Babička vždy nadržovala jednomu vnoučeti
A co já, babi? šeptala potichu Kateřina.
Ty, Katko, jsi šikovná holka, mávla babička rukou. Vidíš, jak máš pěkné tváře.
Vlašské ořechy jsou na mysl, Matěj se musí učit, je to chlap, opora rodiny.
A ty běž, utři prach na policích. Holka se musí naučit práci.
Katko, to myslíš vážně? Matěj stál ve dveřích kuchyně a nervózně si pohrával s klíči od auta. Vždyť jí řekli doktoři už jí zbývá jen pár dní, možná hodin
Matěj vypadá otřesně.
Jsem naprosto vážná, Matěji, dáš si čaj? neobrátí se ani Katka, když krájí jablko pro dceru. Sedni, udělám čerstvý.
Jaký čaj, Katko? Matěj vstoupí hlouběji do místnosti. Ona tam leží, samé hadičky, nemůže dýchat
Dopoledne tě volala. Katuško, povídá, kde je Katuška? Skoro mi puklo srdce. Opravdu nepřijdeš?
Vždyť je to naše babička! Je to poslední šance, chápeš?
Katka pečlivě skládá kousky jablka na talířek a konečně se na bratra podívá.
Pro tebe je babička. Pro ni jsi Matějíček, světýlko v okně, jediný dědic a naděje rodu.
A já já pro ni nikdy neexistovala.
A opravdu myslíš, že mi nějaké loučení něco dá?
O čem s ní mám mluvit, Matěji? Mám jí něco odpustit? Nebo ona mně?
Zapomeň už na ty dětské křivdy! Matěj bouchnul klíči o stůl. Ano, měla mě radši než tebe. No a co?
Byla už stará paní, měla své mouchy. Ale umírá! Nesmíš být takhle zahořklá.
Nejsem zahořklá, Matěji. Já k ní prostě nic necítím. Jdi raději ty sám. Buď u ní, drž ji za ruku, tebe tam chce stokrát víc než mě.
Ty jsi její zlatíčko, sluníčko. Tak jí to dopřej, dokud to jde.
Matěj se na ni dlouze podíval, otočil se a mlčky práskl dveřmi.
Katka si povzdechla, vzala talířek s jablky a šla do dětského pokoje.
***
U nich doma bylo vše vždy jasně rozdělené. Rodiče milovali Katku i Matěje úplně stejně.
Doma bylo živo, veselo, vonělo to buchtami a pořád se někam chodilo.
Ale babička Vlasta Švejdová byla jiná.
Matějíčku, pojď sem, srdíčko, šeptávala, když k ní jezdili na víkendy. Podívej, co jsem ti schovala.
Vlašské oříšky, vlastnoručně oloupané! A bonbony Polárka. Ještě teplé!
Sedmiletá Katka stála vedle a sledovala, jak babička loví z kredence igelitový sáček s pokladem.
A pro mě, babi? zeptala se tiše.
Babička věnovala vnučce chladný, pichlavý pohled.
Ty, Katko, jsi šikovná dost. Koukej, jaké jsi pěkná, jak jsi narostla.
Ořechy jsou pro hlavu, Matěj potřebuje studovat, je to muž, opora rodiny.
A ty jdi, utři prach na policích. Děvče má umět přiložit ruku k dílu.
Matěj, celý rudý studem, popadl sáček a vytratil se do chodby, zatímco Katka šla utírat prach.
Nebyla smutná ani uražená. Bylo to jako počasí prostě babička měla ráda Matěje. To se stává…
Na chodbě na ni obvykle čekal bratr.
Tady máš, strkal jí polovinu bonbonů a hrst ořechů. Ale nejez to před ní, hned by řvala.
Tobě to pomůže víc, usmívala se Katka. Na hlavu.
Na tu kašlu, ušklíbal se Matěj. Je praštěná. Dělej, sněz to rychle.
Seděli spolu na schodech na půdu a spolu chroupali zakázané ovoce. Matěj se vždycky dělil. Vždycky.
Dokonce i když mu babička tajně strkala peníze na točenou, hned pádil za Katkou:
Hele, máme na dvě vanilkové zmrzliny a ještě zbyde na žvejku s obrázkem. Jdeme?
Bratr byl její jistota, jeho láska skvěle zahrazovala, co babička nedala. Katka ani nevnímala, že by jí něco scházelo.
Roky utíkaly. Babička Švejdová stárla. Když bylo Matějovi osmnáct, slavnostně oznámila, že druhý její byt v Brně přepíše právě na něj.
Opora rodiny musí mít svůj koutek, prohlásila na rodinné poradě. Aby si mohl přivést hospodyni do vlastního a nemusel bloudit po podnájmech.
Maminka jen povzdechla. Znala tvrdou náturu své matky a zbytečně se nehádala. Večer přišla za Katkou.
Neboj se, dcerunko S tátou jsme rozhodli, vezmeš všechny naše úspory, co jsme měli na auto a na přestavbu.
Dáš si to jako zálohu na svůj byt, ať je to fér.
Ale mami, to je v pořádku, objala ji Katka. Matěj ten byt potřebuje víc, chce už s Monikou svatbu. Já vydržím ještě na koleji.
Ne, Katko, to nejde. Babička to tak má, ale my jsme rodiče. Nemůžeme jedno dítě zvýhodnit a druhé nechat stranou. Tak ať je to spravedlivé.
Katka ale peníze nevzala.
Matěj se nastěhoval s manželkou do babiččina bytu a rodný byt byl zase volnější.
Katka obsadila bývalý bratrov pokoj, rozložila si tam knížky, malířský stojan a poprvé pocítila, jak krásné je, když u vás doma lásku nikdo nedělí na správnou a špatnou.
Jejich vztah dědictvím neutrpěl ani trochu. Naopak, Matěj si to nějak vyčítal.
Zajdi k nám, zval Katku často. Moni napeče koláče. A babička no, znáš ji. Zas včera volala, jestli prý neutratím její peníze za nějaký tvůj nesmysl.
Co jsi jí řekl?
Že jsem všechno prohrál na automatech a zbytek propil, zasmál se Matěj. Tři minuty funěla do telefonu, pak řekla: To má z té Katky!
Jistě, usmála se Katka. Od koho jiného
***
Když se Katka vdala za Marka a narodila se jim dcera, začalo být jasné, že byt je malý. Mamka znovu projevila smysl pro férovost.
Děcka, řekla, máme tři pokoje. Matěj má vlastní dvoupokoják. Katko, vy teď bydlíte v podnájmu.
Navrhuju vyměnit náš byt za dvě menší. Do jednopokojáku půjdeme s tátou, vy, Katko, s Markem do dvoupokojového.
Mami, vstoupil Matěj. Vzdávám se svého podílu v našem společném bytě. Mám po babičce byt, víc nepotřebuju.
Ať Katka dostane všechno, ať se rozrůstají, potřebují to. Mají malou, my s Monikou vyjdeme.
Matěji, jsi si jistý? diví se Marek. Vždyť jsou to velké peníze!
Jistý. S Katkou jsme vždycky všechno půlili. Ona byla kvůli babičce ochuzená o tolik Tak o tom nediskutujte. Řekl jsem.
Katka tehdy rozplakala. Ne kvůli metrům, ale protože její bratr je ten nejlepší člověk na světě.
Byty vyměnili a každý měl svůj klid.
Maminka často pomáhala s vnučkou, Matěj s rodinou chodili na víkendy.
Babička Švejdová žila sama. Matěj jí nosil nákupy, opravoval, naslouchal stížnostem na zdraví a na nevděčnou Katku.
Už ti někdy Katka zavolala? ptávala se babička úsečně. Zeptala se, jak se cítím?
Babi, vždyť jsi ji nikdy nechtěla, říkal tiše Matěj. Za dvacet let jsi jí neřekla milého slova. Proč by se ptala?
Chtěla jsem ji vychovat! zpyšněla babička. Žena musí znát své místo! A ona jen byt urvala, matku z bytu vyštípala.
Matěj jen pokrčil rameny. Nemělo cenu něco vysvětlovat.
***
Katka sedí v kuchyni a vzpomínky se neodbytně vracejí.
Babička jí odstrkuje ruku od sklenice s marmeládou. Chválí Matějův rozmazaný obrázek a kolem její diplom za olympiádu projde bez povšimnutí.
Na Matějovu svatbu šla jako královna, na Katčinu ani nepřišla, prý byla nemocná.
Mami, proč nejezdíme k babičce Vlastě? nakukuje dcera do kuchyně. Strýc Matěj říkal, že je moc nemocná.
Protože babička Vlasta chce vidět jen strýčka Matěje, srdíčko, pohladí dceru Katka po hlavě. Tak je jí líp.
Je zlá? dcera našpulí pusinku.
Ne, přemýšlí Katka, jen neuměla milovat všechny najednou. V jejím srdci bylo místo jen pro jedno dítě. I to se stává
Večer volá znovu bratr.
Katko Je to za námi. Před hodinou.
Upřímnou soustrast, Matěji. Vím, že je to těžké.
Do poslední chvíle na tebe čekala, zalže bratr. Katka moc dobře ví, že zalhal, aby je ještě naposledy spojil. Prý: Ať je Katce všechno dopřáno.
Děkuju, Matěji. Přijď zítra k nám, posedíme, vzpomene se. Upeču štrúdl.
Dorazím Katko, nelituješ? Že jsi nešla?
Katka nelže.
Nelituju, Matěji. Proč pokrytectví? Ona mě nechtěla vidět, já ji taky ne
Bratr krátce mlčí.
Možná máš pravdu, vzdychne. Ty jsi stejně vždycky byla nejrozumnější. Tak zítra.
Pohřeb proběhl v tichosti. Katka tam byla kvůli mámě a bratrovi. Stála opodál v černém kabátu, dívajíc se do zamračeného nebe, které na hřbitovech vždy působí jinak. Když rakev spouštěli do země, neplakala.
Bratr přišel, objal ji kolem ramen.
Jak ti je?
Dobře, Matěji. Opravdu.
Víš, chvíli se rozmýšlel, uklízel jsem v bytě Našel jsem krabičku. Staré fotky.
Tvé tam byly taky. Spousta. Vystříhané z rodinných snímků, měla je zvlášť uschované.
Katka pozvedla obočí.
Proč?
Nevím. Asi něco cítila, jen to neuměla dát najevo? Nebo se bála, že když uzná tebe, Matěje bude mít míň? Staří lidé jsou podivní.
Možná, pokrčí rameny Katka. Ale už na tom nezáleží.
Odcházeli z hřbitova pod jedním deštníkem vysoký, silný Matěj a drobná Katka.
Víš co, řekl Matěj, když došli k autům. Ten byt prodám.
Koupím si větší, dětem dám na start dvojgarsonku a zbytek Co kdybychom založili nadační fond? Nebo pomohli dětské nemocnici? Ať ty babiččiny peníze přinesou radost někomu, jen tak
Katka se na bratra poprvé po těch dnech skutečně vřele usmála.
Víš co, Matěji To by byla pro Vlastu Švejdovou ta nejsladší pomsta. Nejlepší pomsta na světě.
Takže domluveno?
Domluveno.
Každý odjel svou cestou. Katka jede městem, poslouchá rádio a uvnitř má úplný klid.
Možná měl bratr pravdu. Dejme část peněz na léčbu nějakého dítěte. To je spravedlivé.