Nelíbí se vám, že chci mít svou vlastní rodinu? Utíkal jsem od vás, začal budovat svůj život, a vy jste přijeli a je to tu zas, jako dřív!
Evelíno, no tak se tak moc netrap! Chápu, že to pro tebe, holku z Prahy, bude těžké na vesnici. Ale pomůžu ti! přemlouval dívku David. Všechno znám. Zvládnu to sám. Ty jen buď se mnou!
Dívka byla zmatená.
Proč jsem se vůbec zamilovala do venkovana? A ještě tak, že se mi klepou kolena!
Už jí je osmadvacet a má dobrou kariéru, kdežto třicetiletý David má velkou rodinu a svůj dům na vesnici kousek od Plzně.
Seznámili se v zábavním parku, kam David zaběhl náhodou, zatímco jeho maminka byla na nákupech, a Evelínu tam vytáhly kamarádky.
Vyměnili si čísla a začali si psát. David ji často přijížděl navštěvovat do města, byl pozorný, vstřícný a Evelína mu podlehla.
Na rozdíl od ostatních kluků byl otevřený, upřímný a milý!
Později jí požádal o ruku a ona souhlasila.
No tak, holčičko? Zkus to. David je pracovitý, slušný, vesnický kluk, souhlasila maminka. Když to nevyjde, vždycky se můžeš vrátit zpátky do Prahy.
Evelína neměla co ztratit. Pracovat teď mohla i na dálku, jelikož v práci takový režim schvalují. Osmnáct jí dávno není a na vesnici je prý navíc čerstvější vzduch! Jen
Davide, a v jaké roli tam vlastně pojedu? zeptala se Evelína.
Přijedeš jako moje snoubenka. Za rok uděláme svatbu, pojedeme spolu na dovolenou. Do té doby si na to všechno vydělám, ať na peníze nemyslíme, trochu se zarděl David.
Vím, že jsi zvyklá na lepší život.
Všechno působí skvěle a správně, jen Evelína pořád cítila v duši nejistotu. Nevím z čeho, tak si nakonec řekla, že to riskne.
A tak si vzala týden dovolené, zabalila kufr, zamkla svůj malý byt, na který tvrdě makala, a vyrazila autem na venkov, kde už na ni čekal David.
První večer na vesnici si Evelína užívala.
Bylo horké léto, a tak oba společně zalévali zahrádku, uvařili večeři a vše zvládli rychle a s radostí.
Miláčku, jedou k nám moji rodiče! přispěchal v pátek odpoledne David.
Proč? zalekla se mladá žena.
Seznámit se a taky nám pomoci. Přijede i bratr s manželkou, byl nervózní David.
Na dlouho? zeptala se vyděšeně Evelína.
Doufám, že ne! David na ni upřímně pohlédl. Ale neboj, zvládneme to.
Po jeho slovech byla Evelína ještě nervóznější.
Klid, miláčku. To ber jako zkoušku. Když ji nezvládneš, přijedeš domů. Hlavní je, že máš kam! žertovala maminka v telefonu. Chovej se, jak je ti přirozené. Oni si zvyknou. Nebo taky ne ať si to vyřeší David.
Vlastně proč se tak stresuju? Vždyť ještě nejsem manželka! rychle se Evelína uklidnila. Snad ji nesežerou!
Právě chystala stůl, když zaslechla auto přijíždět k domu.
Jsou tu! vešel do kuchyně David.
Oba šli přivítat hosty.
No nazdar, nevěsto! statná paní v slavnostních, ale pohodlných šatech, s krátce střiženými tmavými vlasy a výraznými řasami, se usmála na Evelínu a objala svého syna.
Stejně statný muž s bříškem pozdravil syna a kývl na Evelínu.
Vysoký mladý muž ochotně a žertovně představil bratrovu snoubenku, zato jeho žena, mladá blondýna barvou jako mléko, se na pohlednou, štíhlou Evelínu podívala trochu nevlídně a věnovala se radši manželovi.
Co zíráš, pojď pomoct! okřikla manžela a šla pro věci do auta.
Evelína všechny pozvala ke stolu v naději, že tam se atmosféra zklidní a napětí opadne. Vařit totiž opravdu uměla!
Týjo, to jste se vytáhli! pochválila Marie Milotová.
Petr Milota uznale zabručel.
A tohle co je? Kuře? Kdo to takhle vaří? rejpala vidličkou Alena. Vymyslí si nějaký nesmysl a pak to člověk musí jíst!
Ale prosím tě, je to skvělé! zastal se jí Vlad, bratr.
Hlavně že ty máš plný žaludek, je ti jedno čím! odfrkla mladá žena a demonstrativně odložila vidličku.
David se omluvným pohledem zadíval na Evelínu.
Aleno, trochu úcty! A nežárli tak nápadně. Evelína se snažila, postavil se za svou snoubenku.
A kdo to jméno vymyslel? Jako naše kráva na pastvině. Ta se taky jmenuje Evelína, napíchla se blondýna.
Evelína se potichu uchechtla.
Co je? pošeptal David.
Kamarádka má zase morče jménem Alena, odpověděla mu tiše Evelína.
Ale všichni to zaslechli.
Marie Milotová se přísně na snachu podívala, muži se snažili nesmát, ale Alena okamžitě zrudla.
Co si to dovoluješ? vztekle zírala na Evelínu.
No když už ty můžeš, říkala jsem si, že ti to nebude vadit. Asi máš podobný styl komunikace, pokrčila rameny Evelína.
Vlad ocenil bratrovu snoubenku pohledem.
Já jsem Vladova manželka! A ty? Spolubydlící! zvedla se od stolu Alena. Marie Milotová uznale přikývla.
Aspoň jsem slušná a v cizím domě se snažím nechovat drze, opáčila Evelína.
Já sem ale nepřijela kvůli tobě! vítězně se ušklíbla blondýna.
A já tě nezval, neudržel se David. Dlouho se zdržíte?
U stolu nastalo ticho. Všichni se s úžasem dívali na Davida.
Jen co naučíme tvoji slečinku venkovskému životu, odjíždíme, ozvala se maminka.
Mami, to není nutné. My to zvládáme výborně a zvládneme to i dál.
Jasně, nandal sis lenochu na krk a jsi šťastný. Otázka je, na jak dlouho, Alena se nedala.
Lenoch tu máme jednu, a to rozhodně není Evelína, vyjel David. Teď bych poprosil vzácné hosty, děkujeme za večeři, jdete si odpočinout.
S Davidem po boku začala Evelína sklízet stůl. Přemýšlela, že mít se o koho opřít je k nezaplacení. Nenechá si tu nic líbit! A kdyby něco, má kam jít.
Ráno nebylo zrovna příjemné.
Co to je za spánek? U nás se do oběda nespí! vtrhla do ložnice tchyně. A snídani je třeba připravit!
Evelína hledí nevěřícně na telefon.
Osm ráno!
Paní Marie, v lednici je vše na snídani, přikrývá se více dekou Evelína. Mohu se prosím obléknout?
Jejda, taková panička! Koukejte na ni! rozmáchnutím ruky odsekla starší žena. To v lednici se má ještě připravit. Vstávej!
Marie Milotová rozčileně odešla a bouchnula dveřmi.
Evelína se oblékla, upravila a sešla do kuchyně.
Lásko, už jsi vzhůru? vítal ji David, který stál u plotny.
Jo. Kdybych sem nevkročila, tak spíš do oběda, řekla rázně matka.
Evelína ztuhla.
Mami, proč jsi šla do našeho pokoje? šokovaně David.
Máme tu nejen nemehlo, ale i lenocha? rýpla si Alena.
Nikdo se tě neptal! vrátila ránu Evelína.
Ale to je venkov! Ráno se vstává. Až si pořídíte krávu, bude se vstávat v šest, ušklíbla se blondýna.
Krávu pořizovat neplánujeme, odpověděl David.
Proč? Svoje mléko, smetana Aha! Protože Evelína neumí dojit! A ještě by musela vstávat! Kdepak, na to nemáš! smála se Alena.
Ty taky neumíš a nikdo se nediví, že žiješ, uchechtl se David.
Co se ta tvá Evelína objevila, jsi zlý a protivný, zastala se snachy Marie Milotová.
Davide, odjedu domů. Až tohle cirkusové představení skončí, zavolej. Evelína se nehodlala dál ponižovat.
Cože? Jak ses ukázala, syn na rodinu zapomíná! Nepřijíždí, nepomáhá! Dovoláš se ho stěží! rozkřikla se matka. A ty chceš, abychom tě přijali? Narušuješ naši rodinu!
Dost! zvýšil hlas David. V kuchyni bylo mrtvé ticho.
Nelíbí se vám, že chci svou rodinu? Utekl jsem od vás, začal budovat vlastní život, a vy jste přijeli a znovu to kazíte!
Davide, zbláznil ses! Celý čas i peníze dává svý Potřebuje tě jen kvůli penězům! zpustila Marie Milotová. Seděla ti na krku a nutila tě táhnout všechno! My jsme ti chtěli přát jen štěstí!
Mami? Evelína se uživí sama, já si akorát šetřím na svatbu, David zastavil snoubenku ve dveřích. Chcete naše štěstí? Tak odjeďte domů! K nám přijďte jen na pozvání! Hlavně ty, Aleno.
Zatímco rodina zůstávala šokovaná, David odváděl Evelínu do pokoje a šel zpět, kde jeho příbuzní nervózně balili věci.
Sináčku, vyber si! Buď já, nebo tahle poslední pokus matky.
Ale Alenu jste přijali pohlédl smutně David.
Tu porovnávat nemůžeš! reagovala blondýna.
Otec s bratrem tiše přihlíželi.
No? žadonila Marie Milotová.
Volím štěstí, řekl David rozhodně a pohlédl matce zpříma do očí.
Pak už nemáš syna! odchází matka z domu, kufry přenechá otci. Následuje ji Alena.
Jestli budeš cokoli potřebovat, jsme s tebou! vesele poplácal syna otec, který narozdíl od maminky pochopil, co je důležité. Maminku si vezmu na starost já!
Bratr Davida objal.
Chraň si své štěstí! I my musíme v rodině něco změnit!
Odjeli.
Evelína se cítila trochu trapně, zároveň však poprvé vnímala, že to David s ní myslí vážně.
Znovu spolu zvládali všechny práce a Evelína podporovala svého muže, vědoma si, jak je to náročné.
Zato doma u Davida bylo veselo.
Mami, Aleno! Máme pro vás krávu! hlásil pobaveně Vlad.
Co? Zbláznil ses? pochybovala Marie Milotová.
Ne. Alena ji bude ráno dojit a vyhánět na pastvu, Vlad byl velmi vážný.
Vládíku, to není vtipné! Alena byla na nervy.
Jen jste učili Evelínu a my si řekli, že vám to chybělo! krčil rameny Petr. A, mamko, v sedm ráno je snídaně! Ne žádné obložené chleby, něco teplého! Venkovským se vstává brzy.
A začala nová éra výchovy žen!
Byla to legrace.
Vše, co říkaly Evelíně, se jim vrátilo.
Marie Milotová pochopila, že zašla daleko, protože teď i od nich, lenochů, chtěli, aby vydělávaly jako Evelína.
A to nedokázaly. Neměly vzdělání a hospodářství bylo velké!
Nebyl čas!
Marie Milotová se nakonec se synem usmířila, ale do nového domu jet stále váhala. Co když Evelína umí ještě něco víc?
David konečně šťastně požádal svou milovanou o ruku.
Na svatbě slavili všichni!
Malovat, že by Marie Milotová s Alenou Evelínu přijaly do srdce, to nejde, ale radši mlčely. Bylo by to nebezpečné.
Ale Evelína byla šťastná! Dál spolu dělali všechno a podporovali se ve všem a už se nebáli žádné nečekané návštěvy!