Toho večera už Klára jela jen na autopilota. Dvě směny za sebou v univerzitní kavárně, k tomu příprava na tři státnice z ekonomie a za posledních osmačtyřicet hodin sotva pár hodin spánku.
Když kolem jedenácté v noci zahlédla tmavý vůz u knihovny Univerzity Karlovy, bezmyšlenkovitě předpokládala, že je to její objednaný Bolt. Nezdržovala se ověřováním SPZ rovnou otevřela zadní dveře a zabořila se do pohodlné sedačky.
Interiér působil až podezřele luxusně: měkká kůže, absolutní ticho, jemná vůně prvotřídního parfému. Jenže únava umě potlačila její ostražitost. Zavřela oči sotva na chvíli a okamžitě usnula.
Probudil ji klidný mužský hlas s náznakem úsměvu:
Vy si vždy vybíráte cizí auta k odpočinku, nebo mám dneska zvláštní štěstí?
Klára trhla sebou. Vedle ní seděl muž v perfektně padnoucím obleku, tmavé oči ji zkoumaly s pobavením, v koutku úst mu hrál úsměv.
Mimochodem, spala jste dvacet minut, pokračoval. A trochu jste chrápala.
Kláře vystoupal ruměnec na tvář. Očima zavadila o prosklenou palubní desku, pravé dřevo, luxusní minibar vestavěný do dveří.
Vy nejste řidič
Ne. Jsem majitel. Jmenuji se Matyáš Záhorský.
Jméno jí nic neřeklo, ale jistota v jeho hlase nešla přeslechnout. Klára se rychle omluvila, sáhla po klice.
Je už dost pozdě, upozornil měkce. Nechte mě vás aspoň odvézt domů.
Chtěla odmítnout, ale noční Praha nebyla nejbezpečnější. Vůz se rozjel bez jediného škubnutí. Cestou začali nenuceně mluvit: škola, brigády, stálá únava.
Takhle se přece žít nedá, pronesl klidně. Zničíte se.
U jejího paneláku znenadání navrhl:
Potřebuji osobní asistentku. Někoho, kdo vnese pořádek do mého kalendáře a administrativy. Flexibilní pracovní doba, výborný plat. Podle mě by vám to sedlo více než nekonečné šichty.
Nepotřebuju soucit, stála si Klára za svým.
To není soucit. To je pracovní nabídka.
Podal jí vizitku. Doma její spolubydlící málem vykřikla, když uviděla jméno: Matyáš Záhorský jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů.
Klára tři dny váhala. Ale nezaplacený nájem a realita byly přesvědčivější než pochybnosti. Zavolala mu.
Kdy můžete nastoupit? ozval se bez zbytečných řečí.
Zítra.
Jeho dům působil jako ze snu: vzdušný, prosklený, zalitý světlem, zahrada pečlivě udržovaná. Plat přesahovala vše, co kdy v kavárně či barech vydělala. Matyáš jí rychle ukázal, že ji nebere jen jako dívku, která si spletla auto.
Jste tady, protože jste chytrá a umíte mít ve věcech řád, řekl jednou. Právě takové lidi potřebuju.
Od těch slov se všechno změnilo.
Práce Kláru pohltila. Přehledně organizovala schůzky, plánovala cesty, vylepšovala komunikaci. Matyáš jí začal svěřovat stále zásadnější rozhodnutí. Vztah založený na respektu pomalu sílil poklidně, bez přehnaných gest.
Na jednom galavečeru, když cítila na sobě pohledy hostů, jí Matyáš nenápadně položil dlaň na záda prosté gesto podpory. Právě tehdy Klára pochopila, že jejich vztah už dávno není jen pracovní.
Po dvou měsících jí přišel dopis: nabídka ročního stáže v zahraničí s částečným stipendiem.
Kdy odlétáte? zeptal se.
Za tři měsíce.
Následovalo ticho.
Mohl bych vás žádat, abyste zůstala. Ale pak bych si vás méně vážil a vaše touha růst je mi dražší.
Ten večer, když ji doprovázel domů, poprvé pronesl:
Miluji vás.
Já vás taky, odpověděla Klára tiše.
Tak jeďte. Realizujte, co můžete. Chci vás silnou, ne závislou.
Rok utekl rychle. Po návratu Klára v příletové hale uviděla jen jeho žádní bodyguardi, žádná pompa.
Snad už jste si nezaměnila auto? zažertoval.
Tentokrát jsem zkontrolovala všechno.
Vzal jí kufr.
Koupil jsem v Praze nový byt.
Zarazila se.
Pro nás dva.
Před ní poklekl, beze svědků a kamer.
Kláro Adamcová, vezmete si mě a půjdete se mnou touhle cestou životem?
Ano.
Dnes má Klára za sebou promoce a vlastní poradenskou agenturu. Matyáš dál vede svou firmu, ale teď jsou partnery i v životě.
Někdy, když večer nastoupí do jeho auta, pousměje se:
Nepodíváš se na SPZ?
Vedle tebe klidně zase usnu, odpoví.
A tentokrát je to její volba, ne náhoda.