Hele, mami, už ti je 65. Už bys měla jít k notáři a přepsat chalupu na dědictví, rýpala do mámy ségra, když byla u nás na návštěvě.
Minulý týden měla moje mamka narozeniny, slavila šedesátpětku. Nechtěla to nijak velkolepě. Pozvala nás jen tak domů, posedět u stolu, prostě rodinná pohoda. Já jí dal krásnou kytku růží, teplý župan a k tomu papuče do setu. A ještě jsem do obálky strčil 3 tisíce korun, vždyť peníze se hodí.
Jenže moje žena s dětmi nakonec nemohli přijet. Syn chytil nějakou chřipku, dcera měla závody, a Rita musela narychlo služebně do Prahy. Ale děti nakreslily babičce obrovský obrázek, na kterém jsme všichni spolu před naším domem.
Na vesnici za mámou přijela i moje mladší sestra Veronika.
Hele, já jsem na mámu úplně zapomněla s dárkem. Řekni, že ten župan je od nás obou, jo?
Jasně. Ale fakt sis nevzpomněla, že máma má narozky? A ještě takový kulatý?
Ale no tak, Tomáši, víš přece, co mám teď v práci za starosti!
Ségra je trochu taková nezávislá, ale přitom jí to nějak nejde. Už v devatenácti otěhotněla s nějakým floutkem z koleje. Ale on se na ni vykašlal, alimenty nikdy neposlal. Já v té době makal na stavbě a občas jí posílal peníze, aby si koupila pro malou něco na jídlo, dětskou výživu, oblečení.
Zařídil jsem i místo ve školce pro Kristýnku a našel Veronice práci, když známý sháněl prodavačku do večerky. Jenže ona tam vydržela tak tři měsíce a pak bouchla do stolu.
Doteď všelijak živoří po různých brigádách. Dělá nehty v salonu, nebo prodlužuje řasy. Minulé léto jela na brigádu do Německa, dcerku nechala mámě. Jenže za tři měsíce přivezla něco přes 70 tisíc. Hned je rozházela, koupila si nový mobil a malé notebook. Já si tolik vydělám za měsíc na firmě, ale dřu od nevidím do nevidím.
Máma byla šťastná, že jsme přijeli, nachystala tolik dobrot. Došla i sousedka a teta Olinka.
Ale ta oslava skončila hádkou. Veroniku zrovna během jídla začalo pálit vyptávat se na dědictví:
Hele mami, a na koho teda přepíšeš chalupu?
Proboha, Verčo, co to řešíš? Vždyť ji pak rozdělíte napůl.
Jak napůl? Tomáš má svůj byt i firmu. Já furt jen platím nájem. Na co by jemu byla chalupa?
Ségra to říkala, jako by máma už zítra měla natáhnout bačkory. Vůbec jí nebylo blbý řešit to v přítomnosti všech.
Veroniko, teď není vhodná chvíle. Nekaz to.
A kdy jindy to mám zmínit? Prostě už máš věk, mami. Neotálej s tím a skoč k notáři, napiš mi darovací smlouvu.
Teta se skoro zakuckala čajem, jak to slyšela. Mně taky došla trpělivost, chytil jsem ségru za ruku a odtáhl ji do kuchyně:
Jsi normální? Co to meleš před máminýma kamarádkama? Už jsi ji rovnou pohřbila, nebo jak?
Nepleť se do našich věcí. Všechno jsem zvládla sama s dítětem, a vy jen kantýrujete…
Sama? Zapomnělas, kdo ti posílal peníze? A kdo hlídal Kristýnku? Ještě jednou takhle otevřeš pusu
Verča se pekelně urazila. Sbalila holčičku a ani se nerozloučila. Začala mi dokonce vyhrožovat, že na mě podá trestní oznámení. Její výhružky mi jsou fakt fuk.
Bohužel mamka je z Veroniky úplně na dně. Protože ségra jí teď zakázala, aby se mohla s Kristýnou vídat, ani telefon jí nevezme. A celé je to kvůli chalupě. Mamka brečí a bere prášky na srdce.
Já už vážně nevím, co si s Veronikou počít. Je dospělá ženská, ale chová se, jak rozmazlený dítě.
Co bys teda na mém místě udělal ty? Myslíš, že mám usilovat o smír, nebo na ni kašlat?