Můj tchán oněměl, když viděl, jak žijeme.
S Martinem jsme se poznali na svatbě společných známých v Brně. Přistěhovala jsem se do města z malé vesnice a našla si práci v kanceláři. Upřímně? Byla jsem v euforii, že jsem konečně pryč z venkova. Naše vztah šel rychle dopředu o rok později se nám narodila dcera.
Ale pak se vše změnilo.
Proč je naše dcera blondýna s modrýma očima, když jsme oba tmavovlasí? zeptal se mě Martin.
Miláčku, podívej, je celá po tvém tátovi. Vidíš tu podobu?
Nevymlouvej se. Dítě má být podobné mámě nebo tátovi, ne nějaké další příbuzné. A moje máma si myslí, že to není moje dcera.
Chtěla jsem říct, že Jana, Martinova máma, mě nikdy neměla ráda. Myslela si, že jejího syna nemiluju, že jsem si ho vzala jen proto, abych mohla pryč z vesnice. Naštěstí jeho táta, pan Dvořák, byl jiný. I když je už dlouho rozvedený a žije s novou rodinou, na Martina nikdy nezapomněl.
Jinak, Martin brzy přivedl domů jinou ženu. Řekl mi, ať si okamžitě sbalím věci a vypadnu. Neměla jsem na výběr.
Neměla jsem kam jít. Moji rodiče mě nechtěli přijmout i s dítětem. Zavolala jsem kamarádce z práce, Jana, která mě na pár dní u sebe ubytovala. Pak se mi podařilo najít pokoj v zaměstnanecké ubytovně a nastěhovaly jsme se tam s dcerou. Peníze mi bohužel úplně došly.
Jednoho dne jsem šla do malého obchodu na rohu a najednou slyším své jméno.
Holky, kde jste? Už jsem byl i u vás na vesnici, abych vás hledal, ozval se za mnou pan Dvořák.
Dobrý den, ráda vás vidím, zašeptala jsem.
Vím, co Martin provedl. Neexistuje pro něj omluva. S jeho matkou jsou oba stejní Kde teď bydlíte?
Pronajímáme si jeden pokoj.
Dobře. Musím běžet, ale jak se vrátím, nějak to vyřešíme. Tady máš, to by mělo na dva týdny vystačit, řekl a podal mi obálku.
Byla jsem vděčná, protože aspoň jsem měla na jídlo a mléko.
Tchán přijel do Prahy dřív a přišel se na nás podívat. Byl zděšený, když uviděl, v jakých podmínkách s dcerkou žijeme. Nová žena pana Dvořáka byla proti tomu, aby nám nějak víc pomáhal, ale nakonec přišel s jiným řešením za všechny své úspory koupil v Brně malý byt a napsal ho na vnučku. Chtěla jsem tenhle dar odmítnout, ale nenechal mě. Prý to nedělá pro mě, ale pro svou vnučku.
Za měsíc jsem s Klárkou začala zabydlovat naše nové, malé hnízdo. Pan Dvořák se postaral i o nábytek a základní vybavení.
Nespěchej s tím, abys Klárku dala do jeslí potřebuje tě. Pomůžu ti, neboj se, řekl mi. I jeho nynější žena se nakonec smířila a chtěla malou poznat.
Děkuju vám moc!
Neplač, děvče. Kdykoliv budeš potřebovat pomoc, zastav se u mě. Všechno se postupně urovná, uvidíš.
Jsem šťastná, že má moje dcera tak skvělého dědečka, i když její táta se k ní nepostavil tak, jak by měl. Tchán opravdu udělal maximum, aby nám pomohl.
Roky plynuly. Znovu jsem se provdala, ale pana Dvořáka jsem nikdy nepřestala vážit. Je u nás vítaným hostem a my jezdíme i za ním.