Děkuji, už je lépe. Prosím, co nejrychleji domů, opravdu spěchám.
Platí! zářivě se usmál taxikář.
Když došla do vchodu, automaticky se podívala do schránky klíče tam nebyly. Ani auto jejího bývalého nestálo před domem.
Možná ještě není úplně pryč, pomyslela si.
Na čtvrtém patře zjistila, že jsou zamčené dveře. Sáhla po klíčích, odemkla, ale kufry, počítač i nářadí byly pryč.
Tak hlavně že klíče nenechal, slušnost sama. Budu muset vyměnit zámky.
Pak zamířila do ložnice a zůstala stát jako opařená…
Mirek na posteli nebyl. Ani přepravku nenašla. Volala na něj, hledala po celém bytě, ale kocoura nenašla. Brzy jí došlo, že ho Michal vzal s sebou.
Michale, jsi úplně normální? Kam jsi dal Mirka?! křičela do telefonu, když ho konečně sehnala.
Kam jsem ho dal… To je moje překvapení pro tebe, Terezko! Přilezeš po kolenou, možná ti ho vrátím!
Uvědomuješ si, co děláš? Mirek potřebuje léky, speciální stravu! On to bez péče nezvládne!
Ještě mu cosi vyčítala, ale Michal už telefon odmítl.
A kde ho teď najdu? zoufala si Tereza. Kam s ním mohl jet?
Než potkala Michala, bydlel v podnájmu. Svoje kořeny v malém městečku u Brna nikdy neukázal, jen sliboval, že ji tam vezme.
Tereza tu noc nespala. Ráno jela na Michalovu práci.
Tam ho nenašla. Šéf jí řekl: Na pár dní si vzal volno. Co se děje, Terezo?
V krátkosti mu vše vysvětlila. Šéf slíbil, že když Michal přijde, promluví si s ním. Tereza odjela domů. Cestou několikrát zkoušela Michalův mobil bez odezvy.
Potřebujete dovézt? vyrušil ji známý hlas.
Byl to zase ten samý taxikář z jižních Čech, co ji už dvakrát vozil.
Prosím vás, odvezete mě domů? Tereza už ani neměla sílu se usmívat.
Nasedla a taxikář pochopil, že je zle.
Cestou jí zazvonil telefon: neznámé číslo.
Haló? Kdo volá?
Hovořím s Terezou? ozval se ženský hlas.
Ano Kdo jste?
Víte, včera večer k nám přišel váš přítel Michal, zná mého muže, prý na pár dní potřebuje kde přespat.
A kocoura měl s sebou? KOCORA?!
Ano, měl. A proto vám volám. Michal byl opilý a stále opakoval, že vás tím kocourem získá zpátky. Myslím, že to brzy vzdá. Ale chudák kocour, celý shrbený, mňouká a odmítá jíst.
Prosím, nedávejte mu žádné jídlo, má speciální dietu.
Snažila jsem se, ale nechtěl nic. Ale hlavně Přijeďte si pro něj. Já nesnáším lidi jako Michal. Zvíře si nezaslouží trpět.
Samozřejmě, hned jedu! Prosím, nadiktujte mi adresu.
Tereza honem vše vysvětlila taxikáři a ten bez okolků vyrazil.
Po pár minutách rychlé jízdy vystoupila před panelákem, vyběhla na třetí patro, zazvonila, vzala si přepravku s Mirkem, poděkovala ze srdce a seběhla ven.
Taxikář už čekal s otevřenými dveřmi.
Když devítipatrový panelák, kde Michal držel Mirka, zmizel z dohledu, Tereza se konečně mohla nadechnout.
Cestou domů brečela, jak jí napadalo, kolik dobrých lidí stále existuje: stará paní z veterinární kliniky, taxikář, neznámá žena. Pokud jsou mezi námi takoví lidé, dobro vždy vítězí.
Chcete, abych dneska zůstal u vás? Pro jistotu, kdyby se bývalý objevil? navrhl taxikář.
Prosím ano, odpověděla Tereza.
Ještě ten den zavolala zámečníka, aby jí vyměnil zámky. Viktor (jak se taxikář jmenoval) zůstal s Mirkem v kuchyni a Mirek byl spokojený, spokojeně přadl u něj na klíně.
Tereza byla Viktorovi neuvěřitelně vděčná. Za všechno. Za lidskost, za ochotu i za jeho přítomnost v tak těžkých chvílích.
A příběh tady vlastně i končí.
Možná už teď tušíte, že z Viktorovy a Tereziny opory a přátelství se časem zrodí ta nejkrásnější láska.
A Michal? Co ten?
Jakmile se od kamaráda dozvěděl, že vyhrožoval jeho ženě, ten ho nejen vyhodil, ale odměnil jej pořádnou modřinou.
V práci už mu také nikdo ruce nepodal poprosili ho, ať napíše výpověď. Michal nechápal, nechápal, ale opravdu odešel s nepořízenou zpět na svou vesnici.
Dostal zaslouženou odplatu.
Protože tak se ke zvířatům ani lidem chovat nesmí. Zvířata zasluhují naši úctu, a i když je nemilujeme, je třeba k nim být lidský.
A ještě jeden poznatek: nikdy se nevyplácí ustupovat necitlivým lidem, protože opravdová laskavost a dobré srdce nakonec vždy najdou pochopení i odpověď u jiných.
Protože skutečné štěstí a klid doma můžete objevit jen s těmi, kdo mají dobrou duši ať už je to člověk nebo kocour.
