Lekce lidskosti, na kterou nikdy nezapomene
Nikdy nesuďte knihu podle obalu, ani člověka podle šmouhy na tričku. Dnes vám chci připomenout dávný příběh, který v mé paměti zanechal nesmazatelnou stopu a naučil mě, jak snadno člověk ztratí tvář, když se snaží vypadat lepším než ostatní.
**Scéna 1: Ledový lesk kanceláře**
V zimním šeru vstupní haly moderní kancelářské budovy v centru Prahy stála paní se svým malým synkem. Chlapec měl na koleni kalhot rozmazanou špínu a tričko pokrčené po dlouhé cestě tramvají. Za recepčním pultem seděla mladá žena se zářivým lakem na nehtech a výrazem, který by dokázal zmrazit řeku. Změřila je dlouhým pohrdavým pohledem.
Toto je soukromá společnost, ne azylový dům, pronesla chladně, aniž by pohlédla do papírů. Odejďte hned, nebo zavolám ostrahu.
**Scéna 2: Malé srdce**
Chlapec svíral v ruce zmačkaný papírek. Oči se mu zalily slzami a rty se mu začaly třást.
Ale já mám pro tátu dárek! špitl tiše a podával svůj obrázek.
**Scéna 3: Bezohlednost**
Namísto pochopení se halou rozlehl ledový smích. Slečna u pultu netrpělivě ukázala na skleněné dveře.
Tvůj táta tu nejspíš zametá chodby, ušklíbla se. Tak ven! Rychle!
**Scéna 4: Okamžik pravdy**
V tu chvíli cinknul výtah. Z něj vystoupil vysoký muž v dokonale padnoucím obleku. Jeho tvář, dosud ponořená v dokumentech, se rozzářila, když spatřil hosty.
Tati! vykřikl chlapec a s nadšením k němu přiběhl, zapomínaje na křivdu.
Muž ho vzal do náruče, pevně přivinul a políbil na čelo. Když si všiml slziček i rozrušení ženy po boku, v očích se mu rozhořel ledový hněv.
**Scéna 5: Závěr**
Pomalu se otočil k recepční. Slečna, která ještě před chvílí opovržlivě vyháněla nežádoucí hosty, se rozklepala a zbledla. Poznala ho; byl to Tomáš Smetana, zakladatel a generální ředitel celé firmy.
Přešel k ní, syna stále pevně držel v náručí a jeho pohled byl nekompromisní.
Můj syn tu prý přišel za uklízečem? pronesl klidně a jasně. Pavlíno, zdá se, že jste zapomněla své povinnosti. Vaší prací je vítat hosty, ne posuzovat jejich hodnotu podle oblečení.
Pane Smetano, já nevěděla jsem vykoktala.
To je ten problém, přerušil ji. Srdečnost a slušnost nesmějí být jen pro ty, od kterých něco očekáváte. My zde takové zaměstnance nepotřebujeme. Stavte se prosím na personálním pro vyřízení výplaty. Ihned.
Pak pomalu odcházel zpět k výtahu, v ruce opatrně nesl zmačkaný dětský obrázek pro něj měl větší hodnotu než všechny smlouvy, které v té budově kdy podepsal.
**Poučení je jasné:** Peníze i postavení jsou pomíjivé. Ale lidskost je něco, co buď v sobě máte, nebo ne. Nikdy se nepovyšujte nad ostatní jedině pokud jim pomáháte vstát.
Jak byste se v takové situaci zachovali vy?