Malá holčička se objevila vedle stolku motorkáře tak tiše, že si jí málem nevšiml, dokud mu nezachraptěla do ucha.
“Pane…”
Otočil se v půlce sousta, s vidličkou stále v ruce, a spatřil drobné děvčátko v obrovském žlutém tričku, jak stojí v prachu osvětlené hospůdky. Tváře měla umazané, vlasy rozcuchané a její oči co chvíli těkaly k mladému muži na baru.
Motorkář zjihnul ve tváři.
“Hej jsi v pořádku?”
Holčička se k němu naklonila, třásla se, až jí hlas sotva vyšel.
“To není můj táta.”
Hospodská výheň jakoby utichla už v jeho hlavě, než se opravdu rozhostilo ticho.
Motorkáři ztuhla čelist. Jemně si ji vtáhl k sobě na lavici a položil před ni těžkou paži, jako ochranný val.
“Drž se za mnou.”
Na druhém konci hospody se mladík u baru pomalu otočil.
Motorkář se zvedl, kožená vesta zaskřípěla, židle drsně zadrnčela po podlaze.
“Musíme si promluvit.”
Holčička sevřela jeho vestu, ale tu se náhle zarazila, když spatřila vlčí znak vyšitý na kůži. V očích se jí objevily slzy.
“Maminka říkala když někdy uvidím tuhle nášivku mám k tobě utéct.”
Motorkář přestal dýchat.
Naklonil se k ní nízkým hlasem.
“Jak se jmenuje tvoje maminka?”
Děvčátko pohlédlo na muže u baru a pak sotva slyšitelně zapísklo:
“Růžena.”
Motorkář pozvedl pohled k mladíkovi
Mladý muž u baru se pousmál, jako by si pořád myslel, že může jen tak odejít.
Ale v motorkářově tváři už nebyla špetka slitování.
Růžena pro něj nebyla jen jméno. Byla to dávná rána, která se nikdy nezahojila.
Podíval se dolů na holčičku a znovu na muže.
“Kde je její matka?”
Mladík pokrčil rameny: “Dala mi ji na starost.”
Holčička prudce zakroutila hlavou, schovala se za motorkářovu vestu.
“Lže. Když maminka křičela, odvedl mě pryč.”
Všichni motorkáři v hospodě v tu chvíli vstali.
Zvonek u dveří cinkl, když dovnitř vstoupili další dva chlapi v kůži a beze slova zatarasili východ.
Motorkář sáhl do vnitřní kapsy a vytáhl starou fotku mladé ženy s vlčí nášivkou na řetízku kolem krku.
Holčička fotku pohladila.
“To je máma.”
Motorkářův pohled potemněl hněvem.
Mladý muž o krok ustoupil.
Motorkář promluvil ledově klidným hlasem:
“Růžena je moje sestra.”
A holčička šeptem dodala:
“Pořád je v jeho autě.”