Hele, musím ti povyprávět jeden příběh, co se stal mojí známé Zdeně. No, představ si to během rozvodu jí její bývalý manžel, bohatý Prahačan jménem Petr Novotný, velkoryse nechal starý opuštěný statek někde za Brnem uprostřed ničeho. Myslel si, že mu tím pěkně zatopí. Jenže za rok mu spadla brada.
Zdena mu tenkrát řekla: Víš, že tě tady vůbec nepotřebuju, že jo? Vrať se radši zpátky do Prahy. Petr už byl naštvaný a unavený všemi těmi hádkami, takže jenom protočil oči a něco zabručel. Přitom to byla Zdena, díky komu to kdysi celé dali dohromady prodala svůj byt v Brně a všechno investovala do jejich podnikání, zatímco Petr do toho vložil jen panelákový pokojík. Ze začátku žili skoro z ruky do úst, ale díky Zdeně se časem postavili na vlastní nohy.
Ale Petr pak začal dělat velkýho šéfa. Tiše všechno přepsal na sebe, aby Zdena při rozvodu nedostala ani korunu. Když měl všechno pojištěné, s klidným srdcem podal žádost o rozvod.
Připadá ti to fér, Petře? zeptala se Zdena dost zklamaně.
On jen pokrčil rameny: Hele, neotravuj, už jsi dlouho nic nedělala. Všechno táhnu já.
To ty jsi mi tehdy říkal, ať si odpočinu a dám se dohromady, podotkla Zdena klidně.
Petr protočil oči: Nemám chuť se o tom bavit. Hele, vzpomínáš na ten starý statek, co jsem zdědil po starém panu Tomečkovi? Stejně to nikdo nechce, je to na nic. Pro tebe ideální. Nechceš ho? Máš smůlu.
Zdena se tentokrát kousla do rtu a usmála se hořce. Tohle byla typická Petranova velkorysost po dvanácti letech manželství.
Dobře. Ale chci ten statek napsaný na sebe, stanovila si jedinou podmínku.
Žádný problém. Aspoň ušetřím na daních, ušklíbl se Petr.
Zdena už mlčela dál. V klidu si sbalila svoje věci, odstěhovala se na pár týdnů do Motýlku malého hotelu poblíž Brna. Byla rozhodnutá začít znovu, i kdyby měla farmu, co stojí na spadnutí, nebo jen kousek pole někde v prachu za vesnicí. Pokud nic, mohla se vrátit zpět do Brna, nebo si najít novou cestu.
Do auta naházela jen to nejdůležitější. Všechno ostatní nechala Petrovi a jeho nové přítelkyni, kterou Zdena viděla jen párkrát a upřímně, moc inteligentně nepůsobila.
Petr si užíval svoje poslední vítězství: Tak hodně štěstí.
Tobě taky, odvětila Zdena v klidu.
Nezapomeň mi poslat fotku, jak pasete krávy! zašklebil se Petr.
Zdena už neřekla ani slovo, jen zavřela dveře a rozjela se pryč. Cestou do té zapomenuté vsi slzy tekly jak z konve, až ji jedna starší paní vyrušila lehkým poklepáním na okno.
Copak, jsi v pořádku, děvenko? My s manželem jsme tě tady u zastávky chvíli pozorovali, promluvila k ní laskavě paní Šárka, která se právě s mužem Vlastimilem vracela z jihomoravské nemocnice.
Zdena se pousmála přes slzy: Jen mě to nějak semlelo.
Šárka pokývala chápavě hlavou: Jedeme z Brna, máme tam kamarádku, která tam teď leží sama. Ty snad jedeš někam tím směrem?
Zdeně zaskočilo: Kousek za Brno na statek?
Přesně tak. Už to ani není statek, spíš ruina. Majitel umřel, místo ovcí tam už jen pár ošetřovatelů se stará o zvířata z lásky.
Zdena se usmála: No vida, tam přesně mířím. Nastupte, svezu vás!
Šárka usedla na sedadlo spolujezdce, Vlastimil dozadu, a po cestě Zdena vyslechla, jak to teď na statku chodí louky prázdné, stáje napůl na spadnutí, živých zvířat minimálně.
Když přijeli, naskytl se jí obraz téměř opuštěné zemědělské usedlosti a ve stáji snad dvacet krav. Ale Zdena se rozhodla, že to nevzdá.
Rok utekl jak voda A víš co? Zdena dneska chodí po vlastních pastvinách a hrdě kouká na osmdesát krásných krav, co se pasou na zelených loukách. Z ruiny vybudovala prosperující farmu. Nebylo to snadné prodala všechny šperky, investovala poslední úspory, aby měla na krmení, a spát chodila úplně vyřízená. Ale produkty z její farmy si teď objednávají i v okolních okresech a tržby letí nahoru.
Jednou za ní přišla mladá Barča s novinami. V nich byl inzerát na chladírenské dodávky za parádní peníze. Zdena hned poznala telefonní číslo pořád patřilo firmě jejího exmanžela Petra. S úsměvem požádala Barču, ať tam zavolá a nabídne pět procent navíc, když auta neukážou dalším zájemcům.
Když si pro dodávky přijela, byl tam Petr a skoro omdlel.
Ty je bereš? valil oči.
Jo, pro ten tvůj statek, co jsi mi vrazil do ruky. Dneska je z toho skvělý podnik a rozšiřujeme se dál, odpověděla mu Zdena s ledovým klidem.
Petr jen stál a nezmohl se na slovo. Svět se mu rozpadal pod rukama, zatímco Zdena žila nový život.
Nakonec Zdena potkala vtipného mechanika Františka, co jí se statkem hodně pomohl. Vzali se a oslavili křtiny dcery Aničky na kraji louky, kde kdysi nebylo nic než trosky. Petr mohl jen tiše přihlížet z dálky, jak všechno, co si tolik plánoval, padlo jak domeček z karet. A Zdena? Ta byla šťastná jako blecha.
