Toho rána osmnáctiletá dívka porodila holčičku. Poté napsala prohlášení, zavolala si taxi a opustila porodnici, aniž by se ohlédla zpět. Netušila však, jaké překvapení na tu malou během dne čeká.
Když jsme s manželem dorazili do nemocnice večer, sevřeni napětím, srdce nám bušilo radostí v očekávání příchodu našeho čtvrtého dítěte. Naše rodina už byla opravdu veliká a hlučná.
Musím dodat, že naše druhé a třetí dítě jsou dvojčata, což nás tehdy šokovalo v naší rodině dvojčata nikdy nebyla. Při další těhotenství jsme si už dokonce ze srandy říkali: A co když zase budou dvojčata?
Naši rodiče byli z novinky v úžasu a moc nám v začátku pomáhali. Už na druhém ultrazvuku nám doktor potvrdil, že tentokrát dvojčata nečekáme.
Nakonec přišlo na svět naše čtvrté nindža dítě jedno jediné. Všechny naše obavy tak rychle zmizely. Dostali jsme vlastní pokoj, který manžel zaplatil předem v českých korunách.
Za pár hodin mi přinesli miminko na kojení. Nečekaně vešel primář s napjatým výrazem ve tváři a řekl: Máme tady jeden závažný problém…
Toho stejného rána osmnáctiletá dívka porodila zdravou holčičku, odevzdala písemnou žádost o zřeknutí se rodičovských práv a odjela z porodnice taxíkem.
Po porodu sotva mohla chodit, ale přesto nechtěla zůstat v nemocnici o minutu déle. Museli jsme jí umožnit odejít.
Holčička byla zdravá a krásná. V hlavě mi prolétlo: Vždyť jsi tolik toužila po dvojčatech Copak bys nemohla dát domov téhle malé princezně?
Můžeme klidně napsat, že jsi ji porodila ty Ale já nechci, aby to děvčátko skončilo v dětském domově. Jaký osud by ji tam čekal? To by mi zlomilo srdce I když to je samozřejmě nezákonné.
Samozřejmě, že zákonný proces osvojení by bylo možné zahájit, ale potrvá to měsíce a ani tak nemáš jistotu, že to klapne. Po tu dobu by muselo miminko zůstat v internátu.
Ta představa mě ochromila smutkem Upřímně, byla jsem v šoku, kam až situace dospěla. Moc dobře jsem znala vrchní sestru Ludmilu Štěpánkovou laskavou a spravedlivou ženu, se kterou jsme se bavily i mimo nemocniční prostředí.
Možná proto mi bez váhání nabídla takovou osobní, těžkou možnost.
Mladá matka zvolila radikální odchod hned po porodu;
Holčička byla zdravá, potřebovala lásku a péči;
Žádost o adopci je běh na dlouhou trať bez záruk úspěchu;
Vrchní sestra nabídla pomoc, protože upřímně soucítila s dramatickou situací.
Hlavní poselství: podobné příběhy připomínají, jak křehké i zamotané lidské osudy bývají v okamžiku zrození nového života.
Závěrem lze říci, že narození dítěte je vždy chvíle plná naděje, ale i obav. Někdy nás život zavede na složité a spletité cesty, kde potřebujeme najít v sobě lidskost a pomoc druhým. Tento dojemný příběh nutí člověka zamyslet se nad tím, jak velký význam má obyčejné lidství ve chvílích, které způsobují největší zkoušky.