Po čtyřech měsících psaní jsem souhlasila s osobním setkáním s padesátidvouletým gentlemanem – konverzaci zahájil pěti výčitkami

Dobré zprávy

Po čtyřech měsících psaní jsem souhlasila s prvním setkáním s padesátidvouletým nápadníkem a začal rozhovor pěti výtkami

Říká se, že očekávání bývá často sladší než samotný zážitek. V případě Radky se tahle fáze protáhla téměř na čtyři měsíce a stala se svérázným online seriálem o nekonečném počtu dílů.

Za tu dobu znala Lubošovy chutě do detailu, pamatovala si jména jeho dávných spolužáků a už ji ani nepřekvapovala jeho záliba dávat ke každému dobré ráno hned tři tečky.

Radce bylo pětačtyřicet v tomhle věku už jdete na schůzku bez rozechvělých kolen, s mírně pobavenou zvědavostí badatelky. Tak schválně, co za unikát mě dneska čeká, pomyslela si, když se doma připravovala.

Spadala do té kategorie žen, které umí jednoduchý kašmírový svetr nosit jako by to byl slavnostní plášť, a jejich smysl pro sebeironii dokáže rozptýlit každé trapno.

Luboš, čerstvě dvaapadesátiletý, působil v psaní jako člověk vážný, rozvážný, trošku ironický a což ji překvapivě zaujalo i spolehlivý.

V našem věku, Radko, psával jí pozdě večer, člověk nehledá ohňostroje, ale klid a teplo. Chci být s někým, kdo rozumí i beze slov.

Beze slov? Tak beze slov, smála se Radka pro sebe, když si zrovna malovala řasy. Hlavně aby ta slova, co nakonec zazní, nenutila okamžitě odejít.

Sešli se v malém útulném kavárně s měkkým světlem a vůní skořice. Radka přišla s předstihem připravená, sebejistá, naladěná na prima večer. Vypadala naprosto bezchybně.

Luboš dorazil asi o pět minut později. Ve skutečnosti byl o něco menší než na fotkách a tvářil se, jako by právě odhalil zásadní chybu v účetní uzávěrce.

Posadil se naproti, krátce se pousmál a pozdravil.

Žádný kompliment, žádné rád tě vidím.

Luboš si Radku pečlivě prohlédl, jako by dělal kontrolu kvality. Pak navrhl kávu s dezertem na tom se shodli.

Radko, začal tónem školního inspektora před poradou, dlouho jsem analyzoval naše konverzace. Skoro čtyři měsíce. A teď, když tě vidím osobně, chci hned na začátku vyjasnit pár důležitých věcí. Mám k tobě pět výhrad.

Uvnitř ní se něco tiše zachvělo tak obvykle praskne dobrá nálada. Radka si podepřela bradu rukou a kývla.

Pět výhrad? To zní slibně. Poslouchám.

Luboš nepochopil ironii a zvedl první prst.

Výhrada první: fotky

Na jedné fotce, kde máš modré šaty, tvoje postava vypadá jinak. Teď vidím, že jsi výraznější. To může chlapa mást. V našem věku by žena měla být upřímnější.

Radka se v duchu ušklíbla. Výraznější no vida, aspoň že ne sošná.

Výhrada druhá: rychlost odpovědí
Občas odpovídáš moc pomalu. Třeba před třemi týdny jsem ti psal ve 14:15 a odpověděla jsi až v 16:40. Chlapi nechtějí čekat. Je to neúcta.

To jsem byla asi na poradě začala Radka, ale Luboš už naznačoval další prst.

Výhrada třetí: místo setkání
Proč jsme právě tady? Tahle kavárna je zbytečně nóbl. Navrhoval jsem něco obyčejnějšího. Tvůj výběr svědčí o sklonu k okázalosti.

Radka se zadívala na své latté a pocítila chuť ho Lubošovi na hlavu vylít. Ale převážilo zvědavost.

Výhrada čtvrtá: vzhled

Proč to šaty? Vždyť jsme jen na kávě. Je to přehnané na denní dobu, šperky jsou zbytečné. Žena má zaujmout hloubkou, ne blyštivostí. V mém věku hledám obsah, ne výlohu.

Výhrada pátá: samostatnost
Sama sis vybrala podnik, často říkáš sama. Muž si nemůže připadat jako chlap. Potřebuju ženu, která se ptá na radu, ne vystavuje samostatnost. Pokud spolu budeme, budeš muset změnit přístup.

Dopověděl a založil si ruce na prsou, zřejmě čekal vděčnost za svou otevřenost.

Radka se na něj dívala a naráz jí bylo vše jasné: čtyři měsíce psaní byla jen zástěrka pro puntičkářského manipulátora. Nešlo mu o teplo hledal poslušný objekt pro své ego.

Víš, Luboši, řekla tiše, téměř vlídně, i já jsem něco analyzovala. A stačilo mi pět minut, abych si udělala obrázek.

Jaký? přimhouřil oči.

Jsi opravdu výjimečný kus. Přijel jsi přes celé město, abys poprvé setkané ženě vypočítal účet za vkus, vzhled a odvahu být sama sebou. Opravdu ojedinělé sebevědomí.

Luboš se zamračil:

Jen mluvím upřímně.

Ne, zavrtěla hlavou Radka, to není upřímnost. To je jen nespokojenost, kterou si potřebuješ potvrzovat na ostatních. Nelíbí se ti mé fotky? Běž do galerie tam se exponáty nemění. Odpovídám pomalu? Pořiď si tamagoči. Šaty se ti nelíbí? Měla jsem je na sobě kvůli sobě, ne tobě.

Postavila se, upravila kabelku a klidně se na něj podívala:

A ještě něco jestli tvoje ego zvrtne jedno sama, nepotřebuješ lásku, ale terapii. V pětačtyřiceti si umím vážit času a nehodlám ho utrácet za někoho, kdo začíná seznámení roční revizí mých nedostatků.

Kam jdeš? A káva? zamumlal Luboš.

Dopij si ji sám. Aspoň ušetříš. A jedna rada: chceš-li, aby ti někdo koukal do pusy, objednej se k zubaři.

Doma Radka nejprve zablokovala Luboše ve všech aplikacích. Pro ni komfort v jejím věku znamená nejen deku a klid, ale i telefon bez lidí, co tě chtějí vmáčknout do svého podivného schématu.

Co myslíte? Šlo o nepovedený flirt, nebo pečlivě připravené vystoupení? A vůbec má cenu pokračovat v kontaktu, když už v první minutě platíte za to, jaká doopravdy jste?

Rate article
Add a comment