Mám ho moc ráda, ale nechci, aby moje dítě vyrůstalo bez otce.
Stojím před těžkým problémem.
Srdce mi říká jedno a rozum druhé.
Měsíce plynou a já nevím, co mám dělat.
S Jordanem jsme tvořili pár tři roky.
Rozešli jsme se kvůli nějaké maličkosti, byli jsme mladí a hloupí.
O pár měsíců později jsem si uvědomila, že ho pořád miluju, ale byla jsem příliš hrdá na to, abych mu své city přiznala.
Téměř rok po rozchodu se seznámil s jinou dívkou.
Okamžitě otěhotněla a nastěhovali se k sobě.
Hodně jsem plakala, když jsem zjistila, že se stal otcem.
Přesto jsem mu zavolala, abych mu pogratulovala.
Pak se mě zeptal, jestli ho chci vidět, a já jsem řekla, že ano.
Setkání bylo smutné, dívali jsme se na sebe zamilovaně a v našich očích se dalo vyčíst, co k sobě stále cítíme.
Objal mě a řekl, že mě chce ještě vidět.
Začali jsme spolu chodit a už je to tak rok…..
Možná vám to přijde divné, ale za celou tu dobu jsme se nemilovali.
Při pouhém pomyšlení na jeho malou dcerku se vypaří jakákoli chuť cokoli dělat.
Ano, miluji ho, ale nechci je rozdělit.
Zároveň mi říká, že je pro něj stále těžší vrátit se domů, protože matku svého dítěte nemiluje.
Bojí se, že když se od ní odloučí, nebude moci malou Simonu vídat.
Několikrát se mě zeptal, jestli se nechci vrátit k sobě.
Nic jsem mu neodpověděla.
Ano, mám ho moc ráda, ale nechci nechat své dítě bez otce.
Nevím, co mám dělat, nevím, jakou cestou se vydat…..
