Hele, představ si tu situaci: Ležím večer v posteli, moje žena Jana vedle mě spí jako zabitá… a najednou mi na mobilu cinkne oznámení z Facebooku. Nějaká ženská mi poslala žádost o přátelství a poprosila mě, ať ji přidám.
No tak jsem ji přijal. Po chvilce jsem jí napsal: “Známe se vůbec?”
A ona mi skoro hned odepsala: “Slyšela jsem, že ses oženil, ale pořád tě mám ráda.”
Byla to holka, se kterou jsem kdysi něco měl. Na té profilovce vypadala fakt dobře.
Zavřel jsem chat, odložil mobil a otočil hlavu k Janě. Spala klidně po dlouhém dni v práci, v nové Pražské garsonce, kterou jsme si společně pořídili. Když jsem ji tak pozoroval, napadlo mě, jaký má pocit bezpečí, když tady se mnou spí.
Je tak daleko od svých rodičů z Brna, tam, kde vyrůstala obklopená rodinou. Když jí nebylo dobře, máma ji objala a mohla se jí vyplakat do klína. Sestra jí vyprávěla vtípky, aby ji rozesmála. Táta přišel domu a vždycky jí přinesl čokoládu nebo něco, co ji potěšilo… a teď vložila všechnu tu důvěru do mě.
Všechny tyhle myšlenky mi prolétly hlavou, vzal jsem mobil, podržel jsem prst na jejím jméně… a dal jí blokovat.
Přitulil jsem se k Janě a usnul vedle ní.
Nejsem žádný kluk, jsem chlap. Dal jsem Janě svoje slovo a chci ho dodržet. Budu bojovat za to, abych byl chlap, co nikdy nepodvede ženu a nerozbije rodinu…
A tak to prostě mám.