Richard byl přesvědčený, že ho jeho manželka podvádí. Rozhodl se ji proto nachytat a byl velmi překvapen.
Miláčku, nezapomněl jsi na něco?, zavolala na něj Alžběta, zatímco Richard vyřizoval hovory. Za dvě hodiny ti letí letadlo.
Nevěděl jsem ti to říct? podivoval se Richard. Obchodní cesta byla odložena. Pravděpodobně pojedu až za pár dní.
Aha, odpověděla Alžběta a rychle zamířila do kuchyně pro telefon. Napsala někomu zprávu a vrátila se zpět. Pro Richarda to jen potvrdilo jeho podezření, že manželka něco skrývá.
Alžběta mu bez problémů dovolila chodit s kamarády a sjíždět pracovní cesty. Nebyla naštvaná, když dorazil domů opilý. Kamarádi mu pořád říkali, že takovou ženu je radost mít, protože je jich málo a podvod by v tom hledal marně. Jenže Richard měl stále v hlavě pochybnosti.
Byl o osm let starší než Alžběta. Nenalezla si snad mladšího muže, protože už o něj nemá zájem? Ale naštěstí byl rozumný své podezření nechával pro sebe. Obviňovat bez důkazů se mu zdálo nesprávné. Chtěl mít úplnou jistotu. Vymyslel tedy plán: nainstaloval po bytě skryté kamery.
Na pracovní cestu odjížděl v mizerné náladě. I Alžběta si všimla, jak je rozladěný, a chtěla mu podat prášky. Její péče Richarda trochu uklidnila a na chvíli si říkal, že asi panikaří zbytečně.
Na sledování kamer neměl chuť ani čas. Až večer si pustil záznam. Vydržel koukat sotva pět minut, pak notebook schoval, aby ho to nelákalo dál.
Týden rychle uběhl. Když poslal Alžbětu do práce, otevřel notebook a začal sledovat. Pořád cítil napětí a pořád tak nějak doufal, že nic neobjeví.
Na videu bylo všechno jako vždy. Alžběta ráno vstala, nasnídala se, uklízela. Odpoledne seděla v domácích šortkách a v jeho velikém tričku u počítače a hrála hru. Byly slyšet hlasy dalších hráčů přes mikrofon. Jenže místo milence byla jeho žena závislá na počítačových hrách.
To není sice ideální, ale každý má nějakou zálibu, uklidňoval se Richard.
Rychle sjel zbytek záznamů, ale nic nového se nedělo jen počítač a domácí práce. Hlavní bylo, že po bytě se nepotloukal žádný cizí muž.
Zavřel notebook a vydechl úlevou. Místo vzteku na něj padla vina že si o vlastní ženě vůbec něco takového myslel. Rozhodl se, že Alžbětě koupí velikou kytici růží a uspořádá romantickou večeři. Kamery zatím ponechal, přece jen nevěděl, co mu budoucnost přinese. Ale už pochopil, že důvěra a klid jsou pro vztah důležitější než podezření a žárlivost. Skutečná láska se pozná podle důvěry, nikoliv podle kontroly.
