Prošla jsem si tím s rodiči. Přesně v 15 letech jsem se cítila podobně jako vy. Mým největším snem bylo nežít už s těmi lidmi, kteří se ke mně chovali hrozně, připadala jsem si jako nikdo…..
A to jsem studovala na elitní jazykové škole, známky jsem měla dobré…..
Tehdy mě zachránili kamarádi – spolkla jsem nedostatek sebevědomí a šla mezi lidi… Kdybych to neudělala, asi bych se zbláznila.
Měla jsem ne jednu, ale hned několik skupinek kamarádů, kteří mě v různých obdobích dospívání dokonce zachránili… Za hodně vděčím i svým klukům, všechno to byli slušní kluci, kteří mi byli strašnou morální oporou, díky nimž jsem se cítila milovaná, krásná, chytrá a šťastná… Žádného z nich rodiče nepřijali, aniž by se obtěžovali je poznat, což vysvětluje, proč jsem neměla moc dlouhých vztahů…..
Později jsem si uvědomila, že přístup mých rodičů způsobil, že jsem si podvědomě myslela, že nejsem hodna lásky, a nevěděla jsem, jak ji přijmout….
Od rodičů jsem se odstěhovala v osmnácti letech, hned po maturitě, sama jsem si platila studia v zahraničí, pracovala jsem a studovala zároveň. Táta mi řekl, že mi nezničí život, protože jsem se rozhodla odejít a on mě finančně nepodporoval. Maminka mi první rok trochu pomáhala a pak řekla, že je čas postarat se o sebe. Koneckonců proč by to měl dělat její manžel a ona ne. Takže už 28 let hospodařím sama mimo Polsko.
Zažila jsem strašně těžké chvíle, ale zvládla jsem to a jsem šťastná.
S rodiči se nestýkám už 11 let, protože jsem si uvědomila, že ať v životě dosáhnu čehokoli, nikdy jim to nebude stačit.
Setkal jsem se s psychologem, který mi pomohl věci pochopit. Napsala jsem jim a poslala zdvořilý dopis, ve kterém jsem jim vysvětlila, co mě trápí, a že pokud se nedohodnou, že budeme společně pracovat na našem vztahu, budou ho muset ukončit. Táta mě nazval „odpadlíkem“. O několik měsíců později vyhodil moji babičku, která u nich tři měsíce v roce přezimovala, protože se mu nelíbilo, jak se na něj dívá. Přitom tahle žena celých osm let vychovávala jeho dítě, živila ho a prala ve svém domě… Někteří lidé mají prostě dvojí metr a myslí si, že jim náleží úcta, ale úcta od ostatních jim nenáleží… Vydědil mě.
Moje matka řekla, že moji rodiče neodsuzují, ale vznešeně se rozhodli mi odpustit a navrhli, abychom si zatleskali a objali se, jako by se ten dopis nikdy nestal… Odpověděla jsem, že bez vědomé touhy po změně s nimi nechci mít vztah… Takže… to je vše.
Zjistil jsem, jak o mně v Polsku mluví zleva doprava, jako bychom byli stále v kontaktu, a dokonce tvrdili, že mi pomáhají i po mém odchodu do důchodu, což byla samozřejmě naprostá lež.
Jestli mám na základě svých zkušeností něco poradit, tak je to zaměřit se na hledání sebe sama – svých zájmů, toho, co chcete v pozdějším věku dělat. A pochopte, že vaši rodiče nikdy nepřijmou to, co děláte! Prostě dělejte to, co VÁS baví, a nestarejte se o jejich názor.
Snažte se vytvořit podpůrné prostředí – potřebujete ho.
Při absenci stabilní rodiny jsou přátelé nezbytní. Dívejte se jim do láskyplných očí a především se naučte mít rádi sami sebe, buďte k sobě laskaví. Abyste v takové situaci přežili, musíte se naučit nezajímat se o to, kdo si o vás myslí! To je něco, co vám v životě stejně dobře poslouží.
Pokud můžete, poraďte se s psychologem, ale najděte si dobrého písaře, protože v tomto oboru se pohybuje i mnoho nevzdělaných šarlatánů. To vám hodně pomůže.
A ujistěte se, že si svůj život uspořádáte tak, abyste se od toxických rodičů mohli co nejdříve emancipovat. Přečtěte si, co se o toxických rodičích a zvráceném narcismu píše na internetu. Pomůže vám to lépe pochopit vaši situaci. V 15 letech nemůžeš nic dělat, ale za 3 roky budeš dospělá a připravená na nový začátek života. Ty tři roky věnuj přípravě na budoucnost. Ovládejte cizí jazyk, zapište se do počítačových kurzů a zvládněte různé počítačové programy… Přemýšlejte o tom, co chcete dělat, zjistěte, co musíte zvládnout, abyste dosáhli svých cílů, a připravte se.
Čeká vás spousta práce, ale pokud ji budete dělat s inspirací a pocitem, že jdete směrem svých snů, nebude to těžké. Ujišťuji vás, že za zdmi tohoto trápení je světlo, úsměv a radost a že z něj vyjdete. Využijte svůj čas, který jste zde strávili, naplno. Vím, že to není snadné, ale nevěnujte jim pozornost. Nezaslouží si to.