Mikuláš přijel na zakázku. Otevřel mu kluk tak kolem deseti let a s ním stála holčička. Maminka bude každou chvíli doma, pojďte dál! Na kuchyni nám kape kohoutek, řekl kluk. Mikuláš vstoupil dovnitř a opravil kohoutek. Táta by to zvládl sám, ale je pilot. Nebývá doma, vysvětlil chlapec. Když přišla maminka a zaplatila Mikulášovi, šel ho kluk ještě doprovodit. My žádného pilota tátu nemáme! Máma si to vymyslela, řekl najednou tiše.
Mikuláš právě dokončil poslední pracovní objednávku vyměnil kohoutek v koupelně u jedné starší paní.
Už se chystal domů, když mu z práce volali, ať ještě vyrazí na další adresu prý mají problém s kohoutkem v kuchyni.
Mikuláš už půl roku pracoval u menší pražské firmy zaměřené na drobné opravy a úklid.
Dorazil na místo a zazvonil. Otevřel mu vážný kluk, asi desetiletý. Vedle něj stála světlovlasá holčička, mladší o pár let.
To tu nemáte žádného dospělého? podivil se Mikuláš.
V práci jim doporučovali nechodit bez přítomnosti dospělého.
Maminka tu bude každou chvilku, jen pojďte! Kohoutek v kuchyni kape a uniká voda. Zkusil jsem to zalepit izolepou, ale stejně to teče. Nemyslete si, že vám nezaplatíme, máme peníze, utíkal ho ujišťovat kluk.
Mikuláš tedy vešel. Uvěřil, že maminka doopravdy brzy dorazí. Rozebral kohoutek a vyměnil těsnění.
A ještě mám problém se stolem, kývá se noha, a vypínač nefunguje, řekla najednou holčička.
Tati by to opravil, jenže náš táta je pilot. Lítá daleko a nemůže se dostat domů, pokračovala holčička, zjevně opakující slova maminky.
V tu chvíli se objevila i maminka.
Byla to pohledná žena kolem pětatřiceti let, unavená a se zřejmým přáním dát si chvíli klidu.
Byla překvapená iniciativou dětí.
Na tebe bychom čekali věčnost, vysvětlil syn. Pořád se chystáš zavolat opraváře, tak jsem to vzal do vlastních rukou.
Žena vyrovnala s Mikulášem účet, a holčička mu připomněla stůl a vypínač.
Domluvili se na dalšího dne. Mikuláš jim nechal vizitku.
Chlapec, kterého Mikuláš už poznal jako Matěje, ho vyprovodil a vynesl s ním odpadky.
My žádného tátu pilota nemáme! Máma si to vymýšlí. Myslí si, že jsme malí a ničemu nerozumíme. Kdyby nějaký táta byl, přece by někdy přijel. Jak myslíte vy? A dárky nám kupuje sama, ale tvrdí, že jsou od něj. Viděl jsem, jak vybírala Aničce panenku v hračkářství k narozeninám a pak tvrdila, že ji poslal táta, povídal smutně Matěj.
To jsi ale možná tvrdý třeba opravdu nemůže přijet, stát se může cokoliv, řekl Mikuláš chlapci.
Matěj jen smutně pokrčil rameny a mlčel.
Doma Mikuláš dlouho nemohl usnout. Pilot. To slovo v něm cosi rozvířilo. Sám býval pilotem. Dřív
Žil v Praze. Létal do ciziny.
Měl krásnou ženu, a ona si přála, aby už zůstal na zemi. Děti neměli.
No jo, ty si budeš lebedit v oblacích, a já tu budu řešit prádlo a domácnost? To teda ne!
Jednou se její rodiče odstěhovali do Rakouska za příbuznými. Nakonec je zvali za sebou.
Mikuláš to odmítl, manželka to neunesla a rozešla se s ním a odjela. On dál létal.
Jednou však vážně onemocněl, musel do předčasného důchodu.
Nalétal tisíce hodin, měl krásné vzpomínky, ale teď
Stal se z něj důchodce.
Odstěhoval se na Moravu za mámou do malého města.
Stihl s ní být půl roku a pak nečekaně odešla.
Bylo to rychlé, nevěděl o sobě. Pár týdnů se jen tak potuloval a přátelé se našli rychle. Chodil od jednoho hospody ke druhé, pil a ke konci i spával doma se známými, co u něj zůstali.
Po měsíci se mu zdála maminka byla přísná a plakala.
Ráno všechny vyhodil, vzchopil se. Udělal drobnou rekonstrukci bytu a začal se nudit.
Jednou v místních novinách našel inzerát firma přijímá Řemeslníky s autem.
Zkusil to, alespoň měl program a koruny navíc neuškodí.
Líbila se mu volnost, mohl si vybírat dny volna.
Druhý den přijel Mikuláš znovu k té už známé adrese naposled. Myslel, že maminka Matěje a Aničky zase přijde pozdě, ale tentokrát už doma byla.
Mikuláš spravil nohu stolu i vypínač, opravil poličku v chodbě a seřídil dvířka kuchyně.
Nakoukl do koupelny a zůstal stát.
Tady by se vám hodila kompletní rekonstrukce, řekl.
Jsem pro, když do toho půjdete vy, odpověděla mu paní, která se jmenovala Libuše. Peníze máme, věřím, že vás zaplatíme.
Při práci se víc poznali. Libuše dělala učitelku v mateřské škole.
Dejte si s námi večeři, musíte mít hlad tolik jste toho udělal, nabídla nejistě.
Děti ho také začaly tahat ke stolu a přemlouvat.
Mikuláš souhlasil.
Večeře se protáhla, děti už dávno spaly, ale oni si povídali dál.
Mikuláš nikdy nikomu tak upřímně nevyprávěl svůj život. Libuše uměla naslouchat. Seděla, podepřená rukou, a v očích měla tolik ženské moudrosti a pochopení
Ve skutečnosti žádného manžela neměla. Dvě nepovedené známosti, dvě děti s tříletým rozdílem.
Pohádku o pilotovi si vymyslela až povyrostou, všecky jim vysvětlí.
Když Mikuláš odjížděl domů, bylo už po půlnoci.
Domluvili se na další den práce bylo dost.
Nazítří otevřela Libuše dveře a zůstala stát. Do bytu vešel Mikuláš v pilotní uniformě, s kyticí a dortem.
Tati! Náš pilot je zpátky! vykřikla Anička a skočila mu do náruče.
Vrátil jsem se, jen jsem vás hned nepoznal už jsme se dlouho neviděli. Viď, Libuško? zeptal se Mikuláš a tak doufale se na ni podíval, že neměla na vybranou a přikývla.
Tak se neúplná rodina Libuše konečně stala úplnou a šťastnou.
Matěj zpočátku váhal, ale nakonec uvěřil, že jeho táta se vrátil.
Mikuláš Matěje adoptoval, Aničku také, a za rok a půl se jim narodil ještě jeden chlapeček
Přátelé, pokud vás tato vyprávění baví, napište nám komentář a nezapomeňte na palec nahoru. To nás inspiruje psát dál!
