Toho rána osmnáctiletá dívka, jménem Bohdana, porodila holčičku v porodnici na Královských Vinohradech. Po pár hodinách napsala prohlášení o vzdání se rodičovství, objednala si taxík a beze slova odešla z nemocnice. Nedošlo jí, jaké překvapení na tu maličkou čeká
Když jsme s manželem Lukášem večer přijeli do nemocnice, naplněni nervozitou i radostí, těšili jsme se na příchod našeho čtvrtého dítěte. Naše rodina už byla opravdu početná i tak to byl pro nás velký okamžik.
Naši druhou a třetí holčičku, dvojčata, nám kdysi nečekaně seslalo samo nebe v naší rodině dvojčata nikdy nebyla. Až jsme si z toho začali dělat legraci a při další těhotenství jsem s úsměvem říkala: Co když to zase budou dvojčata?
Rodiče byli zprávou unešeni a po porodu nám byli velkou oporou. Hned na druhém ultrazvuku nám ale lékaři potvrdili, že tentokrát čekáme jen jedno dítě.
A opravdu narodila se naše čtvrtá holčička, Eliška, a všechny obavy se rázem rozplynuly. Společně jsme se usadili v nadstandardním pokoji, který Lukáš zaplatil předem, abychom měli klid.
Po několika hodinách mi přinesli novorozeně na krmení. Vtom dovnitř vstoupil primář oddělení s nenápadnou, ale napjatou tváří: Máme tu jeden problém
Toho rána právě Bohdana porodila holčičku, okamžitě napsala souhlas s umístěním dítěte do péče státu a odjela z nemocnice taxíkem.
Její zdravotní stav po porodu nedovoloval ani pořádně chodit, ale přesto nechtěla strávit v nemocnici ani jedinou minutu navíc. Museli jsme ji propustit.
Dítě, které přivedla na svět, bylo zdravé i krásné. Hlavou mi bleskla myšlenka: Tak moc jsem si přála další dvojče Neměla bych vzít právě tuto holčičku?
Můžeme napsat, že jsi ji porodila ty navrhla hlavní sestra Markéta. Ale přece ji nenecháme v dětském domově. Jaký by ji čekal život? To není možné Srdce mi puká Víš, že tohle je protizákonné.
I kdybychom celý proces oficiálně zahájili, adopce může trvat měsíce a výsledek není jistý. Za tu dobu bude malá stejně v kojeneckém ústavu.
To je hrozně smutné Upřímně, byla jsem opravdu otřesená. Hlavní sestru Markétu Křížovou jsem znala dlouho, byla laskavá a obětavá. Věděly jsme o sobě i mimo porodnici.
Možná právě proto se odhodlala mi předložit toto těžké rozhodnutí.
Mladá matka si zvolila osamělý odchod ihned po porodu.
Holčička se narodila zdravá a zaslouží si lásku a péči.
Oficiální osvojení je zdlouhavé, bez záruky úspěchu.
Hlavní sestra nabídla pomoc čistě z lidskosti a pochopení.
A to je ten klíč: podobné příběhy neustále připomínají, jak tenké a křehké jsou osudy spojené se zrozením nového života.
Na závěr: narození dítěte je vždy naplněno nadějí a emocemi. Ale někdy je život složitý a nepředvídatelný a vyžaduje naši lidskost, empatii i odvahu pomáhat. Tento dojemný okamžik nás nutí znovu přemýšlet, jak nesmírně důležité je zůstat člověkem v těch nejtěžších chvílích.
