Žít prázdný život: nemám žádnou naději, žádný skutečný domov ani blízké.

Happy News

Život mi proklouzl mezi prsty bez povšimnutí. Nikdy jsem se nedozvěděl, kdy mi bude 59 let.

Vychovala jsem tři děti, učila je, udělala z nich dobré a bojovné jedince. Nebýt církve, sám nevím, jestli bych byl naživu.

Musel jsem se pást.
Nesu si svůj kříž z jiného života, v němž jsem zřejmě hodně hřešil. Moje děti utekly do jiných měst a jedna z mých dcer dokonce ještě dál – odešla do Anglie. Chtěly jít dál od svého otce.

Chápu je, ale mé srdce trpí a myslí na ně každý den.

Někdy mám pocit, že je všechno neskutečné. Žijeme s manželem v bytě, každý ve svém pokoji, už léta spolu nemluvíme.

Nejsme rozvedení s rozvedenými a nejsme rodina s ženatými. Nemám právo na štěstí. Ne v tomto životě.

Neumím ani vařit, nepoužívám ledničku ani kuchyň.

Pokusil se mě otrávit, i když tomu nikdo nevěří. Dal mi něco do jídla a já se málem otrávila. Naštěstí pro mě bydlím vedle okresní nemocnice a reagovala jsem hned, jak jsem začala zvracet.

 

Měla jsem se hned rozvést, ale neudělala jsem to. Celý život jsem byla očerňována, nenáviděna, bita a urážena mužem, který si myslí, že má vždycky pravdu.

Moje zlaté šperky dal své milence a zinscenoval jejich krádež.

Dal jí a jejím dětem své peníze, ale na své vlastní zapomněl.

Jsem učitelka a můj plat byl vždy malý. Učila jsem mentálně retardované děti.

Žili jsme chudě, ale v centru Varny.

Všude kolem nás byli bohatí lidé – s auty, s možnostmi, a my jsme měli stále nezaplacené účty.

Jsem tady kvůli tomuhle bytu, nenechám mu ho.

Jsme jako dravci, kteří loví, kdo koho přežije.

Nemůžeme vítat naše děti jako lidi, těšit se z vnoučat.

Žijeme prázdné životy, bez radostí, bez tepla.
Moje dcera je učitelka v Anglii, posílá mi peníze a já z nich přežívám.

Koupila mi počítač, takže se můžeme vídat přes Skype.

Jsem prázdná.

Nemám žádnou naději, žádný skutečný domov, žádné blízké.

Jsem sám.

Víc sám už být nemůžu a tíží mě to.

Každý se vrací k někomu domů a já nemám slov.

Je zázrak, že jsem nezapomněl mluvit.

Čtu si, čtu si celé dny.

Každý den chodím do kostela a modlím se.

Za děti, za svou duši a za něj – Bože, odpusť mu jeho hloupost.

 

Rate article
Add a comment