Zvuk vyzvánění na telefonu mé snachy zcela změnil mé úmysly pomoci mladé rodině najít byt
Bydlím sama v pěkném jednopokojovém bytě v centru Prahy. Můj manžel zemřel před pěti lety a já jsem zdědila po své tetě ještě jeden byt, tentokrát dvoupokojový, v jiné části města. Sice je to méně prestižní čtvrť, ale velmi dobře zařízená. Pronajímala jsem ho mladým, slušným nájemníkům. Jednou za měsíc si přišli pro účet k nájmu, zkontrolovali byt i já jejich chování, a celé dva roky jsem neměla jediné stížnosti.
Když se můj syn Marek oženil, rozhodli se s jeho manželkou dobrou začít samostatný život našli si pronájem a začali šetřit na akontaci na vlastní byt. Rozhodně jsem jim toto rozhodnutí nezazlívala, přestože jsem počítala s tím, že jim jednou ten byt po tetě přenechám. V budoucnu s ním mohli dělat, co se jim zachce prodat ho, zrekonstruovat, vyzdobit podle svého.
Rok po svatbě se jim narodil syn Tadeáš a s jeho příchodem mě utvrdili v přesvědčení, že ten byt dám Markovi. Jenže minulý týden se všechno změnilo.
Bylo to po mých šedesátých narozeninách. Rozhodla jsem se je pořádně oslavit, hlavně pro sebe. Zamluvila jsem salonek v sympatické žižkovské restauraci a pozvala všechny přátele i známé samozřejmě včetně Marka a jeho ženy, Daniely.
S Danielou spolu komunikuji bez velkých problémů, jen je od přírody hodně emotivní a občas má výbuchy ne vždy zrovna pozitivní a občas i vůči mně. Přisuzovala jsem to jejímu mládí a skutečnosti, že není lehké žít s cizí tchyní. Ovšem to, co mi udělala před všemi hosty, změnilo můj pohled na ni radikálně.
Marek a Daniela dorazili i s malým Tadeáškem. Věděla jsem, že restaurace je na mimino trochu hlučná, takže mě švagrová už předem upozornila, že nejspíš odejdou brzy. Přijala jsem to bez nejmenších námitek.
Když se chystali k odchodu, Daniela nemohla najít svůj telefon. Šla jsem za ní a nabídla se, že jí ho pomůžu najít vytočila jsem tedy její číslo, aby zazvonilo.
Hosté nás sledovali, atmosféra trochu zhoustla a utichla, když najednou z parapetu v rohu místnosti spustil zuřivý štěkot, vrčení, dokonce vytí psa! Všichni se překvapeně otočili, Daniela celá rudá běžela k oknu, popadla mobil a típla vyzvánění.
Známí střídavě zírali na ni a na mě. Situaci zachránil až můj bratr, který rychle pustil hudbu, vstal s přípitkem a připomněl, proč se vlastně slaví, ale jak se u nás říká, něco zůstalo viset ve vzduchu.
Celý zbytek večera šeptali hosté v kroužcích o poněkud originálním vyzvánění, které měla Daniela nastavené právě na mé číslo. Další den jsem se obrátila na Marka s vysvětlením ten už musel ty psí zvuky slyšet mockrát, ale jen pokrčil rameny a řekl, že v tom nic nevidí.
Od té chvíle jsem s nimi příliš neudržovala kontakt a rozhodla jsem se předání bytu na lepší časy v našem vztahu odložit. Minimálně bych očekávala obyčejné omluvy od snachy a syna. Pokud pro ně znamenám jen štěkající obtíž, mají na to právo. Ale srdce mi to zlomilo.
Nájem jsem ponechala stávajícím nájemníkům, peníze zůstaly v rodině za jeden měsíc to dělá pěkných 15 000 korun, které mi přináší klidnější svědomí než nesdílená rodinná láska.
