Když jsem si Michaela brala, bylo mi teprve 25 let, byla jsem čerstvá absolventka.
Vždycky jsem si věřila, že jsem chytrá a krásná. Mohla jsem si vzít kohokoli, koho jsem chtěla.
Muži kolem mě kroužili a já jim viděla na očích, že mě chtějí.
Michael byl jedním z nich, trochu nevýrazný, ale velmi hodný a milý. Kráčel mi v patách a byl připraven splnit i ten nejhloupější rozmar.
Jednou večer jsme byli v restauraci se společností, vypila jsem dost drinků a neodolala jsem, když mě pozval k nim. Byla jsem příjemná a uvolněná a Michael mě donutil se uvolnit a relaxovat.
Kdybychom si však nedělali problémy, určitě by to zůstalo jen u noční zábavy. O měsíc později jsem zjistila, že jsem těhotná, a on byl tak šťastný, že mě okamžitě požádal o ruku.
Přijala jsem, i když jsem měla o svém budoucím manželovi jinou představu.
Udělali jsme svatbu, já se nastěhovala do Michaelova bytu a čekali jsme dítě.
Doslova mě nosil na rukou, nenechal mě nic dělat, zasypával mě dárky a rozmazloval.
Porodila jsem syna a ještě na mateřské dovolené jsem znovu otěhotněla.
Uvažovala jsem o potratu, ale maminka mě přesvědčila, že je lepší mít děti jedno po druhém, aby vyrůstaly společně a my pak neměli žádné starosti. Michael byl ke mně i nadále tak laskavý a ohleduplný, nikdy mi neřekl křivé slovo a nikdy mi nebránil, kamkoli jsem chtěla jít.
Přilnula jsem k němu a svým způsobem ho milovala, ale v hloubi duše jsem snila o srdcervoucí velké lásce. A abych byla upřímná, snažila jsem se mu vynahradit těch několik mimomanželských afér, které jsem za ta léta měla.
Moji milenci mě živili vášní a ohněm, nicméně vždy jsem se vracela domů, protože tam jsem se opravdu cítila nejlépe.
Myslím, že Michael o mém záletnictví věděl, ale nikdy mi nic nevyčítal, ba ani nedal najevo, že by si byl vědom toho, že nejsem s přítelkyněmi, když se vracím domů po půlnoci.
Děti vyrostly, roky se valily jako růženec, ale až donedávna jsem nikdy neodcházela s pocitem, že jsem udělala velký kompromis se svým manželstvím.
Měla jsem pocit, že si zasloužím něco lepšího než svého Michaela, ale snášela jsem to, protože mi vyhovovalo mít ho po svém boku.
Před půl rokem můj manžel onemocněl. Zpočátku jsme si mysleli, že je to něco, co rychle přejde, a ani on, ani já jsme tomu nevěnovali velkou pozornost.
Jeho nemoc se však vlekla, až jsme si nakonec uvědomili, že je to ta nejděsivější věc – rakovina. A pak se mi najednou obrátil svět vzhůru nohama.
Představila jsem si život bez Mikeyho, uvědomila jsem si, že se bez něj neobejdu.
Uvědomila jsem si, že ho miluji, že je otcem mých dětí a nejdůležitějším mužem pro mě. Celé měsíce jsem byla po jeho boku v nemocnicích a u lékařů.
Lékaři říkají, že má šanci se uzdravit, ale já se o něj šíleně bojím.
Jsem ochotná udělat cokoli, jen aby se uzdravil. Přísahám, že už se nikdy nepodívám na jinou a Michaela nepodvedu.
Modlím se, aby mi Bůh odpustil mé prohřešky a udržel mého manžela naživu a zdravého. Chci zestárnout po jeho boku a on bude tím, kdo mi zavře oči.
