Chceš mého muže? Vem si ho! prohlásila moje žena s úšklebkem, když u dveří stála cizí žena, kterou jsme nikdy dřív neviděli.
Počkej chvilku, Lucie! Někdo zvoní, zavolám ti zpátky, až zjistím, kdo to je, řekla Zuzana s jistou nedůvěrou, když ukončovala telefonát s dlouholetou kamarádkou z dětství. Lucie jí právě barvitě vyprávěla groteskní historky z oslavy narozenin své tchýně, takže se Zuzana smála, až jí tekly slzy, jako by sledovala oblíbený pořad Komici s.r.o.
Došla ke dveřím, podívala se kukátkem ven a překvapeně zamrkala. Čekala nějakého souseda na naši zajištěnou chodbu se jen tak někdo nedostane. Ale za dveřmi stála mladá žena neobvyklého vzhledu, kterou Zuzana ještě nikdy nepotkala.
Zuzana se rozhodla dveře neotevírat. V dnešní době se s cizími nepotkávám, obzvlášť v Praze, kde podvodníci číhají na každém rohu. Vždy jsem si říkal: s neznámými zásadně nemluvím. Příliš mnoho lidí už naletělo a my s manželkou nechceme být jedni z nich.
Chtěla pokračovat v hovoru s Lucií, ale zvonek zazvonil znovu. Ta žena byla očividně vytrvalá, přesvědčená, že doma někdo je a že jí prostě musí být otevřeno.
Byla doma sama. Její manžel, Marek, byl u kamaráda v Říčanech pomáhat na zahradě. Znovu se podívala kukátkem, tentokrát si ženu opravdu důkladně prohlédla.
Nevypadala nebezpečně ani jako kdovíjaký zoufalec, spíš byl v jejím výrazu zvláštní směs nátlaku a smutku. Zuzaně se nechtělo přemýšlet, co se nejhoršího může stát. Vždyť jí řeknu, ať odejde, a je klid. Pak si v klidu užiju sobotu s kávou a knížkou.
Odhodlala se, otevřela. Žena před domovními dveřmi se narovnala a nervózně si uhladila vlasy.
Dobrý den, jste paní Zuzana? zeptala se a pohrávala si s šálou. Samozřejmě že jste, hloupá otázka.
No, to je zvláštní, pomyslela si Zuzana. Zloději a podvodníci jsou teď pěkně znalí a umějí si zjistit všechno dokonce i moje jméno.
Kdo jste a co potřebujete? Už tu stojíte fakt dlouho řekněte, proč jste přišla, nebo odejděte, řekla Zuzana odhodlaně.
Je Marek doma? zašeptala neznámá, čímž Zuzanu zaskočila.
No první věc! Ví, jak se můj muž jmenuje. Takže se připravila víc, než se zdá, blesklo hlavou Zuzaně.
Jste tu kvůli Markovi? zeptala se podrážděně.
Ne, přišla jsem kvůli vám. Ale kdyby byl Marek doma, asi by to bylo těžší, odpověděla žena zvláštně upřímně.
Co by bylo těžší? Co tady řešíte? pomyslela si Zuzana, kterou čím dál víc zajímalo, o co vlastně jde.
Není doma. Co tedy chcete? pokračovala.
Možná bychom mohly jít dovnitř, nechci to probírat na chodbě před sousedy, navrhla žena, která začínala být až příliš vlezlá.
Ani nápad. Cizí domů nevodím. Povídejte rychle, já na tohle nemám čas, odbyla ji Zuzana.
Chcete se opravdu o mém vztahu s Markem bavit tady, kde nás může slyšet celý panelák? usmívala se ironií.
O jakém vztahu? vykřikla Zuzana o něco hlasitěji.
Paní Procházková, je vše v pořádku? Proč tady křičíte? zaslechla z chodby paní Klímová, sousedka.
Dobrý den, paní Klímová! Nic vážného, řešíme tady počasí, snažila se rozřešit situaci Zuzana.
Prý bude pršet, zabručela sousedka, ale nezdálo se, že by se chtěla vzdát svého místa na chodbě, zvědavě koukala dál.
Pojďte dál, zabručela Zuzana a přimhouřenýma očima ji pustila dovnitř, jen ne moc daleko.
Žena hned v předsíni okukovala byt a zkoumala, jaké máme obrazy a knihy, jako by tu byla na exkurzi.
Máte přesně pět minut. Povídejte, zarazila ji Zuzana.
Jmenuji se Vendula, začala ta žena a sundala si šálu a kabát. Jsme s Markem do sebe zamilovaní.
No to snad ne! Mohla byste být aspoň originální? ušklíbla se Zuzana.
Co je na tom špatného? Lidé se zamilovávají, stává se to. Nejste první žena, kterou muž opustil, prohlásila Vendula sebevědomě, pokoušela se proklouznout dál do obýváku.
A jste si jistá, že už mě nemiluje a miluje právě vás? usmívala se Zuzana napůl pobaveně.
Naprosto jistá. Kdyby to tak nebylo, nestála bych tady, řekla Vendula přesvědčivě.
Problém je, že můj muž nikoho doopravdy nemiluje, protože neví jak. V tom se pletete, drahá paní, odvětila Zuzana klidně.
Vendula se chystala něco dodat, ale v tu chvíli se rozlétly dveře a v nich stál Marek
stál ve dveřích a zjevně nechápal, kdo je ta žena na chodbě jejich bytu.
Vendulo? Co tady děláš? Něco kvůli práci? zeptal se.
Ne, přišla jsi za Markem, řekla Zuzana s úšklebkem.
Za mnou? Co má znamenat? Někdo má problém v kanceláři? divil se Marek čím dál víc.
Ale kdepak, miláčku. Přišla si tě ode mě rovnou odvést. Celého, řekla Zuzana pobaveně.
Vendula v rozpacích okamžitě naházela na sebe kabát a začala couvat ke dveřím.
Už jdeš? Ale co Marek? Nechceš si ho vzít? Upřímně, moc ráda ti ho nechám, vkládala do toho Zuzana špetku ironie.
Vendula beze slova rychle zmizela na chodbu.
O co tady šlo? nechápal Marek.
To bys mi měl vysvětlit ty! Proč ta tvá kolegyně přišla, navrhovala rozvod a chtěla si tě odtáhnout? založila si ruce Zuzana.
To myslíš vážně? Ani v nejmenším netuším, co to mělo být. V práci začala být zvláštní, ale nedal jsem jí žádný podnět. Už mám podobných nesmyslů dost. Vždycky jsem ti říkal, že nemám proč lhát, pamatuješ?
Dobře, protože mě znáš, Marku já tohle netoleruju. Ale vážně, ženy dnes udělají úplně všechno, jen aby si urovnaly život, který samy zkomplikovaly, pokrčila rameny Zuzana.
Marek si sundal boty a zamířil do kuchyně. Zuzana zůstala stát v předsíni a dumala. Přísahala si, že domácí pohodu si podobnými nesmysly nenechá kazit. Usmála se při vzpomínce, jak nedomyšlený byl celý Vendulin útok.
Jasně jsem si tehdy uvědomil, že ať se někdo snaží jakkoliv, naše vztahy a rodinné zázemí jsou pevnější, než by kdo vůbec čekal. Vždycky je dobré v těchto chvílích zachovat chladnou hlavu a stát si za svým.