Už nevím, co mám dělat
Ne náhodou se říká, že život svede dohromady dva protiklady. Moje rodina je toho názorným příkladem.
Manželka má prsty v tom, že já se už léta snažím udělat pořádek v rodinném rozpočtu.
Rodiče mě naučili, že se má všechno účtovat.
Vzpomínám si, že když dostali výplatu, sedli si spolu a rozdělili si výdaje. Nežili jsme v přepychu, ale nikdy nám také nic nechybělo.
Každé léto jsme jezdili na dovolenou.
Nikdy jsme nezůstali bez elektřiny nebo vody.
Jedli jsme a oblékali se skromně, ale neumírali jsme hlady ani nechodili v hadrech.
Našim se dokonce podařilo našetřit peníze, za které koupili byt pro mě a mého bratra. Neřekla bych, že jsem lakomá, ale vím, že když člověk nepočítá, může spadnout do půjček a nezaměstnanosti.
Moje žena Sarah je však jiného názoru. Její heslo zní – žiješ jednou.
Často říká, že zatímco my spřádáme plány a kalkulujeme, Bůh se nám z nebe směje. Nikdy se mi nepodařilo naučit ji, že bychom měli diskutovat o výdajích a mít společnou pokladnu.
Zatím to snáším, protože ji mám moc rád.
Porodila mi dva nádherné chlapce a povahově je to velmi milá a sluníčková žena. Jsem si jistý, že mě nikdy nepodvedla.
Hádáme se jen kvůli její vášni utrácet každou korunu. A po posledním skandálu spolu téměř nemluvíme.
Aniž bych jí to řekl, dal jsem si stranou nějaké peníze, protože chci v létě rekonstruovat náš byt. A aby se mě někdo zeptal, proč jsem je neuložil do banky, ale schoval je do cestovní karty, která leží na dně hromady složek a papírů.
Nepředpokládal jsem, že je manželka najde, a ona je nejen našla, ale ještě je stihla utratit za blbosti. Lhala mi, že na konci loňského roku dostala z práce velké prémie, a tak se v tom plácala.
Dětem koupila nové boty a bundy a téměř kompletně předělala svůj zimní šatník, i když ho vůbec nepotřebovala. Samozřejmě nezapomněla ani na mě.
Také nás vzala na pětidenní dovolenou, kde jsme bydleli v krásném hotelu.
Sára štědře platila a trochu přihlouple se na mě usmívala. A jak jsem byla naivní, nikdy jsem nepochopila, co se za tím úsměvem skrývá.
Nedávno se mi však sama přiznala, co udělala. Peníze našla náhodou a vůbec ji nenapadlo, proč jsem je tam schoval. Myslela si, že jsem si je prostě chtěla odložit na horší časy.
A když mě jednoho večera navštívili přátelé a já se jim svěřil se svým záměrem renovovat, teprve tehdy si začala dělat starosti.
Po několika nocích, kdy se převalovala v posteli, se třetí noc rozplakala a odhalila mi celou pravdu.
Přísahala mi, že peníze na rekonstrukci najde v létě, vezme si půjčku a zaplatí ji ze svého platu. Jak jsem jí mohl vysvětlit, že přesně tohle jsem nechtěl.
Banka by jí půjčila pět tisíc a ona by si pak domů odnesla osm i s úroky. I když ji mám ráda, nedovolila bych jí vzít si půjčku od banky a dát rodinný rozpočet do pořádku…..