Švábi
V hlavě Marušky tančili švábi polku. Veselou, svižnou, úplně jako u nacvičenýho ansámblu v národním kroji.
Mávali nožkama lampiony a ťukali dva dupy, tři tlesky do rytmu hudby, která v Maruščiný hlavě zněla čím dál tím hlasitěji.
Jinak byli Marušky švábi vzorní. Pořádní, uhlazení, s rodokmenem jak od šlechtickýho rodu Švábovců. Na vylepšování jejich genetiky pracovala Maruška dlouho a velmi svědomitě. Sama moc materiálu v zásobě neměla.
Babička vždycky říkala: Švábi v hlavě? Bezva! Kdo nějaký má, ten rozhodně není suchar. S jiskrou, víš! Takový lidi žijí barevněji a ostatním je s nimi aspoň veselo. Zábavy v životě je beztak žalostně málo.
Tuhle jiskru nevymyslela Maruška, to babka byla, na svůj věk, docela moderní. Sršela fajn slovy a různými módními výrazy. V osmdesáti plus drobný rozptyl byla pořád fit! Čiperná, moderní.
Upřímně, Marušky babička byla spíš prababička, ale kdo by se zdržoval s nějakýma pra-“, když opravdová babička už dávno byla na věčnosti a starost o vnučku převzala prabába se vším všudy. Kdo by to řešil! Důležité jsou skutky.
Svojí babičku Maruška měla skutečně ráda. Ostatně, kdo by taky ne?! Nikdo bližší prostě nebyl. Matka? To se nepočítá.
Maminu by ani v pohádce nevymysleli! Chytrá, pohledná, vlastně i paní ředitelka! A ne nějaké oprejskané školky na konci maloměsta, ale střední školy pravda, ne té, kam chodila Maruška. Díky bohu i babičce. Ta tvrdohlavě prosadila, že matka pošle Marušku jinam, žádná střet zájmů a trapné kecy ve sborovně.
Proč bys jí tahala do svých problémů?
Jakých problémů, babi?
No, to je jasný! Tam bude prostě Maruška, tady by byla dcera paní ředitelky. Nenič jí pověst, tu bude jednou potřebovat! Lehce se ztratí, těžko se sbírá zpátky…
Babička řešila věci přímo žádný chození kolem horký kaše. Byl to její styl a Maruška občas nechápala, kde se to v ní vzalo. Vychovávala matku od jejích pěti let, kdy jí tragicky umřela vlastní máma Maruščina prababička. Co se tehdy stalo, se Maruška dozvěděla až mnohem později. Ani babička, ani máma na to nevzpomínaly rády.
Náhoda, Maruško. Hloupá náhoda. Rampouch… Někdo to zapomněl odházet, a jedna neopatrnost stála lidský život. Ještě že jen jeden! Tvoje máma byla kousek vedle, nebýt rychlé reakce, byla bych se na tomhle světě ocitla sama…
Babi, vážně může náhoda potkat úplně každého?
No, chceš, abych ti zalhala?
Ne!
No tak samozřejmě! Komukoliv, to je život. S tebou, se mnou, s papežem. Ale není důvod se toho bát.
Tak proč na to člověk myslí?
Aby věděl, že se má žít naplno, každý moment jako by byl poslední! Dát světu něco… mimořádného, co jiný nedal. Nečekat zpátky, jen dělat, co můžeš aby svět byl lepší, poctivější, krásnější. Světla je málo, tma stačí i bez nás!
Babi, to zní lehce. Ale znáš mě dělat je těžší!
To je dobře! Jen ať tví švábi makají v hlavě.
KDO mi tam co roste, babi? Švábi? Fuuuj!
Maruška neměla vůbec ráda brouky. Motýli a včelky, dejme tomu jsou roztomilý, ale švábi? Fuj, hrůza. Noční můra.
Jéžiši, babi, šváb! Tamhle u sporáku!
Nech ho! Může mít děcka! šváb skončil pod pantoflem a babička rázem byla ve střehu. Už tu žádné nevidíš?
Následovalo generální gruntování a Maruška tušila, že to znamená konec švábí rodiny v jejím okolí.
Později pochopila, že jí babička jen chránila. Dobře věděla, že je Maruška mistr v panice, ale velká nula v akcích. Než začne něco dělat, švábi by mezitím stihli i malý švábí maturitní ples.
O těhle Maruščiných vlastnostech věděl kde kdo počínaje babičkou a konče trenéry moderní gymnastiky.
Vaše Maruška by měla dělat něco jiného. Je pružná, má dispozice, ale ona myslí až moc dlouho. A někdy je potřeba rozhodnout rychle. Zamyslete se, prosím!
Zamyslím! odvětila babička a poslala Marušku na šachový kroužek.
To byla úplně jiná písnička. Nikdo nehonil, proti přemýšlení nikdo nic neměl, ještě i pochválili. No paráda! Maruška tam byla jako doma.
Babička byla na její úspěchy pyšná jak páv. Pohár z turnaje nosila v ruce a samozřejmě, aby to viděli všichni sousedi:
Maruško, ty jsi hvězda!
Jen se neboj, babi! Pamatuju, jak jsi mamince říkala, že hvězda nikdy nebude šťastná! Já ani nevím, jestli to chci!
Ale ty to pleteš! Vysvětlím ti, počkej…
Babička neměla problém odpovědět na žádnou otázku s klidem a humorem, i když její odpovědi maminku občas doháněly k šílenství.
Babi, co jsi to Marušce řekla? Prý, co znamená, když někdo přinesl v uzlíku? Proč tyhle věci v třinácti?!
A proč ne, Lízinko? Dnes jsou děti dávno před námi! Víte, co já se od nich dozvím?! Ve třídách to vře větší román než v televizi. A já si pak připadám, že nejsem tříkrát vdaná, ale jeptiška! Měla bys si popovídat s dcerou, ne se bát…
Maruška mi nic neříkala…
No tak se ptej! U Smrčků to máme v genech směrem ven opatrní, ale v hlavě švábi tančí kankán, až se hlava třese!
Babi, co si počnu s tím jejím rozumem? Ona se ptá na úplně divné věci!
Ptej se a odpovídej jí tak jako jsem to dělala já u tebe. Nechci, aby dostávala za uši od života, stačí, co si naloží sama. Když ví, do čeho jde, nebude aspoň zaskočená…
Babi! Já to všechno vím. A s Maruškou…
…jsi neudělala vůbec nic špatně. Chytrá je po tobě, krásná taky! A že ses zamilovala a narodila ji brzy, no Kdo řeší, hlavně že je tady! Mě stejně nejvíc mrzí, že ses nikdy nevdala. Jsi mladá, hezká, proč být sama, Lízinko!
Babi, začínáš!
Už mlčím, neblázni. Povznes se jedna chyba není důvod zatratit svůj život!
Ani jsem to nikdy neudělala! A Maruška není žádná chyba!
Tak se dohadovaly, jedly koláč s tvarohem, a když máma odešla, babička konstatovala: Máš štěstí, že máme Marušku!
Všechno se ale změnilo v patnácti. Máma se totiž po letech doopravdy zamilovala! Skoro rok se s nikým a ničím nesvěřila, až Maruška náhodou uviděla v kavárně svoji mámu s úplně cizím chlápkem. Držel jí za ruku a ona se smála tak, jak ji Maruška snad nikdy neviděla. Najednou jí došlo, že máma je taky vlastně pořád mladá ženská!
Nebyla z toho nadšená, ale cestou domů něco přehodnotila.
Babi, vědělas to?
Trochu jsem tušila…
Nechci jí to kazit!
Tak to nedělej. Co řešíš?
Co když jí ublíží?
Babička, která zrovna vařila knedlo zelo, si otřela ruce a vřele si k sobě Marušku přitáhla.
Na to by musel být kouzelník. Naše Lízinka není sama, má nás!
Byla to pravda. Babička byla původně vyšetřovatelka a měla větší přehled, než kolik dávala najevo. Jestli se netvářila ustaraně, Maruška věděla, že je všechno v pohodě. Ale stejně přijmout nového člena rodiny bylo těžké…
Pak přišel Andrej, tedy pan učitel Andrej, nápadník ze školy, a šel k nim domů požádat o ruku. K překvapení všech musela dát Maruška souhlas a nejen kvůli tradici.
S žárlivostí bojovala dlouho, hlavně po narození brášky, který jim všem obrátil život naruby. Máma zářila, bráška ječel, a Maruška byla naštvaná, až jí to babička pěkně vmetla:
Zklamala jsi mě, Maruš. To jsem nečekala, holka. Starý jsme už na takové drama. Teď už nejsi jediná, uvědomuješ si to?
Vím, ale
Mrzí tě to? Že máma má nový život? Maruško, teď už nejsi nikdy sama! Jednou my zmizíme babka, máma a ty nezůstaneš na světě sama. Jiný úhel pohledu, co?
Musela si na nový rodinný status zvyknout a šla to řešit, jak uměla učením, zájmy a s kamarády. A tehdy se odevzdal do jejího života Denek, dlouhán z paralelní třídy. První setkání trapné, na schodech spadne a on jí místo útěchy poučí:
Musíš koukat, kam jdeš.
Tak ho na místě nesnášela.
Brzy zjistila, že ačkoli je Denek suchar a málomluvný, má v hlavě šváby té samé šlechtěné rasy. Oba skládali šprýmy v šaškovském seskupení pro děti v dětském oddělení, hádali se o to, kdo líp zvládne klučičí humor, a Maruška si poprvé uvědomila, že dotyčný jí začíná být nějak příjemnej.
Když pak Denek vyznal, že dělá ještě doučování, aby mamince pomohl, potvrdila babiččina rada:
Maruško, váž si lidí, co mají stejnou švábí krev jako ty. Takových je poskrovnu.
Babi, tys je někdy potkala?
Jistě! Se všemi třemi mými manželi jsme byli švábí elitou. Ale někdy to prostě nevyjde.
Po univerzitě přišlo nabídnutí prstýnku přesně podle tradice. Máma brečela jako želva, babička tleskala, zapomněla na revma, a Věra, slavná Zachránkyně dětí, přišla se svými vnoučaty a šeptla Marušce:
Ten je dobrý, drž si ho!
Jiného už nechci, teti. Máme stejné šváby, říkala babička, že takové nepouštět!
No, v takovém cirkusu vám to bude klapat! Vítej do klubu, kamarádko!
A tak švábi v Maruščině hlavě zase tančili polku, a tentokrát podle nové melodie se špetkou lásky, kopcem ironie a velkou dávkou rodinné pohody.
