Nechci bydlet s rodinou své dcery! Řeknu vám proč.
Moje dcera a její rodina přišli o střechu nad hlavou. Po záplavách byl jejich byt v Praze neobyvatelný a čekala je rozsáhlá rekonstrukce. Samozřejmě neměli jiné východisko, než se nastěhovat ke mně do Brna.
Bylo mi jasné, že nemají kam jinam jít, tak jsem je přijala pod svou střechu. Nicméně, po otevřené debatě s dcerou Nikolou a zetěm Pavlem jsme se jasně dohodli, že je to jen dočasné řešení. Jakmile to bude možné, vrátí se zpátky do svého domova.
Nikola je skvělá dcera a Pavel je rozumný muž oba přesně pochopili, co tím myslím: rodina je samostatný organismus, všichni ostatní jsou jeho návštěvníci. V tomhle jsem neústupná a teď vysvětlím, proč.
Mám své vlastní tempo života, které se zásadně liší od rytmu Nikoly a Pavla. Zatímco přítomnost Nikoly ještě snesu, Pavel je pro mě zkrátka cizí člověk a dobře vím, že má stejně právo na svůj klid. Například nemá cenu se hádat o tom, že já potřebuju usínat u puštěné televize, nebo se rozčilovat, když Nikola s Pavlem pozvou do mého bytu přátele. Každý má svou představu o pořádku doma a zbytečné hádky kvůli neumytému hrnku by mohly zničit i nejlepší vztahy.
Další veliký rozdíl jsou preference v jídle. A co teprve situace, kdy se zničehonic objeví doma návštěva není žádným tajemstvím, že tehdy může někdo sáhnout třeba po vašich sýrových jednohubkách z lednice. A zamknout lednici na zámek? To je absurdní.
Odlišné spánkové režimy znamenají, že bychom kolem sebe museli našlapovat po špičkách jak to chcete dlouhodobě dělat? Každý je jinak citlivý na hluk a nedostatek spánku může s náladou člověka pěkně zamávat; někdy stačí maličkost a je o výbuch postaráno.
Navíc, nechci hodnotit, jak Nikola s Pavlem svůj život žijí. Naučila jsem dceru vše důležité, teď už chci jen vidět a slyšet to, co sami chtějí sdílet. Všechno ostatní nepotřebuju vědět a to je při společném bydlení naprosto nemožné.
A co je nejdůležitější, chci sama rozhodovat, kdy a s čím jim pomůžu. Musím to udělat z vlastní vůle, ne z povinnosti. A také potřebuji čas jenom pro sebe.
Život za poslední týdny mě stál hodně energie. Snad brzy přijde chvíle, kdy Nikola s Pavlem opět otevřou dveře svého bytu a já si za pár korun v klidu uvařím kávu ve své prázdné kuchyni.
