Tereza je mladá, ještě určitě bude mít další děti! slíbila. Nakonec dítě nikomu nechybělo.
Tereza a Jan vyrůstali v malém městečku na Vysočině a chodili spolu do jedné třídy. Po maturitě odešli do Brna na vysokou školu, potom hledali práci v Praze. Pronajali si malý byt, našli si zaměstnání a žili spolu nesezdaně. Když Tereza otěhotněla, Jan odešel. Dítě v plánu neměl.
Dívku to hluboce ranilo, a tak se rozhodla vrátit domů k mámě na venkov, aby tam malou vychovala. Janova maminka zastávala významnou pozici v jejich městečku a všem rozhlásila, že Tereza čeká dítě s někým jiným a s jejich rodinou to nemá nic společného. Jejich vzájemné vztahy komplikovalo i to, že obě rodiny žily kousek od sebe.
Mnoho kamarádů znalých příběhu toho všeho byli svědky. Tereza porodila krásnou dcerku Kláru. K rodině Jana nikdy neměla výčitky ani požadavky. Mladá maminka jen chtěla mít klid na výchovu dítěte. Ale Janova matka neustále ostatním tvrdila, že to není jejich dítě.
Podívejte se na ně! vozila po vesnici. Malá má světlé vlasy, zatímco my jsme celí tmaví! Nos taky rozhodně nemá po nás! My jsme celá rodina pěkní a malá je ošklivá. Snaží se k nám vnutit. Jsou to podvodníci!
Tereza už toho měla plné zuby a navrhla test otcovství, jen aby měla Janova matka klid a nechala je být. Výsledek byl jasný Janova máma okamžitě pozvala Terezu i malou domů, aby poznala vnučku. Tereza dostala pro Kláru spoustu krásných a drahých věcí. Byla vděčná, protože do té doby žila jen z matčina důchodu.
Po nějaké době chtěla novopočená babička vzít malou k sobě na návštěvu. Tereza jí řekla, že Klárka má teprve rok a ještě je moc malá na to, aby byla pár dní bez mámy. Babička se naštvala.
Hned potom Terezu varovala, že podá žalobu k soudu, aby jí dostala právo vídat se s vnučkou. Navíc prý by se malá měla stejně nejlépe u ní, kde bude mít vše k růstu a pohodě. Soud to určitě uzná otec má byt, platí na dítě alimenty (předloží potvrzení) a matka je nezaměstnaná a sama. Podle babičky je stejně Tereza pořád mladá a ještě si dalších dětí užije. Dokonce jí poradila, ať se Kláry dobrovolně vzdá. Všichni soudci ve městě ji znají a není těžké domyslet, jak rozhodnou. Ale Tereza se rozhodla nevzdat svoje právo vychovávat dcerku. Následovalo několik let soudních sporů.
To dítě, které předtím rodina odmítala, najednou všichni chtěli a potřebovali. Mocní příbuzní přivolávali svědky, sledovali, podávali stížnosti, fotili. Tereza musela odejít a schovat se. Dělo se toho moc. Nakonec se ale všechno uklidnilo. Jan se oženil a má syna, tchyně zaměřila pozornost na nového vnoučka. Klára šla do první třídy. Tereza se přestěhovala zpět do Prahy, ale často jezdí domů za matkou a dcerou. Tam potkala mladého muže. Matka jí poradila, že si má vybudovat vlastní život. Slíbila, že se o vnučku nějakou dobu postará. Tereza si plánuje Kláru brzy vzít k sobě, až se vše trochu usadí.
Tereza se vdala. S manželem si pronajali byt a čekají spolu dítě. Všechno se zdá být v pořádku. Ale Tereza neví, kam dceru vzít. Její muž se o cizí dítě moc nezajímá. A tak rozhodla, že Kláře bude nejlíp u babičky. Má tam kamarády i školu. Až se narodí nové dítě, nebude mít kdo se o Klárku postarat. Tak jsou aspoň všichni klidní máma není sama a dcera je v bezpečí. Ale teď začaly být s babičkou zdravotní problémy. Několikrát musela přijet sanitka, byla v nemocnici. Když to bylo vážné, Klára byla u sousedů. Babka od Jana už se o vnučku vůbec nezajímá. Když potká Terezinu maminku, jen uštěpačně pronese:
Měla jste mě poslechnout! Kdybyste mi ji tehdy dala, teď by byla ve škole s rozšířenou výukou jazyků, hrála by na klavír! Vy jste ji nechala napospas. A kdo z ní teď vyroste? Teď mám v péči vnuka! Tomu dám všechno nejlepší nejlepší školu i kroužky!
Otec se o Kláru nikdy nezajímal. A tak skončilo dítě, o které se všichni hádali a bojovali, nakonec nepotřebné nikomu. Nikdo teď neví, co Kláru v budoucnu čeká.
