Soused (51 let) žije sám už 12 let. Včera jsem se ho zeptal proč nehledáš ženu? On mi vysvětlil 6 důvodů. Pochopil jsem, proč má pravdu.
V noci jsem vstoupil do bytu souseda Karla, abych si půjčil vrtačku. Když otevřel dveře, měl na sobě tepláky s jelenem na koleně a tričko s nápisem Srdcem Moravan. Zval mě dál, právě dojížděl večeři. Byt voněl po pečeném kuřeti s majoránkou a v kuchyni vesele přistával notebook mezi červeným vínem a keramickou miskou s fazolemi.
Karel má jednapadesát, rozvedený je už dvanáct let. Bydlí sám na sídlišti v Brně-Žabovřeskách a živí se jako konstruktér. Vydělává asi 65 tisíc korun což je v jeho snech jednou pytel eurobankovek měnících se v pečivo. Známe se pět let, od té doby, co jsem se nastěhoval. Za celou dobu u něj nebyla v bytě ženská ani na návštěvě.
Podal mi vrtačku, nalil nám slivovici do zakouřených panáků a usmál se:
Sedni si, když už tu jsi. Viděli jsme se naposledy, snad když padal sníh.
Usadili jsme se v kuchyni. Pili jsme a svět se kolem nás zvláštně vlnil, jak to v snu bývá.
Zeptal jsem se:
Karle, proč jsi sám? Nepřemýšlíš nad tím, že by sis někoho našel?
On se potutelně pousmál a v očích měl pohasínající ohýnek:
Cíleně nehledám. Víš, Roman, dvanáct let žiju bez ženské. A je mi tak líp.
Proč?
Doléval nám další skleničku a opřel se o opěradlo židle, které se proměnilo v dřevěného kapra.
Povím ti šest důvodů, které dávají smysl jenom v českých snech.
První důvod riziko rozkladu při rozvodu
Rozvedl jsem se před dvanácti lety. Byl jsem ženatý osmnáct let s Hanou. Máme dceru, je jí dnes osmadvacet, bydlí na Jižáku. Rozvod přišel kvůli její nevěře; přistihl jsem ji s kolegou. Podal jsem žádost a soud nám rozsekl byt na dvě poloviny.
Polovinu jsem zaplatil hypotékou, druhou polovinou jsem platil na nervy. Soud rozhodl: prodejíte byt, rozdělíte peníze, každý na vlastní cestu. Koupil jsem si za svůj díl tuhle jednopokojovou pohádku.
Karel se podíval z okna, venku běžely tramvaje s křídly:
Prostě jsem přišel o půlku majetku, protože ona byla nevěrná! A to je po zákoně fér! Dřel jsem, platil a místo vděku rozvod. A druhou půlku dostala ona.
To je prostě rozvod
A přesně proto: proč bych riskoval znovu? Třeba potkám ženu, nastěhuje se, žijeme tři roky v barevném dýmu, vezmeme se, koupíme Fabii. Pak si rozmyslí a já budu zase od nuly? Nestojí to za to.
Ztichl jsem. Karel pokračoval.
Druhý důvod ženy nepodporují chlapské sny
Víš, Roman, mám svůj sen koupit starou Jawu, opravit si ji doma a jezdit s ní po jižní Moravě, mezi vinohrady.
To je hezký sen.
Rok už si na to dávám stranou. Ještě půl roku a koupím Jawu z roku 1972. Pěkně sám na dílně, olovnice v ruce, jemnou vůni benzínu.
Upil si vody a podíval se na mne skrze skleničku, která plavala ve vzduchu.
Když jsem byl ženatý, měl jsem sny taky. Hrát na kytaru, třeba v obýváku. Koupil jsem kytaru, přihlásil se do kurzu. Hanka mi řekla: K čemu ti to v padesáti? Ty nejsi Štěpán Rak. Přestal jsem. Chtěl jsem sjíždět Vltavu na kanoi s kamarády ona: Blázníš? Máme hypotéku, nechovej se jako puberťák. Nikam jsem nejel.
Pohlédl na tančící stíny na zdi.
Ženy nechápou mužské sny. Připadají jim pitomé. Ale teď? Teď jsem sám a můžu si svou Jawu vyleštit. Nikdo mi neřekne, že jsem blázen.
Třetí důvod přehnané sebevědomí žen
Pokračoval:
Před třemi lety jsem to zkoušel na seznamce. Vyplnil jsem profil jako v tatarské pohádce pravda o věku, práci, koníčcích.
A?
Pár vyměněných zpráv. Jedna, Alžběta, šest a čtyřicet, pracuje v drogerii, bere pětadvacet tisíc. Napsala mi: Jste zajímavý, ale hledám muže s příjmem od sto tisíc.
Zasmál se, jeho smích se rozplynul v bublinách:
Napsal jsem jí: A kolik vyděláváte vy? Naštvala se, zablokovala mě.
Fakt?
Opravdu. Většina žen dneska si myslí, že jsou kněžny z pohádek. Berou třicet, žijí v pronájmu, ale požadují muže s autem, bytem a platem jako ředitel ČEZ. A samy nabídnou jen ženskou energii.
Dopil skleničku, uvnitř vybublala vrána.
Já vydělávám slušně, mám svůj byt, starou Octavii. Pro většinu žen jsem neperspektivní, protože nejsem sportovec ani milionář. Proč bych se snažil, když nejsem dost dobrý podle jejich tabulek?
Čtvrtý důvod neumí domácnost
Zeptal jsem se:
A domácnost? Nemrzí tě, že není útulno, nemá kdo vařit?
Karel se rozesmál, přičemž mu z úst vyletěl motýl:
Roman, podívej. Mám čisto, jednou týdně utřu prach, vyluxuju. Uvařit umím dnes kuřecí stehýnko na paprice. Praní? Pračka to udělá, já ji jen krmím práškem.
Vstal a gestem mi ukázal průhlednou lednici.
Už ženskou k životu nepotřebuji. Polovina dnešních žen stejně neumí vařit. Sukně, co preferují rozvozy a hotová jídla, jsou běžné. Hospodyně existují, ale většinou jen, když chceš ty platit komplet jejich život.
Ale ty pravé hospodyňky jsou přece taky
Jsou. Ale proč bych je živit? Lepší si uvařit sám.
Pátý důvod strach z manipulace a lží
Do skleniček nám cákl zelený absint.
Po rozvodu jsem randil se dvěma ženami. Ani jedna nebyla upřímná.
Jak to myslíš?
První, Drahomíra, řekla, že rozvedená. Po měsíci jsem zjistil, že je vdaná, jen hledala rozptýlení, protože manžel nosil domů málo korun.
Napil se a já v jeho očích spatřil točenicovou spirálu.
Druhá, Ludmila, tvrdila, že nemá děti. Po dvou měsících jsem zjistil, že má dvě, obě doma, jen se bála, že bych utekl.
To je drsné
Přesně. Lhaní a přetvářka jsou běžné, nechci s tím už bojovat. Ženy lžou, protože si myslí, že je to normální, a pak se diví, proč muži nevěří.
Šestý důvod trest za iniciativu
Karel se opřel, židle se rozložila do podoby staré tramvajové sedačky.
Minulý pokus o seznámení, před rokem. V knihkupectví v centru, žena asi pětačtyřicet, vybírala Nerudu. Přišel jsem za ní: Hezký den, rád bych vám doporučil něco, co mám sám rád. Podívala se, jako bych byl zloděj snů, chladně odsekla: Děkuji, poradím si. Otočila se a zmizela mezi regály stvořenými z perníku.
Karel pokýval hlavou:
Dnes i běžná snaha o seznámení je podezřelá: kdo osloví v MHD, je vyvrhel. Kdo napíše na sociální síti, je stalker. Pozvání na kávu prý znamená, že chceš žít v cizím bytě zadarmo. Já už odmítání nechci řešit. Jestli se nějaká opravdu zajímá, ať to dá najevo sama.
Proč jsem přestal spát a co jsem pochopil
Karel dopil skleničku. Podíval se na mě skrze vánoční ozdobu visící na lustru:
Neříkám, že všechny ženy jsou špatné. Jsou i fajn. Ale najít je je jak hledat hřebík v Brněnské přehradě. A cena za omyl je vysoká: přijdeš o nervy, majetek, roky.
Vstal, z jeho stínu vyrůstalo jaro ve tvaru jízdního kola.
Mám jednapadesát, dobrou práci, vlastní byt, starou Octavii, kamarády a sny. Jsem šťastný ve svém vesmíru. Proč riskovat pro vztah, který pravděpodobně skončí další katastrofou?
Odešel jsem domů, do podivné ložnice, kde postel plavala v zelené řece. Přemýšlel jsem nad Karlem a jeho slovy.
Je mi čtyřicet devět, ženatý třiadvacet let. Všechno mezi mnou a Soňou plyne jak má. Kdybych byl sám šel bych stejnou cestou?
Možná ano.
Je Karel hrdina, který se nebojí zůstat sám kvůli strachu ze ztrát, nebo je to jen zbabělec, co se bojí vztahu?
Je rozvod opravdu pro muže v Česku taková finanční pohroma, že nemá už cenu hledat štěstí?
Měl by chlap po padesátce vzdát vztahy, protože cena chyby je příliš vysoká, nebo je to jen strach ze života?
Opravdu ženy nepodporují sny mužů, protože jsou jim k smíchu, nebo si muži vybírají ty, co se smát umí?
