Kocourka zradili, vyhodili a odvrátili se od něj kvůli výsledku rozboru. V zimě, v mrazech
Kocoura jménem Štěpánek našli sousedé přímo u vchodu do jeho domu v Praze. Ubožák zmateně pobíhal sem a tam, žalostně mňoukal, drápal studené železné dveře a dokonce se je pokoušel kousat zoubky. Měl obrovský strach z venku do té doby nikdy nevkročil za práh bytu. Domácí, zhýčkaný teplem, důvěřivý klučina se vrhal za každým, kdo prošel kolem: sousedy i cizími lidmi. Otíral se a třásl, hleděl prosebně do očí, jako by žadonil o záchranu z toho cizího a děsivého světa, do kterého ho vyhodili přímo z pelíšku u radiátoru. Do mrazu, sněhu a ledového větru.
Důvod byl neskutečně banální. Jeho panička se rozhodla pořídit si dalšího mazlíčka narazila na inzerát na bezplatné předání kočky s průkazem původu a okamžitě se nadchla. Kurátorka jí ovšem doporučila, aby nechala testovat svého současného kocoura. Udělali vyšetření a výsledky ukázaly, že Štěpánek je přenašečem kočičího imunodeficitního viru. Onemocnění se ovšem nijak neprojevovalo a pro lidi ani psy není vůbec nebezpečné, protože DNA viru je striktně specifická pouze pro kočky.
Navíc u Štěpánka virus existoval jen jako laboratorní nález imunitní systém jej držel pod kontrolou, nemoc vůbec nepropukla. Jenže majitelka rozhodla jinak: Nemocného kocoura nechci, co když je nakažlivý. Ani se nepokusila zjistit víc, neověřila si, že pro člověka je zcela neškodný jednoduše svého domácího miláčka vyhodila v zimě na ulici.
Signál o neštěstí dala domovnice paní Libuše. Povšimla si, že kocourek už není u dveří, ale krčí se stočený v klubíčku přímo na sněhu. Promrzlý, vyčerpaný, začínal usínat a spánek v mrazu bývá často tím posledním. Paní Libuše ho nemohla nechat napospas: vzala ho do svého kumbálu, položila na svou bundu blíž k topení a rozdělila se s ním o oběd, který si přinesla do práce. Obyčejná pohanka se stala pro Štěpánka záchranou teplo a jídlo mu doslova vrátily život.
Později ho převzali do útulku. Podchlazení bylo vážné, dostal i zánět dýchacích cest, ale léčba mu pomohla. Dnes je Štěpánek úplně v pořádku, silný a znovu věří lidem. Je kastrovaný, očkovaný a má veterinární pas.
Ještě stále mladý kluk jsou mu pouhé tři roky. Je neuvěřitelně mazlivý, touží po lidské společnosti celým srdcem: obejímá tlapkami, přede vám přímo do ucha a zpívá si své kočičí písničky, a nejraději se drbe hlavou a rozdává pusinky. Se smutkem se loučí s dobrovolníky a vrací zpátky do klece. Je to naprosto domácí kocour, stvořený pro byt, teplo a laskavé ruce.