Velký rozvod
Právě čtyři roky trvalo manželství Pospíšilových. Přestože se snažili předstírat věčnou lásku, nedokázali zapustit kořeny v záhonku rodinného štěstí. Na obzoru se tedy rýsoval rozvod.
A prostě se jen tak rozvedete a tím to končí? zeptala se kamarádka Hedy Pospíšilové, když ji Heda pozvala, aby zahnala stres kulatými italskými sendviči.
Ano. Co nám taky jiného zbývá? Dohodli jsme se na tom. Bude to pro oba lepší…
Já ale nemluvím o samotném rozvodu spíš o té události kolem. Měli byste to pořádně oslavit. Udělat tlustou tečku za vším.
Jsem poslední dobou dost nervózní, není nutné přilévat olej do ohně, urazila se Heda a dojedla pizzu s ananasem i mořskými plody.
To já samozřejmě nemyslím na tebe, miláčku, ale na tvůj rozvod! Když už jste měli svatbu jako z pohádky doteď splácím půjčku za váš svatební dort tak proč to nyní nevezmout ve velkém stylu? Restaurace, limuzína, moderátor, slavnostní pálení mostu? Já bych si zašla…
To se fakt může?
Musí!
Jenže já ani moc peněz nemám. Teď nás čeká dělení majetku, co si budeme povídat polštářový potah půjde napůl.
Znám někoho, kdo dokáže zařídit celou akci za pytel brambor. Zbytek ti návštěvníci darují. Navíc pojďme radši promyslet rozlučku. Musí to být něco domácího, spořádaného, ať se můžeš opravdu rozloučit s manželským životem.
Jinými slovy zase se dohodneme s holkama na setkání, ale nakonec nikam nepůjdeme, protože mají všechny muže a děti?
To by byl ideál!
Druhý den Heda s kamarádkou dorazily do kanceláře k organizátorce jménem Jitka. Jitka je překvapivě přivítala v obchodním centru, kde zrovna prodávala palačinky za kasou palačinkárny, a zároveň přijímala objednávky.
Pomůžeš nám? zeptala se Hedina kamarádka, vysvětlila situaci.
Bez problémů! Už to vidím, roztočila Jitka fantazii: Nevěsta ve smutečních černých šatech slibuje: Nikdy už víc! Ženich v těch svých směšných teplácích, které si konečně může obléct i na slavnostní příležitost, prohlašuje památné ne. Pak celá skupina slavnostně odnese prstýnky do zastavárny. Hosté skandují: Sladké!, Polosladké!… No, ještě to doladím, uzavřela Jitka, načež vřískla tak, že dívkám hučelo v uších: Objednávka číslo šedesát čtyři hotová!
Hedin muž, překvapivě, přijal celý nápad nadšeně; zato rodiče nadšeni nebyli.
To jsou ty vaše novoty. Za našich časů jsme se rozvedli tiše a nenáviděli se až do smrti! bručely obě rodiny. Na rozvod žádné peníze nedáme.
Za týden bylo vše připraveno. Podle Jitčina scénáře šlo o výkupné: ženich musel opustit byt skrz sérii úkolů a soutěží. Každý mu buď musel radit, zpívat s ním, anebo platit drobné, když už to šlo pomalu, hlavně ať je brzy venku. Protože bydleli ve dvanáctém patře paneláku, dovolili Jirkovi použít výtah. Nacpali tam jeho zbylé věci i svědka.
Díky Jitčině bratranci z policie dorazil na slavnost také policejní fotograf, který přesně dokumentoval každý detail. Po tomto rozvodu bylo do záznamu zapsáno devět osob.
A teď hurá na úřad! dojatě vyhlásila Jitka, když se všichni sešli venku.
Podle nové rozvodové tradice Pospíšilovi usedli v autě spolu, aby se po rozvodu mohli každý rozjet jiným směrem. Ostatní dostali lístky na tramvaj, drobné na cestu a fotografovu škodovku, kde se během jízdy odehrávaly vtipné rozvody prstů, snímání otisků a žertovné výslechy. Do obřadní síně vstupovali zpívajíce slavnou píseň od Karla Kryla: Veličenstvo kat.
Po skončení úředního aktu a uzavření jedné životní kapitoly se celá parta vyvalila před úřad. Jitka vytáhla obří klec a nabídla, ať někdo chytí dva holuby. Lidé zpívali a oslavovali rozchod mladých. Páni upřímně gratulovali bývalému ženichovi a se závistí mu přáli dlouhá léta svobody. Jejich ženy jim vzápětí dělaly scénu, později pak chytaly kytici uvázanou z účtenek za vodu, teplo a plyn.
A to je tedy oslava! Ti museli na rozvod čekat už léta, podotkl kdosi ze sousední svatby.
Ne, slyšel jsem, že se rozvádějí, vysvětlil mu další.
Když lidé viděli šťastné Pospíšilovy, spousta párů si rozmyslela svatby i rozvody a raději odložila ceremonii.
Poté, co na mostě přeřezali zámek a prstýnky odevzdali do zastavárny, aby pokryli část nákladů, vyrazila celá společnost do restaurace. Tam už čekal na oslavu pohřební orchestr, denní menu a palačinky s medem. Hostinu sponzorovala Palačinkárna č. 8, kde byla Jitka pokladní. Dort byl proto samozřejmě také z palačinek.
Tohle je nějak moc smutné…, povzdechla si Heda s pohledem na tu zvláštní náladu kolem.
Vždyť dnes pohřbíváme rodinné štěstí, připomněla Jitka a navrhla již ne mladým jejich poslední tanec.
Rozezněl se Chopin.
Víš, nebylo to tak špatné, řekla Heda Jirkovi, když se točili uprostřed sálu.
Souhlasím, přikývl Jirka. Nikdy jsem neviděl naše rodiče takhle v pohodě spolu.
Udělali kolečko, a Heda uviděla svého tátu, jak se objímá s bývalým tchánem, zpívají sotva slyšitelně a dojetím slzí, i když byli celý život zahořklí sokové.
Stůl se prohýbal pod dary. Bylo tam všechno možné: sady prostěradel pro jednoho, vstupenky na koncerty, činky, kuchyňské nádobí pro jednoho, poukazy na jógu, sportcentrum i striptýz… Nakonec rozvedení dostali klíče od různých hotelových pokojů na opačných koncích Prahy, slevové kupóny do Palačinkárny č. 8 a voucher na dvě jízdy ve služebních škodovkách Policie ČR.
Na závěr přišel ohňostroj a prodej dortu za speciální cenu. Spokojení hosté odjeli domů za svými ženami, muži a dětmi, a Pospíšilovi se vydali každý svou cestou.
Za tři týdny byl hotový fotoalbum. Zrovna ve chvíli, kdy přišel Jirka pro svoje nůžky na nehty, ho Heda prolistovala.
Povedlo se to, zhodnotila Heda, listujíce s bývalým manželem černobílé snímky, na nichž byli samí usměvaví lidé a veselé detaily.
Jo, šlo to, souhlasil Jirka a pak se zeptal: Změníš si příjmení?
Ne. Už jsem si zvykla. A Krchňavová by nezměla o moc lépe,
Máš pravdu, usmál se Jirka. Tak já půjdu?
No… počkej ještě! zarazila ho Heda.
Jirka se na ni otázavě podíval.
Nepůjdeme spolu ještě na večeři do palačinkárny? Ty naše kupóny dneska končí, byla by škoda…
To jo, přikývl Jirka. Víš, že palačinka je symbolem nového začátku? Možná je to šance. Takže dá se to brát jako rande?
Myslíš… myslíš, že by to nebyla chyba po našem hlasitém rozvodu? Prý o nás byl i pořad v televizi…
Nevím, ale kdo nás teď odsoudí? Jsme rozvedení, můžeme potkat koho chceme, kdy chceme. Mimochodem, za týden se rozvádí i svědek se svědkyní. Pozvali nás oba. Nešla bys?
Promyslím to, pousmála se Heda. Stejně mám od nich nové povlečení aspoň budu mít co dát.Heda i Jirka odkráčeli z bytu bok po boku. Venku se uklidnil jarní déšť, na chodníku se odrážela změklá světla města. Oba chvíli mlčeli, jen klapání jejich bot se tiše mísilo s vrkáním holubů, kteří zůstali uvězněni někde na svobodě.
Vlastně… je to první večer, kdy se nemusíme dohadovat, kdo bere dítě na kroužek, kdo myje koupelnu, ani co dáme k večeři, řekla Heda a zaklonila hlavu, aby viděla, jak se mezi mraky prodírá stydlivý kousek hvězd.
Jirka se zasmál. Vždyť o dítě se vlastně staráme oba stejně… a k večeři dáme palačinky. Už žádné kompromisy, jen sladké i slané, jak má kdo chuť.
A tak za zvuku tramvají zamířili do Palačinkárny č. 8. Uvolněně seděli u stolku, smáli se u fotek z rozvodu a objednali si ty nejtluštější palačinky s medem i uherákem. Vedle u baru Jitka žonglovala sirupem, jako by každou chvíli mohla rozpoutat nový začátek.
Hele, až budu příště rozvedená, už to nebudu tolik prožívat, mrkla na ně spiklenecky servírka.
To říkáš teď, počkej, až tě někdo zase požádá o ruku v přímém přenosu, smál se Jirka.
Když vycházeli, město bylo hřejivé a tiché. Prstýnky už dávno zbyly někomu jinému, ale ve vzduchu zůstával pocit, že konec často není začátek něčeho horšího jen jiného. Na rohu ulice se zastavili.
Tak co myslíš příště svatba v tichosti? zašeptal Jirka.
Heda se usmála, odhodila poslední zbytky smutku do nočního vzduchu a odpověděla: Příště hlavně levnější dort. A ať už je KONEČNĚ z brambor!
A v tu chvíli oba věděli, že si život povede své vlastní cesty někdy spolu, jindy každý zvlášť, ale vždycky s možností si, alespoň občas, zajít na palačinku na oslavu čehokoliv.
