V životě jsem měl tři dlouhé vztahy. V každém z nich jsem si myslel, že se stanu otcem. A vždycky jsem nakonec odešel, když se začalo vážně mluvit o dětech.
První žena, s kterou jsem byl, už měla malého syna. Bylo mi tehdy sedmadvacet. Zpočátku mi to bylo úplně jedno. Zvykl jsem si na její režim, denní rutiny dítěte, na všechny povinnosti. Ale když jsme začali mluvit o tom, že bychom si spolu pořídili vlastní dítě, ubíhaly měsíce a stále nic. Ona byla první, kdo šel k lékaři. Vše měla v pořádku. Začala se mě vyptávat, jestli jsem si nechal udělat vyšetření i já. Vždycky jsem tvrdil, že není potřeba, že to prostě jednou vyjde. Ale začal jsem se cítit nejistě byl jsem podrážděný, nervózní. Začali jsme se častěji hádat. A jednoho dne jsem prostě odešel.
Druhý vztah byl jiný. Ona děti neměla. Hned od začátku jsme věděli, že chceme rodinu. Uběhly roky, snažili jsme se mnohokrát. Každý negativní test mě víc uzavíral do sebe. Ona začala často plakat. Já se začal vyhýbat jakékoliv zmínce o dětech. Když navrhla, abychom navštívili lékaře spolu, řekl jsem jí, že přehání. Začal jsem být doma čím dál méně, ztrácel jsem zájem, připadal jsem si v pasti. Po čtyřech letech jsme se rozešli.
Třetí partnerka už měla dva dospívající syny. Hned mi řekla, že další děti už nechce a je s tím v pohodě. Přesto jsme tuhle otázku znovu otevřeli vlastně jsem to udělal já, ze své potřeby si něco dokázat. A opět nic. Zase jsem měl pocit, že nejsem na správném místě, že do té rodiny úplně nepatřím.
Ve všech třech vztazích se stalo něco podobného. Nešlo jen o zklamání. Byl v tom strach. Strach sednout si k lékaři a slyšet, že problém jsem já.
Nikdy jsem testy nepodstoupil. Nikdy jsem vlastně nechtěl znát pravdu. Raději jsem odešel, než bych čelil možná nepříjemné odpovědi, se kterou bych nevěděl, jak se vyrovnat.
Teď je mi přes čtyřicet. Sleduji, jak mají bývalé partnerky své nové rodiny, děti, které nejsou moje. A občas přemýšlím, jestli jsem skutečně odcházel, protože už jsem nechtěl nebo proto, že jsem neměl odvahu zůstat a čelit tomu, co se možná dělo se mnou.