Představ si, jak krásně všechno klapalo Petr srovnal zahradu, udělal Ivetce záhony na květiny, postavil pergolu. I v domě bylo znát, že je tam pevná mužská ruka. No, Ivetka to tehdy fakt vychytala, vzala si dobrého chlapa. Opravdu dobrého. Navíc si ještě i slušně vydělával a furt jí kupoval dárky jen tak pro radost.
Ty jsi mě přece nikdy nemilovala. Brala sis mě bez lásky. Teď mě stejně necháš, když jsem nemocný zaúpěl jednou, když na něj padl splín.
Nenechám! Jasně že ne, objala ho Ivetka a hladila ho po zádech. Jsi ten nejlepší chlap. Nikdy bych tě neopustila
No, Petr tomu nemohl věřit, měl mizernou náladu
Ivetka byla vdaná pětadvacet let a celou tu dobu byla pro chlapy pořád přitažlivá. Už mladá byla největší tahoun v partě.
Ale to nebylo jen v mládí už na základce za ní kluci běhali. Přitom žádná vyložená krasavice nebyla.
Nevzdala to se svým prvním mužem, i když to byl někdy dost těžký chlap na soužití. Zůstala s Tomášem až do jeho smrti. Vypravili dceru, Hanku, která se vdala za mladíka a odjela s ním do Rakouska. Občas posílají hezké fotky a lákají Ivetku, aby je přijela navštívit, ale zatím z toho nic nebylo Možná se někdy vydá. Tomáš už tady není.
Tomáš měl nehodu v autě. Úplně zbytečně Jak se ukázalo, asi mu za volantem přišlo špatně. Chytil ho infarkt, ztratil orientaci a havaroval.
Možná omdlel? hádala Ivetka.
To už se nikdy nedozvíme, povzdechla si její kamarádka a zároveň doktorka, Lucka. Oficiálně: Mnohonásobná poranění neslučitelná se životem.
Ivetka byla v šoku. Lucka zařídila vše potřebné.
Všechno zjistila přes svoje známé. Tomáše pochovali a Ivetka zůstala sama v jejich velkém domě, co si spolu celý život budovali.
Pro dva to bylo akorát. Ale když byla sama Najednou se to zdálo obrovské. A trochu břemeno.
Dům je dům tam je pořád potřeba chlap
Hanka přijela na rozloučenou s tátou. Pustily se s mámou do debaty co dům prodat, koupit si byt, nebo že by se Ivetka přestěhovala za nimi do Vídně.
Ne, to tedy ne! ohradila se Ivetka. Dům jsem nebudovala proto, abych ho prodala. A do vaší Vídně taky nechci. Viděla jsem ji dost!
Mami!
Neboj, Haninko, dělám si srandu, pousmála se Ivetka přes slzy.
Tak doufám, že fakt jen vtipkuješ, oddychla si Hanka.
Nic nebylo jednoduché, stejně jako Tomáš nebyl jednoduchý chlap. Na jednu stranu hodný a staral se, na druhou uměl mít pěkně protivné nálady. Občas ji totálně vytočil, pak se omlouval. A Ivetka nad tím vždycky mávla rukou a šlo se dál. Tak to prostě v manželství bylo. Dvacet pět let! Klobouk dolů
Hanka pobyla chvíli a odjela manžel pracuje, domů spěchala, aby tam bylo útulno. Ivetka zůstala sama.
Ale znala se věděla, že dlouho sama stejně nebude.
A opravdu. Půl roku byla smutná, ale pak najednou kolem ní začali kroužit nápadníci.
Tohle nikdy nechápala ani její máma.
Já fakt nevím, copak na tobě vidí? smála se. Nebo něco nechápu? Ty nejsi žádná modelka. A oni by se o tebe rvali!
Jsi hodná, mami. Ivetka si přetřela rty rtěnkou. Krása je relativní. Žena musí mít šmrnc.
Tak už běž, ženská. Jinak ti frajer uteče, zasmála se máma.
Jinej přijde, mávla věcně rameny Ivetka.
A tak plynula léta, skoro třicet od téhle máminy otázky a nic se pro ni nezměnilo. Ženský kolem stěžují, že pro ně po čtyřicítce už žádní chlapi nejsou
Ivetka nikdy tento problém neměla a ve svých šestačtyřiceti měla najednou dva! A oba docela fajn.
Srdce ji táhlo k Martinovi. Zkrátka je to fešák a má šmrnc, navíc se s ním skvěle povídá. Chytrej, vtipnej, člověk se s ním i rád ukáže.
Jenže Martin byl mistr v řečnění, ale do života moc nebyl. Prostě dům, zahrada, práce? Spíš ne.
Druhý nápadník, Petr, byl typický český praktik. Šikovné ruce, chlapská síla, spolehlivost, žádné básničky, ale všechno zvládá. Ten by pro svoji ženu hory přenesl. Jen mluvný zrovna nebyl vypil půllitr a rozmluvil se, jinak spíš mlčel. Ale makal, s chlapy pivko, s prací nebyl problém.
Nakonec si Ivetka vybrala Petra. Martin byl dotčený, že nezabraly jeho sladké řeči, a zmizel.
Svatba s Petrem byla super, on byl šťastný jak blecha. Vypil trochu víc, zpíval a tančil jako nikdy.
Ty teda dáváš! smála se Lucka, když ji objala. Sotva rok po Tomášovi a už máš druhého chlapa. Kde na ně bereš štěstí? Ženský by těly ty otevřeš dveře a venku čtyři na tebe čekají!
Ještě řekni: Co na tobě vidí? Vždyť nejsi žádná královna krásy
To já říkat nebudu, ale něco na tom je. Pořád tě chlapi chtějí.
Já sama nevím, Lucko. Zeptej se mámy, mrkla na ni Ivetka a šla tančit s Petrem, který ji právě pozval.
Tančila a v hlavě si říkala: No co, možná je Petr prostý, ale je silný, pracovitý a vypadá stále dobře. Možná mlčí, ale aspoň neremcá. S Martinem bych si mohla povídat, ale nic by doma neudělal.
Za pár měsíců Petr udělal ze zahrady pohádku. Vytrhal přebytečné stromy, zarovnal hlínu, udělal Ivetce záhony, postavil krásnou pergolu. Každý kout domu voněl jeho prací. A ještě vydělal peníze a kupoval Ivetce malé dárky.
Když si porovnala krátké období s Petrem s pětadvaceti lety s Tomášem, upřímně litovala, že se s Petrem nepotkala už dřív. Zlato člověk!
V létě grilovali v altánku, kde Petr postavil masivní stůl a lavice. Ivetka, najedená masem, přede jako kotě. Petr se jen usmívá a kouká na ni.
Co se děje, Petře?
Nic. Jsem šťastný.
Jeho první žena byla protivná. Už nevěřil, že ještě potká tak dobrou ženskou.
Užívali si čtyři roky rodinné pohody, pak ale Petr začal být divně unavený a zhubnul. Po pivku mu bylo špatně.
Petře, běž k doktorovi! Co čekáš? Něco je blbě!
Ale co by bylo, Ivetko? To se spraví.
Zapomeň na hrdinství! Máš strach z doktorů, nebo co?
Ne.
Petra trápilo jen jedno: strach, že když bude vážně nemocný, Ivetka odejde. Měl pocit, že si ji získal hlavně praktičností, ne láskou. On ji ale miloval!
Poprvé ji zahlédl v supermarketu, kde pobíhala, nemohla najít peněženku v tašce a on byl ztracen. Ta její roztržitost mu byla k smíchu i dojetí.
Jeho máma hned poznala, že Petr je zamilovaný, ale moc nechápala proč: Nevím, co na ní vidíš. Není to žádná krasavice, mladá už taky ne, a za tebou by jich šla řada!
Ale Petr nikoho jiného nechtěl. A teď, když je opravdu nemocný, bude Ivetka chtít zůstat?
Nakonec ji nepřesvědčil k doktorovi, až na návštěvě to prasklo. Byla sobota večer, na zahradě byl Petr s Luckou a jejím manželem Michalem, grillovali, pivo, pohoda. Lucka, když krájely salát, se Ivetky zeptala:
Není Petr nemocný?
Taky mi to vrtá hlavou! Prosím tě, domluv mu, ať jde k doktorovi, jsi přece doktorka!
Lucka si ji nedůvěřivě změřila.
Ivetko ty ho máš vlastně ráda? Nebo jsi pořád na vážkách?
Ivetka zakousla ret a mlčela.
Nestihly to ani doříct Petr přišel do kuchyně, najednou se zapotácel a ztratil vědomí. Okamžitě rychlá, Ivetka jela s ním. V nemocnici držela Petra za ruku, když ho vezli na sál.
Hned ho operovali.
Nádor na játrech, řekl doktor.
Rakovina?! skoro vykřikla Ivetka.
Čekáme na výsledky.
Nádor byl naštěstí nezhoubný, ale už pořádně velký. Doktoři Petrovi zakázali skoro všechno a varovali ho, že rekonvalescence bude dlouhá, možná nikdy nebude fit jako dřív. Věk už na to byl.
Petra to položilo. V nemocnici za ním chodila máma.
Ivetka pracovala, máma přinesla domácí jídlo, co mohl. Výběr byl úzký.
Ty jsi tu jak tělo bez duše, řekla mu paní Věra. Jsi tu, rakovina to není, raduj se! Dej si masovou kouli.
Nemám hlad.
Musíš jíst. Chodí za tebou Ivetka?
Chodí zatím.
Ty se bojíš, že tě nechá? To by byla pěkná kráva, promiň.
Já jsem k ničemu. Práci už zvládat nebudu, nic už neumím. Vždyť mi v červnu bude padesát a už jsem důchodce. Kdo by chtěl mrzáka?
V tu chvíli přišla Ivetka.
Co se tu děje? Haló, mámo Věro, dobrý den!
Já už půjdu. Ahoj, Ivetko, držte se!
Co zase blbneš, mrzáku? Máš všechno, žádný mrzák nejsi. O játrech jsem si přečetla regenerují se samy, když jich je aspoň 51 %, a tobě zůstalo 60 %. Dej tomu čas, všechno se spraví!
A mám ten čas?
Cože?
Čas.
Nech toho! Přišel ti někdo říct, že to máš spočítané?
Ne, jen mě to děsí vzdychl Petr.
Petr byl propuštěn z nemocnice, a pak přišla jeho nejhorší etapa. Stačilo trochu něco udělat a byl hotový. Byl z toho nešťastný.
A byl před ním kulatý narozeniny. Těšil se, ale teď se toho bál. Žádný alkohol, žádný pořádný jídlo.
Ivetka jako by na únavu vůbec nereagovala. Poctivě s ním jedla dietní věci.
Ivetko co s námi bude? vyhrkl jednou.
Jak to myslíš?
Pomalu se uzdravuju, nebudeš mě chtít, že? Radši to řekni narovinu.
Blázníš? Ty jsi moje štěstí.
Jo, ale to bylo, když jsem pro tebe dělal všechno. Teď? Teď si nestojím ani sám za sebe.
To je kravina. Zkus se zhluboka nadechnout. Já tě mám ráda takového, jaký jsi.
Vážně mě máš ráda?
Vážně.
Ivetka Petra neopustila. Pomalu se z toho sbírá. Narozeniny mu zařídila bez pálenky a s několika kamarády. Seděli spolu v pergole, hráli karty a smáli se.
To se máš, Petr, loučili se chlapi.
Vsadím se, že teď jdete na panáka za mě, co? chechtal se Petr.
Smáli se, rozešli. Večer seděli s Ivetkou na zápraží a dívali se na hvězdy. Byli šťastní. Ten večer Petr poprvé po dlouhé době uvěřil, že bude líp.
A že Ivetka ho opravdu nikdy neopustí. Přitáhl si ji k sobě blíž.
Co je, Petře?
Nic už je dobře, zamumlal a políbil ji.
Byli spolu, šťastní. A to je na tom všem to nejhezčí.