Moje bývalá tchyně sleduje naši rodinu.
Moje tchyně, paní Zdena Nováková, měla tehdy 52 let a byla matkou mé zesnulé ženy Růženy. Vzal jsem si ji, když mi bylo třiadvacet, a ještě před svatbou jsme čekali dceru, kterou jsme pojmenovali Libuše.
Po dvou letech se však náš klidný život rozpadl Růžena onemocněla velmi těžce a za krátkou dobu odešla na věčnost.
Zůstali jsme s Libuškou sami. Rozhodl jsem se přestěhovat zpět do Plzně k rodičům. Bylo to chytré pracovní směna mi trvala přes deset hodin, a tak mohli prarodiče Libušku během dne opatrovat. Tak jsme se domluvili.
Brzy mě povýšili a pořídil jsem si domek ve Strakonicích, což bylo jen půl hodiny od rodičů. Od té doby se o Libušku starali buď máma s tátou, anebo jsem si najal paní na hlídání (trval jsem na tom, aby si rodiče občas odpočinuli, nechtěl jsem je přetěžovat). Dnes už je Libušce osm let.
Tchyně Zdena se rozhodla přestěhovat do Strakonic chtěla být u své jediné vnučky. Musím uznat, že mě to dost překvapilo Ne že bych její motivy nechápal (jsou logické!), ale dělily nás stovky kilometrů, ona bydlela až na severní Moravě!
Řekl jsem si: Budiž Růžena byla její jediné dítě a Libuška je jediná vnučka. Asi nechce zůstat sama.
Od chvíle, kdy se Zdena přestěhovala, se ale začaly dít podivné věci…
Nejprve byla v mém domě prakticky od rána do večera. Nebylo dne, kdy bych ji nepotkal po příchodu z práce. Jako by to nestačilo, začala k nám chodit i celé víkendy slovo návštěva je hodně slabé, byla u nás od rána do noci.
Přitom u nás zůstávala i tehdy, když byla Libuše ve škole. A pokaždé měla po ruce důvody:
Bez ženské je tady pořád nepořádek, zůstanu, abych to tu srovnala. Prach se tu zvedá každý den, kdo by to vydržel?
Květiny jsou úplně zvadlé, ještě pár dní a budou k vyhození.
Včera tady chodili po dvoře nějací pobudové, ale protože jsem tu byla já, nic se nestalo.
Nemějte strach, peníze vám nevezmu.
Myslím, že je v tom pověrčivost. Občas mám pocit, že si myslí, že s námi v domě zůstala duše její zesnulé dcery. Už několikrát jsem ji načapal, jak si povídá sama se sebou anebo vlastně s někým, kdo tam není?
Zaměstnání
Po několika rozhovorech mi její chování začalo být opravdu trapné a považoval jsem ho za narušení soukromí. Paní Nováková dělala, že chápe mé výtky. Ale
Minulý týden se stalo, co mě opravdu rozčílilo. Už rok a půl se vídám se slečnou Jarmilou. Minulou sobotu měla být poprvé u mě doma rodiče vzali Libuši k sobě, měl jsem tedy klid na schůzku.
Byla večeře, pustili jsme si film, seděli jsme spolu na gauči a povídali si. Najednou slyším z chodby divný šramot. S hrůzou jsem se otočil ke dveřím a v přítmí zahlédl paní Novákovou, jak si klíčem odemyká vchod, samozřejmě bez zvonění a bez ptaní.
Zase zvadlé kytky, pomyslel jsem si.
Ale tentokrát jsem nebyl ten, kdo řekl něco rozhořčeného. Ona se naopak rozčílila natolik, že mě obvinila z neúcty k památce Růženy a údajné zrady.
Byl jsem v šoku z její drzosti. Sebral jsem odvahu, rázně jsem jí vše vysvětlil, vzal jí klíč od domu a oznámil, že tu už není vítaná:
Už sem nepatříte!
Zdena Nováková je dneska úplně sama a někteří lidé, i moji rodiče, mně radí, abych byl shovívavější. Slusnost? Možná, že budu muset udělat kompromis a Libuši k ní čas od času pustit je to přece její babička. Ale náš dům už pro ni zůstane nedobytný hrad. A tím pro mě celý ten příběh končí.