Valerie spěchala ráno do práce, když si najednou uvědomila, že doma zapomněla mobil. Rozhodla se tedy vrátit, nastoupila do výtahu a ten se zasekl v osmém patře! Valerie tam bezmocně čekala, až ji někdo osvobodí, když tu ztuhla překvapením z chodby uslyšela hlas svého muže, Radka! Právě hovořil s nějakou ženou.
Má drahá Julie, šeptal jí něžně. Nemůžu se dočkat, až budeme zase spolu.
Dnes večer na tebe čekám, přijď po desáté, odpověděla žena.
Tvůj manžel má zase noční? Radek se přeptal.
Ano, celý týden je na noční, šeptala mu Julie. Odchází v půl desáté, vrací se podobně. Mimochodem, každou chvilku by měl doma být, musíme si pospíšit.
Proč ten výtah dnes trvá tak dlouho? zabručel Radek nervózně.
Povídali si asi čtyři minuty přímo u dveří výtahu a trvalo jim, než jim došlo, že je výtah úplně mimo provoz. Teprve pak sešli pěšky dolů. V rozhovoru sděloval Radek Julii i to, jak mu schůzky s ní přináší radost a kolik štěstí spolu chvílemi zažili.
Nejdřív Valerie nevěřila, že opravdu slyší svého muže. V paneláku je přece tolik lidí! Ale když Julie Radka přímo oslovila jménem, a padlo i jméno Valerie, došlo jí, že její muž má poměr a navíc se sousedkou ze čtyřicítky.
Valerie nemohla uvěřit vlastním uším.
Tak takhle to teda je! pomyslela si. Ona bydlí na osmém patře, takže když máš večer “chuť na procházku na čerstvém vzduchu”, už vím, co to znamená Neboj se, moje miláčku, já ti tu tvoji procházku jednou připomenu, na celý život nezapomeneš!
Za chvíli přišli opraváři a výtah uvolnili. Ale v hlavě Valerie už zrál plán
Když bylo něco málo po desáté večer, Radek opět vyrazil na svou typickou večerní procházku.
Valerko, půjdu se na hodinku provětrat, oznámil.
Ale vždyť venku prší! namítla Valerie.
Vážně? hrál překvapeného Radek.
Není lepší si otevřít balkon a nadejchat se tam, místo courání v dešti?
Balkon nestačí, potřebuji pohyb, odvětil. To je zdravé pro srdce. Pod deštníkem nezmoknu, neboj.
Dobře, ale já bych raději zůstal doma. Dnes není dobrý den, Radku.
Já na tvoje pověry nevěřím. Vrátím se za hodinu, maximálně za hodinu a půl.
Jenže Radek byl za půl hodiny zpátky, protože muž Julie obdržel anonymní SMS, že ho sousedka zrazuje a to přímo s Radkem ze stejného domu!
Když Radek ťukal na dveře bytu, Valerie otevřela jen na řetízek.
A kde máš deštník? A proč nejsi ani oblečený? Kde máš kabát, boty? ptala se.
Na ulici mě přepadli nějací kluci! Všechno mi sebrali, i boty. Prosím tě, pusť mě, je mi zima!
Své věci jsem ti zabalila, jsou dole u popelnice. A Julii pozdravuj.
Jaké Julii?
No té z osmého patra.
Valerie zabouchla dveře a šla se dívat na televizi.
Ještěže jsou naše děti dospělé a nebydlí už s námi, pomyslela si. Aspoň neviděly takovou ostudu.
Radek se rozběhl ke kontejnerům. Opravdu tam našel svůj kufr, rychle se oblékl a po chvíli vyšel z domu.
Krátce se rozhlédl, ale rozhodl se zavolat si taxi a jet k mamince.
Až na to, že si uvědomil, že mobil nechal u Julie v bytě. Rozhodl se tedy vrátit, poprosit Valerii o její telefon ale cestou nahoru se v domě vypnula elektřina a výtah se zasekl přesně v osmém patře. Tentokrát v něm Radek zůstal uvězněný stejně jako jeho žena ráno.
Když pak proud zase zapnuli, Valerie už byla dávno pryč v práci a klíče od bytu, který patřil jeho ženě, Radek stejně neměl.
Když sestupoval po schodech dolů, narazil na osmém patře na Julii.
Ta tam také čekala s kufrem na výtah.
Nemáš náhodou můj telefon? zeptal se jí Radek.
U mě je, odpověděla tiše Julie. A tvoje věci taky.
No, to je aspoň něco
Společně sjeli nakonec výtahem dolů, ale taxíky je zavezly na dvě různé strany města a jejich cesty se rozešly.
