19. května 2024
Dnes jsem měla doma menší slavnost pozvala jsem oba syny s jejich manželkami na večeři. Na stůl jsem položila krásně upečenou kachnu s jablky, ubrus voňavý po naškrobení a svíčky. Zrovna nedávno se mladší syn Matěj oženil. Svatba byla skromná, jen obřad na radnici v Praze a oběd s nejbližšími. Dříve by mě to mrzelo já sama bych bývala slavila s větší parádou. Ale dnes už chápu, že mladí věci dělají po svém.
Přemítala jsem, jestli bych bývala sama věděla, co je pro děti lepší. My s Jirkou si za totality stihli na prstýnky našetřit až za rok. Přesto jsem chtěla udělat aspoň z té večeře doma slavnost jako pro opravdovou rodinu.
S Alžbětu, novou manželku Matěje, mám ale zvláštní vztah. Na začátku jsem si neodpustila rýpnutí Ona je až moc upravená! svěřila jsem se starší sousedce. Chodí po pražských salonech krásy, manikúra, nová barva vlasů, masáže, nový kostýmek. Vánoční prémii prý hned utratí v centru krásy. Pořád mi skřípalo v hlavě tolik peněz na sebe, když rodina má být na prvním místě! Sama jsem vždycky myslela na ostatní.
Co když budou mít děti? To místo nových bot pro syna půjde na nehty? Tohle jsem nikdy nepochopila chlapi přece potřebují hlavně stabilitu, domácí teplo, ne modelku z časopisu Glanc. Ale… musím uznat, že na Matěje má dobrý vliv; dokopala ho na konkurz na lepší místo do pojišťovny a drží nad vodou jeho ambice. Měla jsem obavy, že bude do třiceti věčně doma a beze snahy. Zlepšení je obrovské a to hlavně její zásluhou.
Když dnes přišla, zářila. Vlasy čerstvě ostříhané, jemný lak na nehtech rukou, decentní líčení, ale pleť čistá jako meruňkové kolečko. Na sobě nový tmavě modrý komplet.
Alžbětko, ty jsi dneska krásná! To je nový kostýmek? usmála jsem se, i když trochu mě zamrzelo, že se v tom musela hned pochlubit.
Jo, koupila jsem ho včera. Hodili mi v práci prémii, zasloužím si něco, usmála se.
My jsme vždycky šetřili každou prémii i třináctý plat odkládali na horší časy. Opravdu to pomůže, věř mi, nemohla jsem si odpustit poznámku.
Alžběta nic neřekla, viděla jsem jí v očích, jak se trochu usmívá pro sebe. Možná si myslí, že tolik šetřit nemá cenu.
Večer probíhal příjemně, nikdo se nehádal, děti vtipkovaly. Přesto jsem tu a tam nemohla nešťourat A není škoda utrácet za kosmetiku? Manikúra stojí tolik peněz… Přemýšlela jsem, jestli mi Alžběta rozumí, nebo mě jen trpí.
Nakonec se sama zeptala A kdy jste byla naposledy na manikúře, paní Anno? Trochu mě zaskočila.
Já? Nikdy. Občas si nehty ostříhám sama, když mám čas, hlavně aby byly čisté, však víte, odpověděla jsem upřímně.
Ani mi nemusela odpovídat, mezi ženami to bylo jasné. Najednou mi bylo líto dvěma synům jsem všechno dala, byla s nimi i když už mohli být samostatní. Proč bych si nedopřála něco malého? Jenže tělo zvyklo šetřit, s úsměvem jsem si to vše obhajovala.
Cestou domů se mě Alžběta ptala: Matěji, stará se tvá maminka někdy o sebe? Vzali bychom ji třeba do kina nebo aspoň do restaurace… Viděla jsem, jak Matěj mávl rukou Ona nechce, stačí jí být doma. Ale Alžběta přestala mluvit, jakoby se zamyslela.
Moje máma byla jiná dokud pracovala, chodila pravidelně do Divadla Na Vinohradech, měla nové šaty na každou sezónu, na kadeřnici nezapomněla. Neměla peníze nazbyt, ale uměla si radostí užít, protože věděla, že život je krátký.
Za týden mi Alžběta volala, zda bychom spolu nezašly aspoň na kávu do centra. Prý bychom i zašly do salónu krásy, trochu si odpočinout. Nejprve jsem nechtěla Jen si dojdi, já na tebe počkám na lavičce. ale ona mě nepustila. Aspoň manikúru a masáž rukou, vždyť to trvá jen chvíli.
Nakonec mě přemluvila. Domluvila se se známou kosmetičkou v salonu na Náměstí Míru. Tam se mi věnovali jako královně káva zdarma, kořeníčkový čaj, nové barvy laků, hebké ruce po masáži… Nabízeli i další procedury, s úsměvem tvrdili, že dnes platí vaše snacha a že na mně zkouší novou akční nabídku pro stálé zákaznice.
Poprvé v životě jsem pokukovala po svých rukou s radostí. Venku jsme šly do kavárny, dala jsem si cappuccino, nohy na stole a tělo lehké jako nikdy předtím. Pojďme někdy zase spolu, třeba vznikne hezká tradice, navrhla Alžběta.
Souhlasila jsem. Proč ne? Je příjemné cítit, že i na mě někdo myslí, nejen účty, domácnost a vše kolem. Navrhla, že spolu zajdeme někdy do divadla nebo dokonce do restaurace na večeři. A Matěj také kývnul měli jsme krásný večer, asi poprvé ve třech, jako opravdová rodina, kde se každý snaží udělat druhému radost. Na Vánoce jsem pak od Alžběty dostala permanentku do Divadla na Vinohradech nečekaný dárek, který mě až dojal.
Ty vypadáš o deset let mladší! slyšela jsem od sousedek na schodech. Usmála jsem se pravda, starat se o sebe trochu víc je vlastně docela krásné. Cítím, že teď mě začíná nová kapitola; babičkovská, ale radostná. Že i žena, která celý život žila pro druhé, si nakonec může dovolit žít i pro sebe.
