Mirek přijel do vesnice navštívit svoji tetu, starší sestru jeho maminky. Maminka ho před svou smrtí poprosila, aby na ni dával pozor. Teta Ludmila byla drobná, už v letech. Mirek jí opakovaně nabízel, aby se přestěhovala k nim do Brna, slíbil jí, že bude mít svůj vlastní pokoj, bude moct chodit na zahradu a že tam by našla i jiné paní v důchodu. Určitě by jí bylo veseleji. Ale teta nechtěla opustit svůj domek. A tak Mirek každé tři měsíce žádal v práci o pět dní neplaceného volna a přijížděl za ní. Dva dny trávil na cestě a tři dny pomáhal tetě s domácností. Naštěstí byl Mirek sám vedoucím oddělení, mohl si krátkou dovolenou dovolit, a ředitel firmy byl zároveň jeho kamarád.
Letos na jaře se však dostal do takového pracovního shonu, že mohl přijet až na konci dubna. Teta Ludmila po zimě hodně zeslábla a její sousedka, paní Marie, řekla, že pro ni už dvakrát volali záchranku.
A proč jste mi to neřekly? Po telefonu jste pořád tvrdily, že je všechno v pořádku! zlobil se Mirek.
Jenže ona mi přísahala, že ti nic neřeknu, abych tě zbytečně nevyrušovala v práci, omlouvala se paní Marie. Řekla mi: když umřu, teprve potom zavolej.
Mirek zašel do místního obchodu pro cukr a sůl, jak mu teta přikázala, a nakoupil i další věci rýži, konzervy, kondenzované mléko. Když se vracel domů, u zápraží spatřil štěně ovčáka, zhruba půlročního.
Byl zajímavý, měl velkou hlavu a protáhlý čumák.
Teto, odkud máš to štěně? zeptal se Mirek.
To přitáhlo samo před měsícem. Otevřela jsem branku a on tam seděl, celý se třásl zimou, samá kost a kůže. Já ho už nakrmila. Vzala jsem si ho, abych tu nebyla tak sama.
Mirek pohladil štěně po hlavě. Ten hned položil hlavu Mirekovi na kolena. Mirek psy vždycky miloval a jako malý toužil po svém psím kamarádovi. Rodiče mu to však nikdy nedovolili. Teď na to ani neměl čas. Jeho žena jednou přinesla kočku, ta s nimi žila tři roky a pak zmizela. Děti s manželkou Marcelou mít nemohli, už se s tím smířili. Žili pro sebe, často cestovali.
Jak jsi svého nalezence pojmenovala? ptal se Mirek.
Radek. Tak se jmenoval můj kocour, usmála se teta.
Mirek se rozesmál: To je ale kočičí jméno pro psa.
A co na tom záleží? Aspoň na něj slyší, mávla rukou teta.
Po dobu Mirekovy návštěvy chodil Radek za ním všude jako věrný stín. A pak nastal čas odjezdu. Mirek tetu poprosil, aby mu nic netajila, kdyby se jí přitížilo nebo potřebovala léky, ať se nestydí mu zavolat a říct si o pomoc.
Vždyť já tě jen opruzuju, jen kvůli mně pořád jezdíš, povzdechla si teta.
Ale teto, vždyť mi to nevadí. Žijte, co nejdéle to půjde. Nejste pro mě žádná přítěž, ujišťoval ji Mirek.
Mirečku, mohla bych tě poprosit ještě o něco? Kdybych náhodou odešla řekla teta tiše, neopouštěj Radka. Je to taky živá duše.
Nebojte, najdu mu někoho hodného.
Ne, vezmi si ho k sobě, prosím. Myslím, že k tobě přišel z nějakého důvodu.
V tu chvíli pes strčil čumák Mirekovi do klína a zadíval se mu do očí.
Dobře, teto Ludmilo. Kdyby na to došlo, vezmu Radka k sobě, slíbil Mirek.
Za měsíc teta zemřela. Mirek ji pohřbil, s místními vypravili devítidenní smuteční modlitbu. Poté s Radkem šli společně na hřbitov, rozloučili se.
Nastal den návratu. Mirek si přivezl náhubek a vodítko, dorazili na vlakové nádraží. Koupil lístky do vozu pro přepravu zvířat. Jakmile vstoupili do kupé, Radek najednou začal cenit zuby a vrčel na staršího pána u okna.
Ten se otočil, vykulil oči a povídá: To jste se zbláznili, vozí si tady vlka!
Cože? To je můj pes Radek! ohradil se Mirek.
Radek není žádný pes, to je vlk. Já jsem myslivec, poznám takové šelmy!
Radek znovu zasyčel a zavrčel.
Odstraň tu potvoru, nebo ho přetáhnu, vyhrožoval pán.
Raději mlčte, jestli chcete dojet v pořádku. Nikdo vás nechce napadat.
Pán zabručel, že do Brna pojede radši v koridoru.
Mirek s Radkem zůstali sami v kupé. Mirek se zadíval na psa a říká: Radku, ty jsi fakt vlk? Pes mu položil hlavu na kolena a zavrtěl ocasem. No a co, i kdyby, stejně jsi parťák.
Nakoukla průvodčí: Máte vlka, nebo ovčáka?
Copak vám ten blázen něco namluvil? Je to speciální ovčák, je u mě jako pátrač.
Dobrá, kde má doklady? ptala se důsledně.
Mirek se začal přehrabovat v kapsách a pak hrál překvapeného: Radku, ty jsi mi ty papíry nechal u pokladny, když jsme kupovali lístek! Vždyť víte, že bez dokladů by nám ho jízdenku neprodali, obrátil se s úsměvem k průvodčí, jejíž sestra byla dcera sousedky Marie.
Průvodčí kývla a nic dalšího neřešila. Ráno dorazili do Brna. Ještě ten den vzal Mirek Radka k veterináři na rohu ulice. V ordinaci lékařka povídá:
Vy jste z cirkusu?
Ne, proč? podivil se Mirek.
Vždyť máte vlka.
Mirek pokrčil rameny: Vlk, ale ne cirkusový. Zůstal mi po mé tetě z vesnice. Prosila mě před smrtí, abych si ho vzal.
Veterinářka přišla blíž a řekla jistě: To je vlčák kříženec vlka a německého ovčáka. Jsou klidní, oddaní, neagresivní. Nemějte strach. Zaregistruju vám ho a všechny povinné očkování udělám, pak bude mít vše v pořádku.
Mirkova manželka Marcela si Radka brzy zamilovala, sama ho koupala, krmila a venčila. Uběhlo deset měsíců. Jeden den, během novoročních prázdnin, se Marcela rozhodla vyrazit s Radkem na procházku, aby si po dnech doma vyvětrala hlavu. Šly spolu do parku, co byl asi deset minut od jejich domu.
Když procházely po cestičkách, najednou Radek zpozorněl, napnul uši a vyrazil do tmy. Marcela ho volala, ale ani po pěti minutách se nevracel. Když už chtěla volat Mirka, objevil se Radek a v zubech držel svazek.
Marcela utíkala k němu. Byl to novorozenec! Živý, i když prostydlý. Sama byla lékařka, hned zavolala sanitku a policii.
Sanitka přijela překvapivě rychle. Marcela nemohla s nimi, protože měla s sebou psa, ale jakmile dovedla Radka domů, vyrazila za dítětem a vzala s sebou i Mirka. Dozvěděli se, že je to holčička, asi měsíc stará, zdravá. Na sobě měla lístek: Jmenuje se Pavla, prosím dejte ji do dobrých rukou.
Marcela poprosila, zda si ji může prohlédnout, a když holčičku uviděla, srdce jí povolilo věděla, že ji nemůže opustit.
Podívala se na Mirka, ten bez slova přikývl. Marcela oznámila službě, že je lékařka, a že si děvčátko chtějí osvojit, aby ji už do žádného ústavu neposílali.
Za dva měsíce byla nalezená Pavla doma u nich přivedl ji pes Radek, který kdysi přitáhl k domku tety Ludmily. Jak teta říkávala ten pes k nim nepřišel jen náhodou.
