Vycházíš z vězení a zamíříš do domu své babičky v malé vísce u Jihlavy a místo babičky na tebe čeká malá holčička, která rozhodně skrývá něco nebezpečně tajemného.
Dveře visí na jednom pantu, když dovnitř vrazí skupina chlapů s botami od bláta a čelem zamračeným jako listopadový oblak. Za tebou slyšíš tiché zalapání po dechu to není vítr, to je Karolínka, vyděšená až běda.
Opilý vůdce se zašklebí na tvůj nepřehlédnutelný oranžový mundúr: Nový strážný pes, co?, ušklíbne se posměšně.
Zůstaneš stát pevně jako stoletý dub: Tady nejste doma. Zmizte odtud.
Vtom venku blýskne a doněkam do dálky hromy zaburácí. Samozřejmě, nehne se nikdo ani o píď. Jeden z mužů má tolik rozumu, že vystraší Karolínu ještě víc.
Odveďte ji, štěkne vůdce. Její matka nám dluží.
Vzpomeneš si na babiččinu životní moudrost o odvaze. Jakmile vůdce udělá krok, kloužeš po mokrých parketách, chytíš ho a třískneš s ním o stůl tak, že i karafa poskočí.
Další z chlapů si na tebe dovolí, ale bez úspěchu odstrčíš ho. Běž! zašeptáš Karolíně a ta zdrhne, co jí nohy stačí.
Vůdce vytáhne nůž no jo, české kreativní řešení. Rychlou fintou mu zkroutíš ruku za záda a čepel skončí na zemi. Do kaluže deště i trochy jeho vlastní krve.
Ty ostatní už to nebaví, popadnou svého chytráka a zmizí ve tmě.
Pod starou třešní najdeš Karolínu a odvádíš ji domů. Oni se vrátí, strachuje se.
Možná jo, řekneš, ale my se už nachytat nenecháme.
Zabarikádujete dveře, okna i dřevník a tobě nezbude než slíbit, že ji ochráníš.
Později vykoukne podivně uvolněný prkno v podlaze a pod ním objevíš železnou krabičku, v ní dopisy, pár tisícovek a důkazy, že jistý Artur Novotný kdysi babičku vydíral kvůli pozemku.
Karolína ho hned pozná prý patron v černé Octavii.
Soused, pan Dvořák, potvrdí, že babičku odvezl Novotný před několika měsíci.
Farář, otec Tomáš, ti předá složku s papíry, které dokazují Novotného podvody, a pošle tě za novinářkou do Brna.
Karolína tě drží za ruku a naskočíš do staré Feldy. Po silnici se za vámi honí černé auta, ale nakonec máte náskok a do Brna se dokodrcáte první.
Ve městě kontaktuješ Lucii. Prohlédne dokumenty a hned tě varuje: Tohle je velké a šlápli jsme do vosího hnízda.
Karolína si vede seznam jmen a začnou se ukazovat souvislosti mezi Novotným, machinacemi s pozemky a pašováním lidí.
Lucie rozhodne, že se musí jednat rychle, než někdo stihne vymazat stopy.
V noci spolu s Lucií a fotografem míříte do skladiště, Karolínu schováte pod kapotu. Federální (nebo spíš krajští) detektivové už jsou nachystaní a prorážejí hlavní vchod.
Vkradete se dovnitř, najdete Edu pardon, Elenu a koukáte přímo do očí Novotnému.
Začíná pořádný rachot, ale než stačí někdo efektivně rozbít inventář, policajti jsou u něj a zatknou ho. Eleně i Karolíně je konečně hej.
Na stanici agent mezi řečí prozradí, že tě do vězení dřív dostala stejná partička jako Novotného.
O pár týdnů později Luciino pátrání rozplete celou síť a mafiánské plány jdou k šípku.
Vrátíš se s Karolínou zpět do vesnice, která už mlčet nehodlá. Paní Marie byla nalezena, Julek zatčen. Karolína tě prosí, že chce zůstat, Elena ji přijme za vlastní.
A pak už měsíc za měsícem. Dům i zahrada kvetou. Jednoho večera ti Elena řekne:
Naléháváš zpátky, ale další roky si můžeš vybrat sám.
Díváš se na obnovený dům a odpovíš:
Ticho už bylo dost. Už žádné zapomenuté děti.
A začínáš konečně žít, ne jen přežívat.





