Můj manžel měl babičku, na kterou často vzpomíná. Každé léto k ní jezdil do malé vesnice nedaleko Hradce Králové. Babičce to nikdy nevadilo, spíš naopak. V těch dobách měla vlastní podnikání sama sháněla bylinky, sušila je a prodávala léčivým lékárnám napříč celou Moravou. Můj muž vůbec netuší, jak byla její práce organizovaná, ale pamatuje si, že na tehdejší poměry vydělávala opravdu slušné peníze. Byla to žena se zvláštní povahou. Milovala mého muže jako vlastního vnuka, na jídlo nešetřila, vždycky měl plný talíř, ale nikdy nedostával peníze ani na drobné radosti, třeba na limonádu nebo cukrovinky. Všichni si tehdy mysleli, že si babička na něco šetří. V jejím domě stály obrovské skříně plné zásuvek, všechno bylo samozřejmě zamčené.
Štěpán, můj muž, byl jako kluk pořád zvědavý, co tam všechno je. Ale babička vždycky jen mávla rukou a tvrdila, že je to všechno k podnikání. Později se časy změnily. Podnikání začal dělat kde kdo, a konkurence babičku převálcovala. Začala se proto věnovat léčení lidí byla známá bylinkářka a uzdravovala bez nároku na honorář. Přesto za ní jezdili lidé z Prahy i Brna, bohatí i vážení, s dary jako výraz vděku. Když jsme ji ještě navštěvovali, žila už velmi prostě. Nosila sešlé šaty, jedla úplně jednoduchá jídla. Vozili jsme jí často potraviny maso, ovoce, sladkosti, ale babička vždy odmítla. Prý nemáme rozmazlovat starou ženskou, že na skromnost už si dávno zvykla.
Když zemřela, odkázala dům Štěpánovi. Přijeli jsme tehdy z Prahy, abychom dali dědictví do pořádku. V její komoře jsme našli hromady potravin mouku, cukr, čokoládu ale všechno už bylo dávno prošlé. Později jsme zjistili, že jí to nosili vděční lidé, ale ona se toho nikdy ani nedotkla. Největším překvapením bylo, když jsme odemkli její staré skříně. V nich byly desítky drahých věcí ještě z devadesátých let elektronika, oblečení, křišťálové vázy, spousta tehdy luxusních věcí. Všude toho bylo neuvěřitelné množství, jako by si zakládala vlastní muzeum pokladů. Nedokážu pochopit, proč ukládala peníze právě do věcí, které časem tak ztratily na hodnotě. Tahle babiččina logika mi zůstává záhadou…