Smála se jeho chudobě, dokud nezjistila, kdo doopravdy je!
Často hodnotíme lidi podle saka, značky mobilu nebo toho, ve kterém supermarketu si kupují pečivo. Ale zdání někdy klame, zvlášť když zámožní rádi skrývají svůj původ, jen aby zjistili, kdo kolem nich za něco stojí. Tahle historka je určená všem, kteří si myslí, že peníze znamenají hodnotu člověka.
**Scéna 1: Setkání před hotelem**
Před honosnými dveřmi pětihvězdičkového hotelu v centru Prahy zastavila Libuše, ve vyzývavých šatech s logem slavného návrháře, cestu Honzovi. Honza vypadal spíš jako student ve zkouškovém období než host luxusní restaurace: obyčejná šedá mikina, ošoupané džíny, a v ruce igelitka s lančmítovým chlebem z Albertu.
Libuše po něm mrskla pohrdavým pohledem a ironicky prohodila:
**Pořád ještě lovíš ty slevy v supermarketech, Honzo? Opravdu, některé věci se prostě nikdy nezmění.**
**Scéna 2: Pýcha a diamanty**
Honza na ni hleděl s klidem Buddhy, což Libuši z nějakého důvodu přivádělo k šílenství. Pyšně natáhla ruku, aby ukázala nové diamantové prsteny, které ve skutečnosti vypadaly spíš jako křišťálky ze Skleněné hutě.
**Můj nový muž mi to koupil nedávno,** chlubila se. **To je opravdový živitel, ne jako ty. Ty ses nezměnil pořád dno.**
**Scéna 3: Čas na zvrat**
Přímo k chodníku doroloval s tichým vrčením špičkový Mercedes s pražskou značkou. Vystoupil z něj Karel, v obleku na míru, vystřižený jako ze seriálu Bohéma. Libuše se rozzářila, přesvědčená, že jde o spolubydlícího jejího úspěšného manžela, a nastavila mu ruku ke zdvořilostnímu políbení.
**Jé, Karle, podívej koho jsem tady potkala!** zavýskla, připravená rozvinout další kritiku na Honzu.
**Scéna 4: Chvíle pravdy**
Karel však Libuši naprosto ignoroval. Bez mrknutí prošel kolem ní a zastavil přímo před Honzou, kterému s úctou pokývl.
**Pane Nováku, moc se omlouvám za zpoždění!** prohlásil. **Vaše soukromé letadlo už čeká připravené na Ruzyni. Můžeme vyrazit.**
**Scéna 5: Finále příběhu**
Libuše ztratila barvu v obličeji rychleji než zmrzlina v červnu. Čelist jí spadla tak nízko, že by do ní vešel i týdenní nákup z Tesca. Honza bez hnutí podal Karlemu igelitku s chlebem.
**V pořádku, Karle. Jedeme,** řekl suše a nasadil ten stejný pokerface jako předtím.
Ani se neohlédl po Libuši, která stála na chodníku jako oživlá socha sv. Václava, a sledovala, jak odjíždí ten samý lůzr, kterého před chvílí zesměšňovala.
**Jak to dopadlo?**
Libuše se z šoku probírala ještě několik dní. Později zjistila, že pan Novák je majitelem investiční skupiny, kde její úspěšný manžel hrdinně podléhá. Za týden byl její muž pozván na pohovor, kde mu byli s úsměvem sděleno, že z rodinných důvodů už není vhodné, aby pokračoval v zaměstnání.
**Poučení je jasné:** Nikdy nekoukejte na druhé přes prsty, ani když mají mikinu, co pamatuje předešlé tisíciletí. Třeba zrovna on ví, že jeho hodnota nespočívá ve zlatě na prstech, ale v tom, co má v hlavě.
