Dneska si zapíšu něco, co mě opravdu zarazilo. Moje tchyně byla naprosto v šoku, když přišla k nám na zahradu a všimla si, že nikde nerostou žádné okurky, rajčata ani jablka.
Rodiče mojí manželky, pan a paní Dvořákovi, vlastnili menší zahrádku kousek za Prahou. Když už jim nestačily síly ani zdraví, rozhodli se, že ji předají nám. Moje tchyně, paní Milada Dvořáková, vždycky byla vášnivá zahradnice pěstovala zeleninu, ovoce, zavařovala a rozdávala sklenice všem sousedům v ulici. Teď je celá zahrada vlastně moje starost.
Tak už máme tu zahradu. Udělali jsme si místo na grilování, na párek a pivko, kde si můžeme sednout o víkendu a konečně vypnout. Ale narazili jsme na jeden zádrhel mně se nechtělo v hlíně vrtat, takže jsem Lucii navrhl, abychom místo záhonů vysadili květiny. Máme dost peněz, abychom si kupovali zeleninu na trhu nebo v supermarketu, a úplně jsme zrušili pěstování rajčat, brambor a podobně prostě jsme vše nechali zarůst trávníkem. Teď máme na zahradě velký prostor na hraní s dětmi i na lenošení.
No, a včera přišla Milada do zahrady a začala se rozčilovat, jak jsem hrozný hospodář, že mě nic nebaví, že jsem zničil všechno, co kolem sebe mám. Prý se Lucie měla provdat za někoho, kdo by si aspoň doma zasadit rajče nenechal líbit! Ale posledně ji navštívil její známý z mládí, nějakej pan Malý, a poprosil ji o slavné okurky. Milada mu podala starou sklenici s usušenými květy a řekla mu, že to je to poslední, co jí po jejích dobrotách zůstalo. Nakonec povídá, ať si to vezme domů své ženě a vnoučatům, protože já už na zahradničení nemám a oni si mohou užít, co ona vypěstovala.
Bylo mi z toho trochu úzko a měl jsem co dělat, abych se udržel v klidu. Žasnul jsem, jak daleko je ochotná zacházet, když chce prosadit svoji představu. Teď přišla s tím, že by si ráda část pozemku vzala zpět, aby si tam mohla zas vysadit zeleninu. Co s tím? Už jsme si plánovali bazének pro děti a místo na pikniky, a najednou to vypadá, že místo zahrady na odpočinek budu muset zase kopat brambory…
Zapsal jsem si to, protože jsem pochopil, že v české rodině je zahrada víc než kus hlíny znamená tradici, vzpomínky a taky trochu tvrdohlavosti. Naučil jsem se, že je někdy lepší najít kompromis, místo abych trval jen na svém.
